ECLI:CZ:US:2007:3.US.341.07
sp. zn. III. ÚS 341/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 27. února 2007 v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky M. N., zastoupené JUDr. Václavem Duškem, CSc, advokátem se sídlem 162 00 Praha 6, Nový lesík 7, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 11. 2006 č. j. 26 Cdo 2844/2006-138, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006 č. j. 39 Co 320/2005-114 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 1. 2005 č. j. 11 C 17/2004-77, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení rozsudků, jimiž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu, který užívala v domě čp. 1847 na Koubkově ulici č. 5 v Praze 2, a dále jí byla uložena povinnost byt vyklidit po zajištění přístřeší. Uvedla, že obecné soudy nevzaly v úvahu její situaci, pro kterou nebyla schopna za užívání bytu řádně platit, zejména to, že pro péči o svou matku přestala pracovat a tak byly obě odkázány na příspěvek sociálního odboru, který pobírala ve výši 3.700,- Kč měsíčně a důchod matky ve výši 7.000 Kč. Proto by její jednání nemělo být soudy považováno za hrubé porušování povinností, tyto neměly vycházet z tak extenzivního výkladu, jak v její věci učinily, stejně pak měl situaci hodnotit Nejvyšší soud. Z uvedených důvodů navrhla, aby Ústavní soud "změnil označené rozsudky i usnesení Nejvyššího soudu tak, že se řízení vrací zpět soudu prvního stupně s tím, že stěžovatelce je nutné poskytnout náhradní byt."
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutí v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu její opodstatněnost zjištěna nebyla. Nutno uvést, že stěžovatelka v návrhu brojí proti rozhodnutí o dovolání i proti rozsudkům soudů I. a II. stupně s tím, že za nesprávné považuje hodnocení její situace, pro kterou nebyla schopna plnit povinnosti uživatelky bytu. Poněvadž neuvedla, v jakém právu se postupem soudů cítí dotčena, lze z obsahu stížnosti usoudit, že se dovolává nesprávného hodnocení důkazů a v souvislosti s tím §3 odst. 1 obč. zákona, dle kterého mj. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o rozhodnutí dovolacího soudu, z jeho obsahu je nepochybné, že stěžovatelka podala dovolání, které bylo opodstatněně odmítnuto jako nepřípustné, když namítaný rozpor zjištěných okolností významných pro posouzení konkrétní věci pro rozpor s dobrými mravy nelze považovat za otázku zásadního významu s obecným dosahem pro soudní praxi a tedy i pro tvrzenou přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu. Na zcela vyčerpávající odůvodnění označeného usnesení Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat s tím, že samotné rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání nezáviselo na jeho uvážení, nýbrž na zjištění, že v řízení před odvolacím soudem a jeho rozhodnutím nebyly řešeny tvrzené zásadně právně významné otázky.
Pro výše uvedené byl návrh napadající usnesení dovolacího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh směřující proti rozsudku soudu II. stupně jako opožděně podaný a proti rozhodnutí soudu I. stupně jako návrh nepřípustný [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. b) a e), §72 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Lze dodat, že pro zjištěné důvody k odmítnutí ústavní stížnosti nebyl zástupce stěžovatelky vyzýván k odstranění vady podání, tkvící v nepřesnosti petitu, kterého se před Ústavním soudem domáhal [§34 odst. 1, §82 odst. 3 písm. a) cit. zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu