infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13.02.2007, sp. zn. III. ÚS 857/06 [ usnesení / MUCHA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2007:3.US.857.06

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2007:3.US.857.06
sp. zn. III. ÚS 857/06 Usnesení Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky politické strany SNK Evropští demokraté, se sídlem Praha 5, Radlická 2, zastoupené Mgr. Tomášem Homolou, advokátem Praha 1, Opletalova 5, proti nečinnosti Policie ČR, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Návrh na náhradu nákladů zastoupení se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelka se domáhá, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky a přikázal Policii ČR obnovit stav před protiústavním zásahem. Ústavní stížnost byla podána včas a po doplnění plné moci advokáta též řádně. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti osvětluje, že podala trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů Mgr. Bohuslavem Sobotkou, pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, kterého se měl dopustit tím, že znemožnil Ministerstvu financí z pozice ministra vyplatit stěžovatelce státní příspěvky za mandáty, které získali Evropští demokraté ve volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy v listopadu 2002. Policejní inspektor o tomto trestním oznámení nerozhodl způsobem stanoveným trestním řádem, namísto toho zaslal stěžovatelce jen vyrozumění, že nebyly shledány důvody pro zahájení úkonů v trestním řízení. Protože nejde o řádné usnesení ve smyslu trestního řádu, nemohla proti tomuto usnesení podat stěžovatelka stížnost ke státnímu zástupci. Proto se stěžovatelka s odkazem na porušení základních práv ve smyslu čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhá toho, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky a "obnovil stav před zásahem". Ústavní soud je vázán vymezením ústavní stížnosti tak, jak jej učinila stěžovatelka. Proto se Ústavní soud zabýval pouze tím, čeho se stěžovatelka v petitu svého návrhu po Ústavním soudu dožadovala, a dospěl k závěru, že v tomto rozsahu je ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Toto ustanovení se pochopitelně týká nejen standardní ústavní stížnosti proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, ale též ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci. Z celé koncepce českého trestního řádu vyplývá, že dozor nad zachováváním zákonnosti v průběhu přípravného řízení vykonává státní zástupce (viz např. §174 tr. ř.). Je tedy zejména úkolem státního zastupitelství odstranit stěžovatelkou tvrzené nezákonnosti, k nimž mělo podle ní v průběhu prošetřování podezření ze spáchání trestného činu dojít. Stěžovatelka sama upozorňuje, že ve věci nebylo dosaženo policejním orgánem "klidového stavu", když z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka využila možnosti podat podnět ve smyslu zákona č. 283/1993 Sb. ke státnímu zastupitelství, aniž je patrné, jaký byl výsledek tohoto podnětu, resp. zda již nějak o podnětu příslušný státní zástupce rozhodl (list 7 spisu Ústavního soudu). Jakkoliv dále z odůvodnění ústavní stížnosti nepřímo vyplývá, že některé (jiné) podněty podle trestního řádu (snad) byly neúspěšné a že "postup policejního orgánu ... posvětil dozorující státní zástupce, který rovněž neposkytl ochranu procesním právům stěžovatelky" (není jasné, jak a kdy se toto mělo stát), z hlediska konstrukce ústavní stížnosti, která byla formálně sepsána advokátem, vyplývá, že stěžovatelka ústavní stížnost podala, aniž vyčerpala všechny možnosti své ochrany podle zákona. S ohledem na uvedené tedy Ústavní soud nemá pravomoc o věci v této procesní fázi meritorně rozhodovat, neboť pokud by postupoval jinak, významně by narušil princip subsidiarity vlastního rozhodování. O posuzované ústavní stížnosti tedy nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, neboť ústavní stížnost je nepřípustná [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud odmítl též návrh na náhradu nákladů zastoupení stěžovatelky (viz §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a contrario). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. února 2007

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2007:3.US.857.06
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 857/06
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 13. 2. 2007
Datum vyhlášení  
Datum podání 21. 11. 2006
Datum zpřístupnění 25. 9. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel POLITICKÁ / VOLEBNÍ STRANA
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Mucha Jiří
Napadený akt rozhodnutí jiné
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
procesní - náhrada nákladů zastoupení - §83
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §119, §159a, §2 odst.5, §2 odst.6
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
Věcný rejstřík procesní postup
důkaz/volné hodnocení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-857-06
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 53540
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-11