ECLI:CZ:US:2007:3.US.164.07
sp. zn. III. ÚS 164/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. února 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti navrhovatele P. H., , zastoupeného JUDr. Alešem Gotmanovem, advokátem v Praze 3, Korunní 774/87, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2006, čj. 12 Ca 123/2006-54, a proti vyhlášení výsledků voleb do zastupitelstva Městské části Praha 1 konaných dne 20. až 21. října 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rekapitulace návrhu a průběhu řízení před obecným soudem
Včas podanou ústavní stížností navrhovatel napadá usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2006, čj. 12 Ca 123/2006-54, a vyhlášení výsledků voleb do zastupitelstva Městské části Praha 1, konaných dne 20. až 21. října 2006, s tím, že hlasování je třeba zopakovat nejen ve volebním okrsku č. 2, nýbrž ve všech okrscích této městské části. Současně navrhuje spojení řízení v této věci s řízením o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 833/06.
Z obsahu připojeného stejnopisu napadeného usnesení Městského soudu v Praze bylo zjištěno, že navrhovatel namítal, že u kandidáta V. Vihana byl uveden jako údaj o povolání "starosta". Na správné označení "obchodní referent" (tento vedlejší účastník byl z funkce starosty odvolán 18. září 2006, když ve dnech 18. a 19. září 2006 probíhala korektura hlasovacích lístků) byli voliči upozorněni formou vývěsky ve volebních místnostech. Protože strana Iniciativa pražských občanů (IPO), za kterou V. Vihan kandidoval, získala přes 3 % hlasů, s vysokou pravděpodobností to ovlivnilo výsledek KDU-ČSL, která získala 4,63 % hlasů a nepřekročila zřejmě proto hranici 5 %. Navíc složitost hlasovacího lístku nutila voliče upravit hlasovací lístek již doma, takže ani oprava údaje ve volební místnosti nemohla uvedené pochybení napravit.
Dále navrhovatel namítá porušení §4 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích (dále jen "volební zákon"), když ve volebním okrsku č. 2 na Malé Straně byly podle jeho názoru zjevně započteny hlasy pro kandidata ČSSD Jana Bursíka, které byly ve skutečnosti odevzdány pro jinou volební stranu. Jinak se totiž podle navrhovatele nedá vysvětlit, proč by právě jen v tomto volebním okrsku tento kandidát jako poslední v pořadí na kandidátní listině získal tolik hlasů, když v ostatních okrscích získal podíl desetkrát menší. K tomu podle navrhovatele muselo dojít úmyslným postupem některého člena okrskové volební komise. Tím opět mohlo dojít k tomu, že oněch cca 300 hlasů chybí jiným volebním stranám, s největší pravděpodobností opět KDU-ČSL, která tak nemohla překročit hranici 5 %.
Městský soud v Praze přezkoumal uvedená tvrzení a dospěl k závěru, že námitky navrhovatele nejsou důvodné a nemohou nic změnit na výsledku voleb. Proto návrh zamítl podle §90 odst. 3 s. ř. s. Poukázal přitom na průběh registrace kandidátních listin, postup registračního úřadu, který si vyžádal stanovisko Ministerstva vnitra k situaci, kdy po registraci kandidátní listiny dne 31. srpna 2006 došlo dne 18. září 2006 k odvolání V. Vihana z funkce starosty. Obdobně obecný soud konstatoval, že nelze nijak prokázat tvrzení stěžovatele, že došlo k porušení pravidel pro sčítání hlasů okrskovou volební komisí. Konstatoval dále, že argumentace stěžovatele o vlivu tvrzených volebních vad na možnost KDU-ČSL dostat se na hranici 5 %, trpí nedostatky. Není zde žádná příčinná souvislost mezi hlasy pro volební stranu IPO a hlasy pro KDU-ČSL. Navíc tvrzení, že KDU-ČSL chybělo k dosažení hranice uzavírací klauzule 5 % pouhých 47 hlasů, je nepřesné. Ve skutečnosti se jednalo o 1 477 hlasů, které této straně chyběly do 20 146 hlasů, což byla v těchto volbách hranice pro zákonný 5% limit. Obdobně obecný soud konstatoval, že nejsou důvody pro zpochybnění Zápisu o průběhu a výsledku hlasování v okrsku č. 2 v případě volby Jana Bursíka. Pro soud byla i v tomto případě rozhodující skutečnost, že ani oněch tvrzených 300 hlasů pro tohoto kandidáta ČSSD by nezměnilo nic na tom, že by KDU-ČSL nepřekročila hranici 5 %.
II.
Splnění podmínek pro podání ústavní stížnosti
Ústavní soud nejdříve posoudil podmínky, jejichž splnění je nezbytné pro řízení ve věci ústavní stížnosti před Ústavním soudem. Ústavní stížnost byla podána včas, navrhovatel byl k jejímu podání aktivně legitimován a byl právně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). K ústavní stížnosti byla přiložena kopie rozhodnutí Městského soudu v Praze. Protože proti rozhodnutí obecného soudu není podle §104 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost přípustná, vyčerpal stěžovatel rovněž všechny procesní prostředky ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
III.
Argumentace navrhovatele v ústavní stížnosti
Ve své ústavní stížnosti navrhovatel opakuje svá tvrzení z řízení před obecným soudem (viz sub. I). Dále jen rozvíjí svá podezření o možných volebních manipulacích. Tvrdí, že desetinásobek hlasů pro J. Bursíka mohl být způsoben tím, že některý z členů volební komise si odnesl oněch 300 prázdných hlasovacích lístků domů, vyplnil je pro tohoto kandidáta a poté je nepozorovaně při sčítání vyměnil za původně odevzdané lístky z obálek. Uvádí, že jsou i jiné možnosti falšování, neuvádí však které a zda k nim došlo. Navrhuje výslech členky okrskové volební komise za KDU-ČSL k způsobu práce této komise. Neuvádí však, proč tato členka zápis o výsledku voleb podepsala.
Dále vysvětluje, že ve skutečnosti nešlo o rozdíl 47 hlasů, nýbrž o situaci, že chybějících 0,37 % hlasů představuje cca 47 voličů, kteří v případě výhradní podpory KDU-ČSL měli 35 hlasů, což dává (podle navrhovatele) právě oněch 1 477 hlasů.
Pokud jde o vlastní předmět ústavní stížnosti, tj. tvrzený zásah do ústavně zaručených práv navrhovatele, ústavní stížnost prakticky požadovanou ústavněprávní argumentaci neobsahuje. Navrhovatel pouze obecně tvrdí, že vyhlášením výsledků voleb došlo k porušení jeho základního práva podle čl. 21 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když ve volebním okrsku č. 2, kde byl zapsán v seznamu voličů, došlo ke zfalšování výsledků voleb, a tím k znevážení jeho a dalších odevzdaných hlasů. Tím, že městský soud jeho návrh na vyslovení neplatnosti voleb zamítnul, bylo současně porušeno právo navrhovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V čem má zásah do těchto ústavně zaručených subjektivních veřejných práv spočívat, navrhovatel blíže nerozvádí.
IV.
Posouzení ústavnosti postupu obecného soudu
Na tomto základě mohl Ústavní soud přistoupit k posouzení ústavní stížnosti po obsahové stránce. Především Ústavní soud neshledal důvod pro postup dle §78 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Navrhovatel sám ústavnost aplikovaných ustanovení volebního zákona nezpochybňuje.
Dle §90 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §60 volebního zákona se aktivně legitimovaný subjekt může návrhem u soudu domáhat neplatnosti hlasování, neplatnosti voleb nebo neplatnosti volby kandidáta, když tvrdí, že byla porušena ustanovení tohoto volebního zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky hlasování, výsledky voleb nebo výsledek volby kandidáta.
Základní interpretační maximu zákonné úpravy volebního soudnictví zformuloval Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 (vyhlášen pod č. 140/2005 Sb.). Vycházeje z demokratického principu legitimity veřejné moci, dle něhož je lid jejím zdrojem a v této roli se podílí na jejím ustavování cestou svobodných a demokratických voleb (čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1 Ústavy), vyslovil základní tezi, dle níž pro volební soudnictví z principu demokracie plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů, a předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. To lze beze vší pochybnosti vztáhnout i na volební rozhodování územních společenství občanů, která tímto způsobem vykonávají své ústavně zaručené právo na samosprávu.
Ústavní soud vychází ve své ustálené judikatuře z toho, že současná právní úprava volebního soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení, tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Proto všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionality.
V projednávané věci dospěl obecný soud k závěrům, které jsou v souladu s výše uvedeným pojetím volebního soudnictví. Navrhovateli se nepodařilo prokázat, že by v předcházejícím soudním řízení nebyly jeho zásady respektovány a že by zde existovaly volební vady, popř. delikty, které by naplňovaly podmínky §90 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §60 volebního zákona. Obecný soud se v dostatečné míře vypořádal s námitkami navrhovatele ohledně registrace kandidátní listiny volební strany IPO, vyhodnotil okolnosti zveřejnění opravy údaje o povolání V. Vihana za použití §25 odst. 6 volebního zákona, když též správně poukázal na publicitu, kterou v té době odvolání vyvolalo, prokázal, že zde nebyly dostatečné důvody k úvaze o možnosti vlivu tvrzených pochybení na volební výsledek obecně a KDU-ČSL zvláště. Své závěry přiléhavě odůvodnil. To se týká i námitek ve vztahu k volebnímu výsledku kandidáta ČSSD J. Bursíka.
Závěrem třeba zdůraznit, že v rámci řízení o ústavní stížnosti není Ústavní soud další instancí volebního soudnictví jako je tomu v případě rozhodování podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy ČR a §85 až §91 zákona o Ústavním soudu u voleb do obou komor Parlamentu České republiky. Podle §104 odst. 1 s. ř. s. takovou instancí nemůže být ani Nejvyšší správní soud. Úkolem Ústavního soudu je i v tomto řízení ochrana ústavně zaručených práv navrhovatele. Jejich porušení ani v případě čl. 21 odst. 3 Listiny, ani v případě čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebylo prokázáno. Z tohoto důvodu nemohl Ústavní soud dospět k jinému závěru, než že v rámci soudního řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti voleb do zastupitelstva Městské části Praha 1 nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv navrhovatele. Ústavní stížnost v tomto směru ani žádnou argumentaci neobsahuje, když navrhovatel pouze pokračuje v rozvíjení úvah o tom, co vše mohlo ovlivnit neúspěch KDU-ČSL v obecních volbách v této městské části.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než odmítnout ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. V této souvislosti se stal bezpředmětným i návrh navrhovatele na spojení věcí, jak bylo shora (sub. I) uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2007
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu