ECLI:CZ:US:2007:2.US.761.06
sp. zn. II. ÚS 761/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. B., zastoupeného JUDr. Stanislavem Klíčem, advokátem Advokátní kanceláře v Děčíně, Masarykovo nám. 2/2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2004 sp. zn. 30 Co 94/2004 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 51 C 413/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými byl zavázán k úhradě částky 32 522,- Kč s příslušenstvím.
V ústavní stížnosti (ve znění doplňujícího podání ze dne 19. 12. 2006) uvádí, že o výsledku odvolacího řízení se dozvěděl až z vyrozumění o právní moci usnesení o nařízení exekuce ze dne 1. 11. 2006, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 Nc 2621/2006.
Stěžovatel uvádí, že rozsudek odvolacího soudu mu nebyl vůbec doručen, a proto vyzval svého advokáta, aby jej obstaral. Ten jej osobně převzal dne 13. 11. 2006 a od tohoto data stěžovatel odvíjí lhůtu pro podání ústavní stížnosti. V ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že výše úroku z prodlení, jak byla stanovena v leasingové smlouvě, je nemravná a tudíž neplatná, přičemž obecné soudy se námitkou neplatnosti smlouvy nezabývaly.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti rozhodnutí nalézacího soudu odvolání, a to pouze do výroku týkajícího se povinnosti zaplatit úrok z prodlení z částek specifikovaných ve výroku rozhodnutí. O jeho odvolání bylo rozhodnuto dne 6. 4. 2004. (Právní zástupce byl o jednání u odvolacího soudu řádně vyrozuměn, přičemž z jednání sebe i stěžovatele omluvil s poukazem na to, že se jedná o právní posouzení věci a námitky právního charakteru jsou obsaženy v odvolání.)
Z doručenky založené na č.l. 46 spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 27. 5. 2004 a téhož dne nabyl právní moci.
Za dané situace má Ústavní soud zato, že k řádnému doručení rozsudku odvolacího soudu došlo v souladu s ustanovením §45c o.s.ř. již dne 27. 5. 2004 a od tohoto dne bylo třeba odvíjet 60ti denní lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanovenou v ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že řádné doručení rozsudku nelze odvozovat od data 13. 1. 2006, jak se domnívá stěžovatel, neboť tohoto dne, jak je zřejmé z č.l. 47 spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, právní zástupce stěžovatele pouze nahlédl do spisu, přičemž ani případné opětovné převzetí kopie rozhodnutí odvolacího soudu nemohlo eliminovat již nastalé účinky doručení tohoto rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána k přepravě dne 22. 11. 2006, jedná se evidentně o návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem a jako takový byl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut dle §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj