ECLI:CZ:US:2007:3.US.258.07
sp. zn. III. ÚS 258/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 22. února 2007 v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele I. S.,zastoupeného JUDr. Hanou Skotnicovou, advokátkou se sídlem 702 00 Ostrava, Na Hradbách 3, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2006 č. j. 13 To 256/2006-93 a Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 6. 2006 č. j. 2 T 42/2006-78, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 6, čl. 7, čl. 31 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Uvedl, že dle jeho přesvědčení soud I. stupně nevyhodnotil faktickou situaci, k níž na silnici kritického došlo, s ohledem na ustanovení §16 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, neučinil tak ani odvolací soud, který pouze změnil původně uložený trest na mírnější a dospěl ke zjištění spoluzavinění A. V., tj. řidiče vozidla k jehož poškození došlo.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků bylo zjištěno, že soud I. stupně uznal stěžovatele vinným trestným činem poškozování cizí věci dle §257 odst. 1 tr. zákona, když dne 30. 9. 2005 jako řidič osobního automobilu způsobil na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Soud II. stupně přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s §254 odst. 1 trestního řádu, výrok o vině potvrdil a opodstatněně konstatoval, že byl Okresním soudem v Benešově vynesen po pečlivém provedení a hodnocení důkazů - jak ukládá §2 odst. 6 trestního řádu. V odůvodnění svého rozhodnutí se odvolací soud vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi námitkami stěžovatele a vzhledem k tomu, že tyto byly shodné s námitkami, které uplatnil stěžovatel v ústavní stížnosti, tj. vč. námitky týkající se jednání poškozeného, lze na předmětné odůvodnění v dalším odkázat. Pokud jde o změnu výroku o trestu, k této došlo ve prospěch obžalovaného, zmírnění trestu bylo odvolacím soudem při aplikaci §23 odst. 1 a §31 odst. 1 trestního zákona řádně a přiléhavě odůvodněno.
Z uvedených zjištění je zřejmé, že k zásahu do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, nedošlo. Proto byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu