ECLI:CZ:US:2007:3.US.2069.07.1
sp. zn. III. ÚS 2069/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu navrhovatele M. B., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2007 sp. zn. I. ÚS 917/07, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 9. 8. 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání navrhovatele, označené jako "Predloženie "Odporu" smerujúci proti Uzneseniu z 30. 7. 2007 sp. zn. I. ÚS 917/07". V tomto svém podání navrhovatel žádné základní právo, které bylo v jeho právní věci porušeno, neoznačil a neučinil ani žádný návrh, jak by měl Ústavní soud s napadeným rozhodnutím naložit.
Uvedeným usnesením ze dne 30. 7. 2007 sp. zn. I. ÚS 917/07 Ústavní soud podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") odmítl podání navrhovatele, neboť navrhovatel na výzvu Ústavního soudu neodstranil vady podání ve lhůtě mu k tomu určené.
II.
Soudce zpravodaj se seznámil s obsahem navrhovatelova podání a s napadeným rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2007 sp. zn. I. ÚS 917/07 a dospěl k závěru, že podaný návrh není přípustný.
Ústavní soud, tak jako každý státní orgán, je povinen respektovat při své činnosti princip, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny). Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby.
Podle ust. §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu není odvolání proti usnesení tohoto soudu přípustné. Pod pojmem "odvolání" je však nutno rozumět jakýkoliv vnitrostátní opravný prostředek. To znamená, že proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání, dovolání, rozklad, zásadně též ani návrh na obnovu řízení, stížnost apod., a tedy ani ústavní stížnost. Rozhodnutí Ústavního soudu je konečné a znovu o rozhodnutích Ústavního soudu jednat a přezkoumávat je nepřísluší nikomu, ani Ústavnímu soudu samotnému. O tom, že proti usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2007 sp. zn. I. ÚS 917/07 není odvolání přípustné, byl navrhovatel v napadeném písemném vyhotovení usnesení poučen.
Řízení před Ústavním soudem vychází z koncepce koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví, jež - logicky, jakož i z jeho institucionální struktury - probíhá v režimu jednoinstančním; proti rozhodnutí Ústavního soudu tak již zásadně (srov. ust. §119 a násl. zákona o Ústavním soudu) není opravný prostředek přípustný.
Jestliže navrhovatel tuto okolnost pomíjí, a svým podáním se domáhá přezkumu předchozího rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti (ust. §72 a násl. zákona o Ústavním soudu), jde o návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nepřípustný.
Podle ust. §43 odst.1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný.
Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, neboť navrhovatel napadl předchozí rozhodnutí Ústavního soudu, a to i přes poučení, že proti němu není odvolání přípustné, a proto soudce zpravodaj - aniž by zjišťoval, zda návrh splňuje další formální kritéria zákona o Ústavním soudu a činil procesní kroky těmto zjištěním odpovídající - podaný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 5. září 2007
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj