ECLI:CZ:US:2007:3.US.660.06.1
sp. zn. III. ÚS 660/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Jiřího Muchy a soudce zpravodaje Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Ing. J. B., zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Preslova 1269/17, Praha 5, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v nečinnosti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 v řízeních ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 11 P 76/2004, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení a 1) Městského úřadu Blatná, se sídlem T. G. Masaryka 322, Blatná a 2) J. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností napadá stěžovatel oba v záhlaví usnesení označené obecné soudy, které podle jeho názoru svou nečinností ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 11 P 76/2004 porušily jeho základní práva a svobody ve smyslu článku 10 odst. 2, článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článku 6 odst. 1 a článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
K dosavadnímu průběhu řízení v předmětné věci stěžovatel uvádí, že ve věci jeho návrhu na svěření jeho nezletilého syna Pavla (jedná se o pseudonym) (dále jen "nezletilý") do střídavé péče obou rodičů byli Obvodním soudem pro Prahu 9 ustanoveni soudní znalci, kteří měli ve lhůtě 60 dnů od doručení příslušného usnesení soudu vypracovat znalecký posudek. Jak stěžovatel zdůrazňuje, znalecký posudek nebyl vypracován ani po pěti měsících, přičemž nedošlo ze strany ustanovených znalců ani k navázání kontaktů se stěžovatelem, jehož rodičovská způsobilost měla být mimo jiných otázek předmětem znaleckého zkoumání. V takovém jednání spatřuje stěžovatel neodůvodněné průtahy, které brání projednání jeho návrhu, jakož i dalších skutečností spojených s výchovou nezletilého syna.
Stěžovatel tvrdí, že podával opakované stížnosti na průtahy v předmětném řízení jak u předsedy, tak i u místopředsedy soudu prvního stupně i soudu odvolacího, nepodařilo se mu uspět ani svými podáními adresovanými Ministerstvu spravedlnosti či prostřednictvím návrhů na určení lhůty k provedení úkonu podle ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudech a soudcích").
Tvrzené průtahy, resp. nečinnost příslušných obecných soudů v řízení, stěžovatel dokumentuje i na svém návrhu na nařízení předběžného opatření o změně úpravy styku stěžovatele s nezletilým v průběhu letních prázdnin roku 2006, o němž nebylo v relevantní lhůtě pravomocně rozhodnuto. V petitu ústavní stížnosti stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud oběma obecným soudům "zakázal pokračovat v průtazích a v porušování předmětných práv stěžovatele v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 11 P 76/2004 a v řízení o podaném odvolání stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 5. 2006 sp. zn. 11 P 76/2004, jímž byl odmítnut návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření ohledně změny úpravy styku stěžovatele s nezletilým mimo jiné v době letních prázdnin 2006".
Oběma obecným soudům stěžovatel dále vytýká, že do doby podání ústavní stížnosti nerozhodly o jeho návrhu "na uložení napomenutí babičce nezletilého za narušování řádné výchovy nezletilého".
V doplňujícím podání (ze dne 22. 9. 2006) stěžovatel poukazuje na skutečnost, že i přes celou řadu jeho (opakovaných) stížností oba obecné soudy pokračují svou nečinností v porušování jeho základních práv a svobod, jakož i základních práv nezletilého. Stěžovatel dalším podáním (ze dne 13. 11. 2006) doručil Ústavnímu soudu řadu listinných příloh, dokumentujících jeho procesní kroky ve vztahu k výše označeným obecným soudům.
II.
Ústavní soud si podle ustanovení §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") od Obvodního soudu pro Prahu 9 vyžádal vyjádření k projednávané ústavní stížnosti, v němž tento účastník řízení jménem samosoudkyně předmětného soudu JUDr. Jany Tondrové uvedl, že je pravdou, že dne 15. 3. 2006 bylo usnesením soudu nařízeno vypracování znaleckých posudků ve věci návrhu stěžovatele na změnu výchovy a návrhu matky nezletilého na zúžení styku stěžovatele s nezletilým. Protože však téhož dne byly současně vypraveny stejnopisy rozsudku účastníkům řízení ve věci návrhu stěžovatele na snížení výživného a uložení povinnosti matce nezletilého informovat stěžovatele o podstatných záležitostech nezletilého, který byl napaden řádným opravným prostředkem stěžovatele, proto bylo nezbytné příslušný spis dne 11. 5. 2006 předložit odvolacímu soudu. V mezidobí (tj. v květnu 2006) stěžovatel podal návrh na nařízení dalšího předběžného opatření a po rozhodnutí obvodního soudu o něm se proti němu stěžovatel opětovně odvolal. Za této procesní situace byl opatrovnický spis buď opakovaně předkládán odvolacímu soudu s odvoláním stěžovatele nebo s návrhy na určení lhůty, případně byly řešeny opakované stížnosti stěžovatele na průtahy v předmětném řízení. Obvodní soud zdůrazňuje, že v opatrovnické věci nezletilého byly ze strany obou obecných soudů neustále prováděny různé procesní úkony, proto mohl být spis postoupen oběma soudním znalcům až dne 17. 1. 2007. Podle názoru obvodního soudu nebylo možné vyhovět návrhům stěžovatele na pořízení kopie soudního spisu. Ze všech těchto důvodů se obvodní soud nedomnívá, že by z jeho strany došlo k porušení základních práv stěžovatele, resp. ústavnosti.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti (doručeném Ústavnímu soudu dne 20. 8. 2007) zdůraznil, že návrh stěžovatele na určení lhůty k procesnímu úkonu byl neurčitý, takže teprve po výzvě soudu k jeho doplnění o něm mohlo být odvolacím soudem rozhodnuto, a to usnesením Městského soudu ze dne 21. 7. 2006 č. j. 30 UL 37/2006-9, které nabylo právní moci dne 7. 8. 2006.
Z vyžádaného spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 11 P 76/2004 (jehož součástí je spis sp. zn. 25 Nc 213/2004) se zjišťuje, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 3. 2004 sp. zn. 25 Nc 213/2004 byla schválena dohoda rodičů nezletilého tak, že nezletilý byl na dobu před a po rozvodu manželství jeho rodičů svěřen do výchovy matky a stěžovateli bylo uloženo přispívat na jeho výživu částkou 6 000,- Kč měsíčně. Dále soud prvního stupně zahájil řízení podle §81 odst. 1 o. s. ř. o úpravě styku stěžovatele s nezletilým.
Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 22. 7. 2004 sp. zn. 11 P 76/2004 (který nabyl právní moci dne 15. 9. 2004) byla schválena dohoda rodičů nezletilého o úpravě styku nezletilého se stěžovatelem (č. l. 33-34). Dne 6. 9. 2004 byl označenému soudu doručen návrh stěžovatele na rozšíření jeho styku s nezletilým, dne 9. 9. 2004 byl témuž soudu v krátkém sledu doručen další návrh stěžovatele na svěření nezletilého do jeho výchovy, dne 12. 10. 2004 následoval návrh stěžovatele "na snížení příspěvku na nezletilého". O návrzích stěžovatele bylo rozhodnuto tak, že po zpětvzetí návrhu stěžovatele na změnu výchovy bylo řízení v této věci zastaveno, návrh na změnu styku s nezletilým byl zamítnut a výživné pro nezletilého bylo nově upraveno tak, že stěžovateli bylo uloženo přispívat na něj částkou 5 100,- Kč měsíčně. Manželství rodičů nezletilého bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 3. 2005 č. j. 23 C 126/2004-50.
Na č. l. 104-105 je založen návrh stěžovatele na rozšíření styku a na úpravu příspěvku na nezletilého, na č. l. 134-l36 návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření o úpravě styku s nezletilým, na č. l. 137 rozhodnutí kolizního opatrovníka nezletilého ze dne 23. 8. 2005 sp. zn. 19 Om 52/2003 o stanovení dohledu nad nezletilým, na č. l. 157-159 návrh stěžovatele na "uložení povinnosti matce nezletilého podávat informaci stěžovateli a podávat oznámení školskému zařízení". Usnesením ze dne 12. 10. 2005 sp. zn. 11 P 76/2004 Obvodní soud pro Prahu 9 upravil styk nezletilého se stěžovatelem, které bylo při jednání soudu dne 13. 10. 2005 nahrazeno dohodou rodičů, která byla schválena rozhodnutím soudu ze dne 13. 10. 2005 sp. zn. 11 P 76/2004 (č. l. 187-188). Na č. l. 192-194 se nachází návrh matky nezletilého na zúžení styku stěžovatele s nezletilým, na č. l. 202-204 návrh stěžovatele na svěření nezletilého do střídavé výchovy, na č. l. 205-207, 217-218, 277-278, 365-67 návrhy stěžovatele na výkon rozhodnutí uložením pokut. Ve věci změny výchovy, snížení výživného a zúžení styku stěžovatele s nezletilým bylo nařízeno jednání u soudu prvního stupně na den 6. 2. 2006 a den 13. 2. 2006. Na č. l. 283-285 je založen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 2. 2006 sp. zn. 11 P 76/2004, jímž byl návrh stěžovatele na snížení výživného pro nezletilého a uložení povinnosti matce nezletilého, aby stěžovatele pravidelně písemně informovala o zdravotním stavu nezletilého, zamítnut; rozsudek napadl stěžovatel odvoláním (nabyl právní moci dne 29. 8. 2006). Na č. l. 286a se nachází usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 3. 2006 sp. zn. 11 P 76/2004 o ustanovení soudního znalce z oboru zdravotnictví-psychologie a dalšího soudního znalce z oboru zdravotnictví-soudní psychiatrie. Dne 11. 5. 2006 byla věc předložena s odvoláním stěžovatele v jiné věci odvolacímu soudu.
Z důvodu probíhajícího odvolacího řízení bylo soudem dne 9. 5. 2006 znalcům sděleno, že jim nelze zapůjčit příslušný spis k prostudování (č. l. 332-3). Dne 23. 5. 2006 obdržel soud prvního stupně návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, jímž by byl rozšířen dosavadní styk nezletilého se stěžovatelem. Dalším usnesením ze dne 26. 5. 2006 č. j. 11 P 76/2004-344 bylo nařízeno předběžné opatření, jímž byl nově upraven styk nezletilého se stěžovatelem, na č. l. 346-47 je odvolání stěžovatele proti zamítnutí jeho návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž by byl rozšířen jeho dosavadní styk s nezletilým (usnesení ze dne 26. 5. 2006), na č. l. 349-351 návrh stěžovatele "na určení lhůty k provedení procesního úkonu kopie spisu vedeného Městským soudem pod sp. zn. 1 Nc 2255/2006 podle ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb.", který byl soudem prvního stupně postoupen odvolacímu soudu. Usnesením ze dne 20. 9. 2006 č. j. 55 Co 428/2006-357 Městský soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 5. 2006 č. j. 11 P 76/2004-344. Na č. l. 358 je žádost Policie ČR ze dne 21. 10. 2006 o podání zprávy ve věci trestního oznámení stěžovatele na matku nezletilého pro údajné "maření soudního rozhodnutí". Usnesením ze dne 10. 10. 2006 č. j. 30 UL 58/2006-5 odvolací soud řízení o určení lhůty k odeslání usnesení ze dne 15. 3. 2006 určeným soudním znalcům a k vyhotovení kopie spisu zastavil. Návrh stěžovatele na určení lhůty soudu prvního stupně k nařízení jednání ve věci návrhů stěžovatele na napomenutí babičky nezletilého a ve věci návrhu na střídavou výchovu odvolací soud zamítl s odůvodněním, že první návrh stěžovatele na určení lhůty k odeslání usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 3. 2006 znalcům a k vyhotovení kopie spisu byl usnesením odvolacího soudu ze dne 21. 7. 2006 zamítnut (rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 8. 2006). Průtahy v těchto řízeních nebyly zjištěny.
Na č. l. 383-404 jsou znalecké posudky (doručené soudu prvního stupně dne 26. 2. 2007), přičemž na str. 21 znaleckého posudku znalci shodně uvádějí, že "v daném případě nevidí dostatečné podmínky pro stanovení střídavé výchovy, neboť střídavá výchova předpokládá větší míru schopnosti rodičů se domluvit a též praktické uspořádání, v němž je pro dítě zachována stejná škola a vrstevnické prostředí". Usnesením ze dne 8. 3. 2007 soud prvního stupně ustanovil novým kolizním opatrovníkem Městský úřad Blatná v řízení o zúžení styku, změně výchovy ( č. l. 417).
III.
Ústavní soud úvodem poznamenává, že vyjádření účastníků řízení, jejichž obsah je shora ve stručnosti zrekapitulován, již nerozesílal stěžovateli na vědomí z toho důvodu, že vyjádření obou obecných soudů korespondují s obsahem připojeného opatrovnického spisu a pro celkové posouzení námitek stěžovatele z pohledu tvrzeného porušení jeho základních práv a svobod nepřinášejí žádné nové (relevantní) skutečnosti.
Ústavní soud po zevrubném prostudování obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 a posouzení námitek stěžovatele dospěl k závěru, že ústavní stížnost, v níž stěžovatel namítal porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě bez zbytečných průtahů, je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud nemohl ponechat bez povšimnutí skutečnost, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací ve věci vedené Obvodním soudem pod sp. zn. 11 P 76/2004 opakovaně: Ústavní stížnost, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006 č. j. 29 Co 167/2006-330 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2006 č. j. 11 P 76/2004-283, byla usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2006 sp. zn. II. ÚS 636/06 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Další ústavní stížností napadl stěžovatel usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 5. 2006 č. j. 11 P 76/2004-344 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2006 č. j. 55 Co 428/2006-357, a tato ústavní stížnost byla usnesením ze dne 3. 1. 2007 sp. zn. IV. ÚS 776/06 rovněž odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. V posledně uvedeném usnesení Ústavní soud zdůraznil, že "posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, přičemž Ústavní soud se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť se jedná o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem". Ve vztahu k napadeným rozhodnutím Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by dosahovalo úrovně protiústavnosti.
I když nyní projednávanou ústavní stížností stěžovatel nebrojí proti věcné nesprávnosti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 5. 2006 sp. zn. 11 P 76/2004, ale proti údajným průtahům, resp. proti nečinnosti odvolacího soudu, je zřejmé, že o odvolání stěžovatele bylo rozhodnuto odvolacím soudem dne 20. 9. 2006, tedy asi měsíc poté, co stěžovatel napadl tento postup ústavní stížností. Za této situace je zjevné, že v době rozhodování o ústavní stížnosti nejsou již tvrzené průtahy v rozhodování odvolacího soudu aktuální. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. I. ÚS 26/03, IV. ÚS 145/03) i nauky (viz Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, Komentář, I. vydání 2001, str. 296 a násl.) postrádá vyslovení požadovaného výroku jakýkoli rozumný důvod (srov. III. ÚS 308/03).
V případě namítaných průtahů v řízeních obou obecných soudů Ústavní soud respektuje ve svých rozhodnutích judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v této otázce, podle níž kritériem přiměřenosti doby, po kterou je případ projednáván, je nejen délka samotného řízení v té které věci, ale i okolnosti případu, složitost věci a jednání účastníků.
K námitkám stěžovatele o údajné nečinnosti obou obecných soudů Ústavní soud poukazuje na obsah připojeného spisu, z něhož je zřejmé, že v opatrovnické věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 11 P 76/2004 (jakož i v řízení sp. zn. 25 Nc 213/2004) nebyl zjištěn žádný delší časový úsek, v němž by jeden či druhý obecný soud byl v řízení nečinný, pokud se ovšem nejednalo o překážky na straně účastníků řízení, např. v důsledku odstraňování vad návrhu.
Podle zjištění Ústavního soudu nelze předmětnou opatrovnickou věc, ačkoli je v zásadě soudem prvního stupně vedena v jednom spise (byť pod několika spisovými značkami), vnímat jako jediné kontinuální řízení. Obecné soudy v průběhu řízení musely rozhodovat o celé řadě jak zcela odlišných, tak i v podstatě se opakujících návrhů obou rodičů nezletilého (a to dokonce poté, co sami rodiče u jednání ve věci samé vyjádřili ochotu se domluvit jinak) a jejich doplnění, návrhů na předběžná opatření a na výkon rozhodnutí, a o následných opravných prostředcích. Zásadní vliv na průběh řízení mělo chování obou rodičů nezletilého, kteří projevili naprostou neochotu dohodnout se na jakémkoli kompromisu např. u náhradních termínů pro styk stěžovatele s nezletilým. Na místo jednoduché, objektivně vedené dohody rodičů, byly stěžovatelem opakovaně podávány návrhy na nařízení předběžných opatření, o nichž muselo být soudy rozhodováno. Ústavní soud nedospěl k závěru, že by předmětné řízení trpělo neodůvodněnými průtahy v postupu obecných soudů, v nichž by bylo možno spatřovat tvrzenou protiústavnost.
Ústavní soud si je vědom toho, že rozhodování obecných soudů ve věcech výchovy nezletilých vyžaduje zvýšené nároky na rychlost, ale i objektivnost rozhodování, neboť jeho účelem má být především co nejvčasnější stabilizace výchovných poměrů ve vztahu k nezletilému dítěti. Rychlost řízení však nezávisí pouze na obecných soudech, nýbrž též na počínání obou rodičů, kteří především by měli brát ohled na zájmy nezletilého. Pokud průtahy v řízení způsobili rodiče sami, nemohou se dovolávat ústavněprávní ochrany v řízení před Ústavním soudem.
Ze všech důvodů výše uvedených Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Obiter dictum Ústavní soud dodává:
Pokud by se snad stěžovatel domníval, že mu průtahy v řízení vznikla nemajetková újma a hodlal se z tohoto titulu domáhat poskytnutí zadostiučinění ve smyslu ustanovení §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, musel by uplatnit svůj nárok postupem, stanoveným v tomto zákoně. Jestliže tento postup nebyl vyčerpán, bylo by nutno ve smyslu principu subsidiarity pokládat nyní podanou ústavní stížnost za nepřípustnou, což by bylo důvodem k jejímu odmítnutí podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 778/06, dostupné na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2007
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu