ECLI:CZ:US:2007:3.US.2693.07.1
sp. zn. III. ÚS 2693/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky Ing. E. Z., zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem v Praze 8, Křižíkova 16, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 8. 2007 sp. zn. 3 Tdo 832/2007, rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2007 sp. zn. 5 To 450/2006 a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 8. 2006 sp. zn. 44 T 65/2003, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že dle svého přesvědčení byla odsouzena pro spáchání trestného činu zpronevěry a křivého obvinění na základě nedostatečného skutkového zjištění a došlo tedy i k vadnému výroku o vině, trestu a náhradě škody. Poukázala na svá tvrzení ohledně předávání finančních částek Ing. K., která měla tyto použít ve prospěch firmy, ohledně předávání peněz panu Ž., který ji vydíral a o vytváření fiktivních dokladů věděl, však soud neučinil potřebná zjištění o tom, kolik jmenovaní od ní peněz získali a kolik jich využila pro svou potřebu, nevyslechl svědky, jež ke své obhajobě označila, a nevzal zřetel na její úmysl peníze, které na základě fiktivních dokladů si jako půjčku ponechala, firmě vrátit. Soud II. stupně dokazování nedoplnil a odvolání zamítl, Nejvyšší soud pak neodstranil porušení ústavních principů předcházejícího řízení a její dovolání odmítl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do navrhovatelkou označených práv zjištěn nebyl. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky, opírající se o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu, opodstatněně odmítl s tím, že soudy zjištěný skutkový stav jednoznačně vede k závěru, že jednání stěžovatelky vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona a trestného činu křivého obvinění ve smyslu §174 odst. 1 trestního zákona, a proto právnímu závěru soudů nelze nic vytknout. Své rozhodnutí dovolací soud obsáhle a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil tak, že na ně lze v dalším odkázat, stejně jako na obsah rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 i Městského soudu v Praze. Oba tyto soudy se vypořádaly se všemi námitkami obhajoby obžalované stěžovatelky, jež se týkaly hodnocení jejího jednání, návrhů na doplnění dokazování, jakož i hodnocení svědeckých výpovědí z hlediska jejich věrohodnosti.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu