ECLI:CZ:US:2007:4.US.1082.07.2
sp. zn. IV. ÚS 1082/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu společnosti Steinel Elektronik, s.r.o., IČ 250 44 478, se sídlem Raspenava, Hejnická 173, právně zastoupené Dr. Pavlem Alfery Hrdinou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Václavské náměstí 40, směřující proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 27. února 2007, č.j. 1201/07-1200, č.j. 1202/07-1200, č.j. 1203/07-1200, a č.j. 1204/07-1200, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se navrhovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena její ústavně zaručená práva.
Navrhovatelka jako právnická osoba spojená se společností Steinel Elektronik GmbH & Co. KG, se sídlem v SRN, podala dodatečné přiznání k dani z příjmu právnických osob za roky 1999, 2000 a 2001. Učinila tak poté, co finanční orgány SRN dospěly k závěru o neoprávněném transferu peněžních prostředků do ČR ve prospěch stěžovatelky. V důsledku tohoto zjištění došlo ke zpětnému převodu peněz a následném zdanění v SRN. Stěžovatelka se s ohledem na uvedenou situaci a i s ohledem na mezistátní smlouvu o zamezení dvojího zdanění, domáhala dodatečnými daňovými přiznáními snížení daně z příjmu.
Finančním úřadem ve Frýdlantu byla ve všech případech stanovena dodatečná daň ve výši 0,- Kč. O opravných prostředcích rozhodovalo Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, které všechna odvolání zamítlo. Následně vydal Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci spojené usnesení ze dne 31. srpna 2006, č.j. 59 Ca 117/2005-42; č.j. 59 Ca 118/2005-41; č.j. 59 Ca 119/2005-43; a č.j. 59 Ca 120/2005-44, kterým z procesních důvodů zrušil napadená rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem.
Finanční ředitelství v Ústí nad Labem rozhodlo nově o odvolání stěžovatelky napadenými rozhodnutími shodně tak, že dodatečný platový výměr se ruší z důvodu uplynutí lhůty pro vyměření daně podle ustanovení §47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatelka ve svém podání uvedla, že ústavní stížnost podala z důvodu procesní opatrnosti, neboť se obává, že její nová správní žaloba bude odmítnuta jako res iudicata.
Navrhovatelka podrobně popsala okolnosti, které vedly k vydání vadných rozhodnutí a uvedla, že sice došlo, z důvodu prodlev na straně českých správních orgánů, k projití lhůty podle §47 zákona o správně daní a poplatků, určení této lhůty však bylo nesprávně určeno v rozporu s mezistátní smlouvou o zamezení dvojího zdanění. Takovým postupem mělo dojít ke zkrácení navrhovatelky v jejich právech zaručených v čl. 2 odst. 2 a 3, v čl. 4 odst. 1 a v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud si k věci ověřil průběh řízení před správním soudem a zjistil, že navrhovatelka podala správní žaloby, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, pod sp. zn. 59 Ca 55/2007; sp. zn. 59 Ca 56/2007; sp. zn. 59 Ca 57/2007; a sp. zn. 59 Ca 58/2007. Účastník tohoto řízení, Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, podalo dne 18. června 2007 návrh na přerušení řízení o správní žalobě s ohledem na návrh navrhovatelky na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství. Přezkumné řízení bylo zahájeno u Ministerstva financí ČR pod č.j. 7445/07-1200, a doposud nebylo ukončeno. Poslední Ústavnímu soudu známý úkon je žádost Krajského soudu v Ústí nad Labem o spis Ministerstva financí ČR.
Za daného stavu věci proto předložený návrh posoudil jako podaný předčasně. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuelních věcech je v ČR vybudována především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících řízení. Pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.
Navrhovatelce tedy přísluší právo, jehož také využila, domáhat se nápravy v rámci řízení ve správním soudnictví. Teprve poté, co takové řízení bude ukončeno, budou vyčerpány veškeré procení prostředky a podání k Ústavnímu soudu bude přípustné.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná jestliže stěžovatel nevyčerpal veškeré procení prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv přiznává. Jak z výše uvedeného vyplývá, existují procesní nástroje, způsobilé napravit naříkané vady přímo v rámci probíhajícího řízení před správním soudem.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Takový případ v projednávané věci nastal, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podání odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2007
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka