ECLI:CZ:US:2007:3.US.1714.07.1
sp. zn. III. ÚS 1714/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. listopadu 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) J. A. a 2) E. A., zastoupených JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 4. 2007 č. j. 20 Cdo 1939/2006-50 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2006 č. j. 56 Co 83/2006-31, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že dle jejich přesvědčení soudy jimi porušily práva, která jsou zakotvena v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Uvedli, že se odvoláním bránili exekuci nařízené proti nim, když poukazovali na to, že jim platební rozkaz, ukládající povinnost k úhradě pohledávky, nebyl nikdy doručen, nenabyl tedy právní moci a nemohl se stát ani vykonatelným. Odvolací soud však rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil s poukazem na předloženou fotokopii platebního rozkazu s vyznačenou doložkou právní moci, přičemž účastníky poučil o možnosti podat proti jeho rozhodnutí dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten však podané dovolání dne 24. 4. 2007 odmítl, aniž by zjišťoval, zda byl exekuční titul do vlastních rukou stěžovateli řádně doručen.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Je-li návrh podán po stanovené lhůtě, je rovněž dán důvod k jeho odmítnutí [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, na která stěžovatelé v návrhu poukazují, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud dovolání podané stěžovateli bez jakékoliv specifikace a konkretizace, avšak s odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a §241a odst. 2 písm. a), b) občanského soudního řádu, opodstatněně odmítl pro nepřípustnost, přičemž své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Lze zejména poukázat na to, že stěžovatelé v dovolání zpochybnili právní závěry odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu. Tyto tvrzené vady řízení však nemohly být způsobilými důvody pro dovolání přípustné dle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu - tedy tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu shledán zjevně neopodstatněným a návrh směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě jako podaný po lhůtě zákonem stanovené. Nutno dodat, že stěžovatelé dovoláním neuplatnili k ochraně svých tvrzených práv mimořádný opravný prostředek, který jim zákon poskytuje, byl-li odmítnut jako nepřípustný - pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti usnesení odvolacího soudu tedy nelze vycházet z data doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, nýbrž z data doručení rozhodnutí soudu II. stupně, tj. 23. 3. 2006. Proto ústavní stížnost proti němu byla dnem 4. 7. 2007 podána po lhůtě, vyplývající z výše citovaných ustanovení zákona o Ústavním soudu. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě vyplývá, že účastníci byli poučeni o možnosti podat dovolání za podmínek §238a občanského soudního řádu - je však nutno poukázat na jeho znění v odst. 2, které odkazuje na §237 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu - na to, že při aplikaci §238a občanského soudního řádu platí podmínky pro přípustnost dovolání uvedené v jeho §237 odst. 1 a 3, tj. že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odst. 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Stěžovatelé k takové přípustnosti dovolání nic konkrétního neuvedli ani ji v tomto smyslu nespecifikovali, konečně i v ústavní stížnosti konstatovali, že v dovolání namítali nesprávný postup soudu při doručování platebního rozkazu a při zjištění jeho právní moci a vykonatelnosti.
S ohledem na konstatovaná zjištění bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu