ECLI:CZ:US:2007:3.US.2722.07.1
sp. zn. III. ÚS 2722/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. listopadu 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) F. Š. a 2) J. K.-P., zastoupených JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 2, 746 01 Opava, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. srpna 2007 č. j. 21 Cdo 2697/2006-100, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2006 č. j. 16 Co 354/2005-73, rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 13. dubna 2005 č. j. 13 C 220/2004-36 [navrhovatel (1)] a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 13. dubna 2005 č. j. 13 C 221/2004-37 [navrhovatelka (2)], takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti napadli stěžovatelé v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 10 odst. 1, čl. 15 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát ze strany Nejvyššího soudu tím, že "jejich dovolání zcela formálně odmítl a důvody dovolání se nezabýval". Jeho usnesení předcházejícím rozsudkům, resp. soudu nalézacímu a odvolacímu, potom stěžovatelé blíže rozvedenými námitkami vytkli nesprávné zjištění skutkového stavu, a to jednak pro nesprávné hodnocení provedených důkazů, jakož i pro neprovedení důkazů jimi navržených. Z těchto důvodů se posléze domáhali, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tento odmítl dovolání stěžovatelů z důvodu, že námitky nesprávného hodnocení důkazů a neúplnosti dokazování jsou způsobilé naplnit dovolací důvod zakotvený v §241a odst. 2 písm. a), event. odst. 3 o. s. ř. Naproti tomu nemají svou relevanci ve vztahu k úvahám o přípustnosti dovolání (podmíněně) plynoucího z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. potud, že v jeho intencích je Nejvyšší soud omezen toliko na zkoumání otázek právních, a to zásadního významu [procesní vývoj předmětné věci přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. a), písm. b) o. s. ř. nesvědčil]. Z uvedeného se podává, že dovolání ve věci navrhovatelů evidentně nebylo na základě jejich skutkových námitek z pohledu případného posouzení otázky zásadního právního významu možno (věcně) posoudit jako (ne)přípustné (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), resp. tuto možnost svým dispozičním úkonem stěžovatelé ani nezaložili, neboť rámec takto zákonem předpokládané (případné) přípustnosti dovolání je determinován posouzením toliko výtek (otázek) právních [§237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.].
V uvedeném rozsahu bylo nutno v důsledku obsahu citovaných kogentních ustanovení jednoduchého práva hodnotit návrh stěžovatelů jako zjevně neopodstatněný, když je zřejmé, že povahou námitek obsažených v jimi podaném mimořádném opravném prostředku (dovolání) nemohli posouzení otázky zásadního právního významu vůbec otevřít.
Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2006 č. j. 16 Co 354/2005-73, rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 13. dubna 2005 č. j. 13 C 220/2004-36 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 13. dubna 2005 č. j. 13 C 221/2004-37, se potom promítá popsaná procesní situace následně v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady; když k odmítnutí stěžovateli podaného dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval, které citované ustanovení předjímá. Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu