ECLI:CZ:US:2007:3.US.901.06.1
sp. zn. III. ÚS 901/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. C., proti "jinému zásahu orgánu veřejné moci" spočívajícímu v průtazích v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 93 K 18/95, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že Městský soud v Praze průtahy v konkurzním řízení vedeném na jeho majetek zasáhl do jeho práva na spravedlivé řízení zahrnujícího i právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, resp. právo na projednání věci v přiměřené lhůtě dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a tomuto soudu uložil, aby v neodůvodněných průtazích nepokračoval.
Toto podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož zjevně trpí řadou formálních a obsahových nedostatků [§34, §72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")], a při jeho podání (a ani pro další řízení) stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§29, §30, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Proto byl stěžovatel k odstranění vad návrhu vyzván [§42 odst. 3 a §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], byl obšírně upozorněn i na povinnost zastoupení advokátem (Ústavní soud mu současně poskytl informaci o možnosti požádat o určení advokáta Českou advokátní komoru), jakož i na důsledky případné stěžovatelovy nečinnosti [§43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Podáním došlým Ústavnímu soudu dne 2. 7. 2007 vzal navrhovatel ústavní stížnost zpět, poukazuje na svoji svízelnou osobní a hospodářskou situaci, vyvolanou trvajícím konkursním řízením.
Se zřetelem k tomu Ústavní soud podle ustanovení §77 zákona o Ústavním soudu řízení zastavil.
Nad rámec řečeného se sluší poznamenat, že ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním. Tím je vyjádřeno, že je přípustná až tehdy, když zvláštní prostředky ochrany práva byly (marně) použity; právě vyčerpáním všech právních (procesních) prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, je přípustnost ústavní stížnosti podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zásadně podmíněna. Možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy jsou proto - i v případě tvrzených průtahů v řízení - omezeny až na situace, když náprava nebyla zjednána ani na základě instrumentu zakotveného v ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, jehož prostřednictvím se lze dožadovat určení lhůty pro provedení procesního úkonu. Právě využití institutu "návrhu na určení lhůty" podle tohoto ustanovení považuje Ústavní soud po 1. 7. 2004 (tj. od účinnosti zákona č. 192/2003 Sb.) za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti (z pohledu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (srov. rozhodnutí ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04, III. ÚS 588/04, III. ÚS 142/06, II. ÚS 32/06, III. ÚS 246/06 a dalších).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2007
Vladimír Kůrka
předseda senátu