ECLI:CZ:US:2007:3.US.908.06
sp. zn. III. ÚS 908/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky DENKER s. r. o., se sídlem Brno, Francouzská 91, zastoupené JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, ml., advokátem v Brně, Kobližná 19, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2006, sp. zn. 9 To 467/2006, a usnesení policejního komisaře Policie ČR, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKVP exp. Brno ze dne 4. srpna 2006, ČTS: FIPO-33/BR-D-2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Shora citovaným usnesením policejního komisaře bylo rozhodnuto v trestní věci podezřelých ing. V. K., P. K. a N. K. stíhaných mj. pro trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 5 tr. zák., že se podle ust. §79a odst. 1 tr. řádu zajišťují peněžní prostředky na účtech obviněného N. K., na účtu J. H. a peněžní prostředky ve výši 1 536 500,- Kč na účtu stěžovatelky. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka jako zúčastněná osoba stížnost, kterou Krajský soud v Brně shora citovaným usnesením zamítl, když neshledal její stížnost důvodnou.
Stěžovatelka tvrdí, že napadené usnesení krajského soudu v podstatě neobsahuje odůvodnění a je tak nepřezkoumatelné. Tím byla údajně porušena základní práva stěžovatelky podle čl. 90 Ústavy a právo na řádný a spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina", a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen "Úmluva", jakož i právo vlastnické podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších prostředků, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V daném případě se věc týká trestního řízení ve stádiu přípravného řízení. Podle ust. §79a tr. ř. nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu. Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního řízení již není třeba nebo jej není třeba ve stanovené výši, orgán činný v trestním řízení zajištění zruší nebo je omezí. Majitel účtu, jehož peněžní prostředky na účtu byly zajištěny, má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji majitel účtu, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí (§79a odst. 4 tr. ř.).
Z uvedeného plyne, že procesní úkon podle §79a tr. ř. je svou povahou zatímní a zajišťovací, přičemž z těchto důvodů nepředstavuje konečné rozhodnutí ve věci. Stěžovatelka má k dispozici podle ust. §79a odst. 4 tr. ř. procesní prostředky k ochraně svých práv. Takovéto prostředky jsou o to dostupnější za situace, kdy se podle stěžovatelky obecný soud řádně nevypořádal s její stížností. S ohledem na uvedené tedy Ústavní soud nemá pravomoc o věci v této procesní fázi meritorně rozhodovat a nemůže do rozhodovacího procesu ani jakkoliv jinak vstupovat. Pokud by Ústavní soud postupoval jinak, významně by narušil princip subsidiarity vlastního rozhodování. Je na stěžovatelce, aby podle ust. §79a tr. ř. podala novou žádost a eventuálně proti pro ní negativnímu rozhodnutí podala stížnost k obecnému soudu, kde řádně uplatní argumenty uvedené v ústavní stížnosti.
O posuzované ústavní stížnosti tedy nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, neboť ústavní stížnost je nepřípustná [§43 odst. 1 písm. e) zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2007