ECLI:CZ:US:2007:3.US.1938.07.1
sp. zn. III. ÚS 1938/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky AHOLD Czech Republic, a. s., IČ: 44012373, se sídlem Slavíčkova 1a, Brno, zastoupené JUDr. Sášou Navrátilovou, advokátkou se sídlem Zatloukalova 35, 621 00 Brno, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. května 2007 č. j. 2 As 74/2006-134, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2006 č. j. 11 Ca 270/2005-67, rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, stavebního odboru, ze dne 14. října 2005 č. j. MHMP-152267/2005/OST/Kš, a rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 5 ze dne 30. května 2005 č. j. Výs.ob. 48-2557/05-Ky-R, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se navrhovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci (v petitu omylem odlišně specifikovaných, když z obsahu návrhu a stejně tak i příloh byl tento omyl zřejmý).
Navrhovatelka má za to, že v předmětném správním řízení, v němž jí byla uložena pokuta, a následném přezkumném soudním řízení došlo k zásahu do ústavních kautel zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy ČR. Své námitky zpochybňující zjištění skutkového stavu a vytýkající označeným orgánům nesprávnou aplikaci relevantního jednoduchého práva soustředila do blíže rozvedených tvrzení, která tímto způsobem, jak z obsahu odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu zřejmo, již uplatnila v řízení o kasační stížnosti.
Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), ani ostatních orgánů veřejné moci, tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor navrhovatelky vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
Porušení práv v rovině práva jednoduchého nalézající odraz v relevantním zásahu do ústavních práv navrhovatelky Ústavní soud neshledal. Všechny námitky uplatněné v naraci návrhu předestřela, jak již uvedeno, ve shodném rozsahu v kasační stížnosti, přičemž s těmito se Nejvyšší správní soud v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem vypořádal, pročež takto stačí na obsah odůvodnění jeho rozsudku, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, odkázat. To netýká se námitky, jíž se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat z důvodu obsaženého v §109 odst. 4 s. ř. s., přičemž tak pro subsidiaritu ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) nemůže činit ani Ústavní soud.
Ostatně za předmětný protiprávní stav, který byl posuzován i v nynějším případě, byla stěžovatelce pokuta uložena opakovaně a s obdobně konstruovanými námitkami, jež jsou obsahem tohoto návrhu, konfrontován byl Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, o níž rozhodl usnesením ze dne 6. září 2006 sp. zn. IV. ÚS 337/06, s jehož rozhodovacími důvody se III. senát ztotožňuje a z důvodu, že navrhovatelka byla adresátem tohoto rozhodnutí, i na obsah jeho odůvodnění pro stručnost odkazuje.
Rovněž v tomto případě je názoru, že o aplikaci jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech jako svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat, se evidentně nejedná (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Stejně tak výtky upínající se ke zjišťování skutkového základu věci nejsou pro absenci svévole způsobilé založit zásah do práva na spravedlivý proces ve smyslu judikatury Ústavního soudu (nálezy sp. zn. IV. ÚS 570/03, III. ÚS 501/04, II. ÚS 418/03, III. ÚS 177/04, I. ÚS 670/05, II. ÚS 222/07 a další).
Z povahy postavení Ústavního soudu, jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti, stížnostních bodů návrhu, jakož i judikatury příkladmo uvedené podává se zjevná neopodstatněnost návrhu; proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu