ECLI:CZ:US:2007:3.US.1425.07.1
sp. zn. III. ÚS 1425/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. září 2007 soudcem zpravodajem Janem Musilem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu M. Ř., právně zastoupeného JUDr. Ivanem Koulou, advokátem se sídlem v Teplicích, Masarykova 29, proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 3. 2007 sp. zn. 11 C 464/2006, za účasti České kanceláře pojistitelů, se sídlem Štefánikova 32, Praha 5, právně zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 16/22, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným u Ústavního soudu dne 4. června 2007 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu, neboť jím měla být porušena jeho ústavním pořádkem garantovaná práva na soudní a jinou ochranu zakotvená v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v článku 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.
Napadeným rozsudkem okresního soudu bylo rozhodnuto o žalobě vedlejší účastnice jako žalobkyně proti stěžovateli jako žalovanému o zaplacení 33.771,- Kč tak, že se pod bodem I. řízení o zaplacení výše uvedené částky řízení zastavuje, pod bodem II. se žalobkyni vrací soudní poplatek ve výši 1.350,- Kč, dále má dle bodu III. žalovaný zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 871,80 Kč představující 9% úrok z prodlení ročně od 28. 11. 2006 do 31. 12. 2006 a 9,5% úrok z prodlení ročně od 1. 1. 2007 do 8. 3. 2007 z částky 33.771,- Kč do tří dnů od právní moci citovaného rozsudku. Pod bodem IV. se co do rozdílu požadovaného úroku z prodlení ve výši 4.862,- Kč a přiznaného úroku z prodlení ve výši 871,80 Kč žaloba zamítá. Pod bodem V. je žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13.437,- k rukám jejího právního zástupce do 15ti dnů od právní moci rozsudku. Dle bodu VI. výroku napadeného rozhodnutí se vzájemný návrh žalovaného ze dne 28. 3. 2007 vylučuje k samostatnému řízení.
Přípustnost ústavní stížnosti ve smyslu ust. §72 odst. 1, písm. a) a §75 odst.1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu") stěžovatel dovozuje z dikce ust. §202 odst. 2 o. s. ř. (stran výroků I.-V. napadeného rozsudku) a s ohledem na znění ust. §202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (stran výroku VI. napadeného rozsudku).
II.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti je nepřípustný.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba dle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je ovšem její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv stěžovatelů až v okamžiku, kdy již ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
Jak Ústavní soud zjistil z opisu spisového materiálu Okresního soudu v Teplicích, podal stěžovatel do výroků III., V. a VI. ústavní stížností napadeného rozsudku dne 15. 5. 2007 odvolání, o kterém ke dni 20. 8. 2007 dosud nebylo odvolacím soudem pravomocně rozhodnuto. Zároveň stěžovatel nevyčerpal možnost podat opravný prostředek proti výrokům I., II. a IV. napadeného rozsudku, ač toto rozhodnutí obsahovalo poučení o možnosti podat proti těmto výrokům rovněž odvolání. Je tedy zřejmé, že stěžovatel před podáním projednávaného návrhu Ústavnímu soudu doposud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytoval.
Vzhledem k tomu, že nebyl dán žádný z důvodů pro aplikaci výjimky ve smyslu ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) cit. zákona odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2007
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj