ECLI:CZ:US:2007:3.US.38.07
sp. zn. III. ÚS 38/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. února 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti navrhovatele K. S., zastoupeného JUDr. Janou Graňákovou, advokátkou v Českém Těšíně, Štefánikova 34, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2006, čj. 22 Ca 417/2006-4, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností navrhovatel napadá usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2006, čj. 22 Ca 417/2006-4, kterým byl odmítnut jeho návrh na vyslovení neplatnosti volby 2. vedlejšího účastníka ve volbách do Senátu. Svůj návrh navrhovatel založil na tvrzení, že nebyl vůbec, popř. nebyl včas distribuován jeho předvolební propagační materiál. V tomto postupu navrhovatel spatřuje porušení čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť nebyly distribuovány informace o jeho kandidatuře. Byl tak zmařen průběh voleb a porušeno jeho aktivní a pasivní volební právo podle čl. 21 Listiny. Krajský soud v Ostravě jeho návrh odmítl jako nepřípustný, neboť navrhovatel předmětný návrh podal u věcně a místně nepříslušného soudu. Tento postup soudu navrhovatel napadá, když tvrdí, že jeho návrh měl být zaslán Nejvyššímu správnímu soudu, takže lhůta k podání návrhu by byla zachována. Tím mělo být porušeno jeho právo na přístup k soudu podle čl. 36 Listiny.
Ústavní soud nejdříve posoudil podmínky, jejichž splnění je nezbytné pro řízení ve věci ústavní stížnosti před Ústavním soudem. Ústavní stížnost byla podána včas, navrhovatel byl k jejímu podání aktivně legitimován a byl právně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). K ústavní stížnosti byla předložena kopie rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Ta sice nesplňuje podmínky §73 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, nicméně s ohledem na další podstatné skutečnosti nebylo třeba tuto vadu odstraňovat.
Na tomto základě mohl Ústavní soud přezkoumat splnění podmínek k posouzení ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že podmínky řízení nejsou dány, a to bez ohledu na to, zda návrh (podaný advokátem) bude hodnocen podle svého označení jako ústavní stížnost nebo podle požadavků čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy ČR jako opravný prostředek proti rozhodnutí o ověření volby senátora.
Návrh je třeba považovat podle jeho obsahu za ústavní stížnost, a tudíž nepřípustný, neboť navrhovatel svým pochybením nevyčerpal procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Návrh na soudní přezkum platnosti volby podal u věcně a místně nepříslušného soudu (§92 s. ř. s.). Podle §88 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu, ve znění zákona č. 230/2002 Sb., je k projednání takového návrhu příslušný Nejvyšší správní soud. Soudní řád správní v případech volebního soudnictví neumožňuje postupovat podle obecných pravidel o věcné a místní příslušnosti ve správním soudnictví (§7 a §92 s. ř. s.). To Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí přiléhavě odůvodnil.
Ústavní soud rovněž přezkoumal, zda tento postup obecného soudu byl ústavní. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny je zaručen přístup k soudu, podle čl. 36 odst. 4 Listiny podmínky a podrobnosti stanoví zákon. Ten s ohledem na specifikum volebního soudnictví požaduje, aby návrh byl podán u příslušného soudu, jinak je nepřípustný. Výjimka z obecného pravidla je dána krátkostí lhůt, ve kterých soudy ve volebním soudnictví rozhodují. Tato úprava není rovněž nepřiměřená, neboť pravidla příslušnosti soudů jsou jednoduchá a každému srozumitelná, když soudní řízení je koncentrováno u Nejvyššího správního soudu. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že námitky ohledně porušení čl. 36 Listiny jsou zjevně neopodstatněné, když k porušení práva na přístup k soudu nedošlo, resp. neprojednání návrhu na neplatnost volby 2. vedlejšího účastníka způsobil sám navrhovatel, když nepostupoval podle zákonem stanovených pravidel.
Konečně je třeba uvést, že v případě napadení výsledku voleb do Parlamentu České republiky platí speciální úprava podle oddílu čtvrtého zákona o Ústavním soudu. Ta stanoví v §85 odst. 2 deset dnů jako lhůtu k podání opravného prostředku, tedy nikoli šedesát dnů jako v případě ústavní stížnosti. I při hodnocení podání opravného prostředku podle čtvrtého oddílu zákona o Ústavním soudu nejsou tedy podmínky řízení dány.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než odmítnout ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, aniž se mohl meritorně zabývat namítaným porušením čl. 17 a čl. 21 Listiny, a vzhledem k námitkám porušení čl. 36 odst. 1 Listiny odmítnout ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Pro úplnost třeba uvést, že pokud by Ústavní soud podání hodnotil podle podmínek pro podání takového návrhu (čl. 88 odst. 1 Ústavy ČR), bylo by nutno návrh jako opravný prostředek proti rozhodnutí o ověření volby senátora odmítnout rovněž jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud však posoudil návrh podle jeho označení a podle jeho obsahu jako ústavní stížnost směřující proti postupu obecného soudu, takže bylo o věci rozhodnuto postupem podle §43 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu, nikoli ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. e) Sdělení Ústavního soudu č. 446/2006 Sb., ve spojení s §11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2007
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu