ECLI:CZ:US:2007:3.US.501.07.1
sp. zn. III. ÚS 501/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Jiřího Muchy a soudce zpravodaje Jana Musila ve věci ústavní stížnosti M. V., zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem Bohuslava Martinů 1051, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. prosince 2006 č. j. 25 Co 401/2006-339 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 30. června 2006 č. j. 10 C 158/2002-324, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, podanou včas [§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení označená rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně, která podle jejího názoru porušila její právo na spravedlivý proces a na soudní či jinou právní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 90 Ústavy.
K dosavadnímu průběhu pravomocně skončeného řízení stěžovatelka uvádí, že Okresní soud v Jičíně zamítl její návrh na vydání opravného usnesení, kterým by byla doplněna data narození účastníků řízení označených v záhlaví rozsudku ze dne 9. 3. 2006 č. j. 10 C 158/2002-275. Proti zamítavému usnesení podala stěžovatelka odvolání v němž namítala, že v předmětném rozsudku jsou z důvodu absence dat narození účastníků řízení uvedeny zjevné nesprávnosti, resp. že označené rozhodnutí neuvádí veškeré povinné náležitosti (ve smyslu ustanovení §157 odst. 1 o. s. ř.).
Usnesení soudu prvního stupně stěžovatelka vytýká, že jeho odůvodnění není právně ani logicky konzistentní, pokud v jednom odstavci označený soud prý v zásadě souhlasil s názorem stěžovatelky o údajně zjevné nesprávnosti předmětného rozsudku, přičemž tentýž soud dále dovozuje, že označení účastníků obsažené v napadeném rozsudku je správné. Stěžovatelka je však přesvědčena, že opravit rozsudek v jeho výroku možné není, neboť náprava takového pochybení je možná jen cestou vydání opravného usnesení.
Stěžovatelka proto tvrdí, že soud prvního stupně nesprávně vyložil ve věci aplikované ustanovení §157 odst. 1 o. s. ř., neboť znění tohoto zákonného ustanovení nedává soudu v případě náležitostí rozsudku na výběr, zda uvede v označení účastníků též jejich datum narození, pokud je tento údaj soudu znám.
II.
Ústavní soud si vyžádal zapůjčení spisu vedeného Okresním soudem v Jičíně pod sp. zn. 10 C 158/2002, z něhož zjistil následující skutečnosti.
V roce 2002 obdržel Okresní soud návrh žalobce - JUDr. J. V.- na vypořádání společného jmění manželů, které bylo již pravomocně rozvedeno počátkem téhož roku. (č. l. 1).
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 9. 3. 2006 č. j. 10 C 158/2002-275 (nabyl právní moci dne 1. 4. 2006) rozhodl v právní věci žalobce JUDr. J. V., proti žalované M. V., zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 4 - Bráníku, Ve Studeném 117/5a, o vypořádání společného jmění manželů a nákladech řízení tak, jak bylo blíže uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku pod body I. až IV.
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně odkázal mimo jiné na celou řadu provedených důkazů listinou - např. zprávy o pohybech na konkrétních číselně identifikovaných účtech obou účastníků vedených u České spořitelny a. s., Komerční banky a. s. či Českomoravské stavební spořitelny, přičemž vycházel rovněž z připojeného spisu předmětného soudu vedeného pod sp. zn. 7 C 149/2001 o rozvodu manželství účastníků.
Proti výše označenému rozsudku podala stěžovatelka prostřednictvím zmocněného právního zástupce (dne 16. 5. 2006) odvolání s návrhem na vydání opravného usnesení s uvedením dat narození či rodných čísel účastníků s tím, že současně požádala o prominutí zmeškání lhůty k jeho podání (č. l. 286 - 287).
Usnesením ze dne 2. 6. 2006 č. j. 10 C 158/2002-300 výše označený soud prvního stupně oba návrhy stěžovatelky (návrh na prominutí zmeškání lhůty a doplněný návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku) zamítl s odůvodněním, že právnímu zástupci stěžovatelky nic nebránilo v tom, aby v době rekonvalescence po svém zranění využil substituční plnou moc, kterou v této právní věci udělil svému kolegovi advokátovi sídlícímu na shodné adrese, přičemž soud prvního stupně současně zpochybnil důvodnost namítaného omluvitelného důvodu ke zmeškání úkonu poukazem na skutečnost, že jmenovaný advokát v jiných jím zastupovaných právních věcech v inkriminovaném období činil veškeré procesní úkony spojené se zastupováním svých klientů.
Dalším usnesením ze dne 30. 6. 2006 č. j. 10 C 158/2002-324 soud prvního stupně zamítl i návrh stěžovatelky na vydání opravného usnesení, kterým by bylo doplněno její datum narození. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že po výzvě soudu k opravě stejnopisu předmětného rozsudku ho stěžovatelka odmítla předložit; žalobce v souvislosti s požadavkem soudu zdůraznil, že na adrese bydliště stěžovatelky uvedené v rozsudku jiná osoba téhož jména či příjmení nikdy nebydlela a nebydlí.
S odkazem na obsah příslušného spisu, jakož i na zkušenosti jemu známé z dosavadní činnosti soud připomněl, že pod adresou stěžovatelky je uvedena nemovitost - rodinný dům, v němž stěžovatelka bydlí sama. Z tohoto důvodu nikdy nebyly problémy s doručováním zásilek určených do vlastních rukou stěžovatelky. Jestliže soud prvního stupně označil stěžovatelku jménem, příjmením a adresou, učinil tak v souladu s ustanovením §79 a §157 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že písemnosti byly stěžovatelce doručovány prostřednictvím jejího zástupce, považoval soud návrh na vydání opravného usnesení za úkon ryze účelový, související s opožděným odvoláním stěžovatelky.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 12. 2006 č. j. 25 Co 400/2006-335 usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 6. 2006 č. j. 10 C 158/2002-300, jímž byly zamítnuty návrhy stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k odvolání a na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku, potvrdil s tím, že odvolání neshledal důvodným.
Na č. l. 339 soudního spisu je založeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2006 č. j. 25 Co 401/2006-339, z něhož se zjišťuje, že odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 6. 2006 č. j. 10 C 158/2002-324, neboť odvolání shledal nedůvodným.
Odvolací soud se ztotožnil s námitkami stěžovatelky pouze v tom, že pokud by byl účastník nesprávně označen v záhlaví rozhodnutí a současně by byl ve výroku označen jen svým procesním postavením ve sporu, pak by bylo zajisté nutné opravu rozsudku provést formou opravného usnesení. Z tohoto pohledu shledal odvolací soud postup soudu prvního stupně, který nejprve vyzval účastníky k předložení stejnopisů předmětného rozsudku za účelem provedení jeho opravy, nesprávným a s ohledem na právní názor zaujatý soudem prvního stupně v jeho rozhodnutí i nadbytečným. Přesto považoval odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně za věcně správné, včetně právního názoru zaujatého soudem prvního stupně.
I odvolací soud setrval na stanovisku soudu prvního stupně, které argumentačně vycházelo jak z již citovaného ustanovení §157 o. s. ř., tak zejména z ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. a komentáře k tomuto ustanovení uvedeného v publikaci Bureš, Drápal, Krčmář a kolektiv: Občanský soudní řád, komentář - I. díl. 7. vydání, C. H. BECK, které podle jeho názoru obsahově zcela koresponduje s označením účastníků řízení tak, jak bylo provedeno v záhlaví předmětného rozsudku.
Jestliže v dané právní věci není zapotřebí bližší identifikace účastníků např. z důvodu shody jmen a příjmení osob bydlících na stejné adrese, není zapotřebí z důvodu možné záměny identifikovat účastníka dalšími údaji (datem narození a rodným číslem), zdůraznil závěrem odvolací soud.
Nad rámec ústavní stížnosti Ústavní soud z připojeného spisu sp. zn. 10 C 158/2002 zjistil, že stěžovatelka podala proti shora označenému usnesení odvolacího soudu dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2007 č. j. 22 Cdo 1470/2007-371 odmítnuto jako nepřípustné. O této skutečnosti Ústavní soud stěžovatelkou informován nebyl.
III.
Ústavní soud se zabýval námitkami stěžovatelky proti napadeným rozhodnutím obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod a dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s právními závěry obecných soudů prezentovanými v napadených rozhodnutích, přičemž z odůvodnění předmětné ústavní stížnosti je zjevné, že v zásadě opakuje námitky, které již uplatnila v řízení před obecnými soudy, což ve vztahu k činnosti Ústavního soudu znamená, že stěžovatelka Ústavní soud staví do pozice další soudní instance v systému obecného soudnictví České republiky. Takové postavení Ústavnímu soudu, jak již mnohokrát dal najevo ve svých rozhodnutích, nepřísluší. Ústavní soud by oprávněně mohl zasáhnout do jinak nezávislé rozhodovací činnosti obecných soudů pouze v případě, že jejich rozhodnutím, resp. řízením jemu předcházejícím, bylo zasaženo do ústavně garantovaných práv a svobod jeho účastníků.
Stěžovatelka oběma obecným soudům vytýká, že ji svým postupem zbavily práva na soudní a jinou právní ochranu a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy.
Z připojeného spisu Okresního soudu v Jičíně však bylo zjištěno, že obecné soudy nebránily stěžovatelce v tom, aby se obrátila na příslušný obecný soud a domáhala se tak svého tvrzeného práva účastníka řízení. Právo na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny u stěžovatelky z tohoto důvodu porušen nebyl.
Namítaný článek 90 Ústavy stanoví, že soudy jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným postupem poskytovaly ochranu právům. Ani v tomto případě Ústavní soud nezjistil, že by se obecné soudy odmítly zákonem stanoveným postupem zabývat jejím návrhem, resp. že by o jejím návrhu nebylo v řádném procesu rozhodnuto. V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že samotná skutečnost, že obecné soudy nevyhověly návrhu účastníka a neztotožnily se s jeho právním názorem, není a nemůže být porušením základních práv a svobod, pokud ovšem obecné soudy při svém rozhodování dodržely procesní postupy stanovené procesním předpisem.
Za stěžejní lze v ústavní stížnosti spatřovat námitku nesprávného výkladu a aplikace konkrétních ustanovení občanského soudního řádu, v čemž stěžovatelka spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces.
Podle dosavadní judikatury Ústavního soudu by aplikace tzv. jednoduchého práva byla protiústavní v případě, pokud by nepřípustným způsobem postihovala některé ze základních práv a svobod, případně by pomíjela jiný možný výklad, který by byl ústavně konformní, resp. by šlo o zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardu výkladu, jež je v soudní praxi respektován.
K takovému porušení však ze strany obou obecných soudů nedošlo. Jestliže soud prvního stupně si nejprve vyžádal předložení stejnopisů předmětného rozsudku a po zjištění, že k takovému procesnímu úkonu není žádný relevantní důvod, návrh stěžovatelky zamítl a své zamítavé rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnil, nelze v takovém postupu soudu prvního stupně, potvrzeného rovněž právním názorem odvolacího soudu, shledat porušení ústavnosti. Právní názor vyjádřený oběma obecnými soudy nijak nevybočuje ani z názorů právní teorie. Ostatně v této souvislosti odvolací soud správně poukázal na náležité označení fyzických osob jako účastníků řízení vymezené v ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř., tak i na praxi obecných soudů i soudu Ústavního.
Jistou relevanci tvrzení stěžovatelky ohledně uvedení dat narození fyzických osob jako účastníků řízení v záhlaví rozhodnutí by přiznal Ústavní soud pouze v případě, že by stěžovatelka nejen tvrdila, ale především prokázala, že zjevnou nesprávností v označení účastníků se stávají jejich práva a povinnosti upravená tímto rozhodnutím nevymahatelná, resp. zpochybnitelná. Protože však zjevně k takové situaci v předmětné právní věci nedošlo a stěžovatelka takovou možnost ani nenamítala, nelze než vývody stěžovatelky o porušení jejich základních práv jako zjevně účelové odmítnout.
Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud poznamenává, že zamítnutím návrhu stěžovatelky na doplnění identifikace účastníků řízení v záhlaví předmětného rozsudku nedošlo (a z důvodů výše vyložených ani dojít nemohlo) ke zhoršení jejího procesního ani právního postavení v pravomocně skončeném sporu o vypořádání společného jmění manželů.
Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2007
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu