ECLI:CZ:US:2007:4.US.1895.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1895/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti O. P., právně zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Jana Uhra 13, směřující proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. května 2007, sp. zn. 11 To 158/2007, a Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. března 2007, č.j. 0 Nt 1056/2007-2, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť měl za to, že jimi došlo ke zkrácení v jeho právu na postup orgánů veřejné moci při náležitém šetření podstaty a smyslu základních práv a svobod zaručeném v čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále v právu na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, jakož i v čl. 95 Ústavy ČR.
Shora označeným usnesením soudu prvého stupně byl obhájce stěžovatele, který jej zastupuje i v řízení o ústavní stížnosti, vyloučen z obhajování v dané trestní věci. Stížnosti, kterou podal jak stěžovatel tak i obhájce, Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením zamítl.
Stěžovatel ve svém podání konstatoval, že nesouhlasí s postupem obecných soudů, které na návrh policejního orgánu vyloučily jeho právního zástupce z obhajování s odůvodněním, že je třeba JUDr. Zdeňka Hrouzka vyslechnout jako svědka. Stěžovatel namítá, že je to snaha orgánů činných zastírat skutečný důvod, kterým je zbavit jej jeho obhájce. Postup orgánů veřejné moci je tedy zcela účelový.
Dále stěžovatel namítl, že soud prvého stupně nesprávně uvedl, že ani stěžovatel ani jeho obhájce se nevyjádřili k návrhu na vyloučení obhájce. Uvedl, že prostřednictvím elektronické pošty byly jejich podněty soudu zaslány, soud na ně však nezareagoval. Rovněž ani stížnostní soud se věcí a podáními stěžovatele nezabýval v celém rozsahu a nevypořádal se s předloženou argumentací.
S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i s obsahem spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 0 Nt 1056/2007, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že podstatnou část ústavní stížnosti tvoří opakování údajů, které stěžovatel, společně se svým obhájcem, zaslal již soudu prvého stupně elektronickou poštou a které následně předložili Krajskému soudu v Hradci Králové k odůvodnění své stížnosti.
Ústavně právní argumentace stěžovatele se tak zúžila na pouhé konstatování dotčených základních práv zaručených v Listině a v Úmluvě.
Ze spisu soudu prvého stupně je patrné, že uvedená elektronická korespondence byla sice soudu doručena, avšak tato byla přesunuta do složky nevyžádaná pošta, přičemž možným důvodem byla skutečnost, že se nejednalo o podání opatřená platným elektronickým podpisem (č.l. 5). Písemná podání pak byla doručena až po vydání rozhodnutí soudu prvého stupně.
Obsahem těchto podání, jakož i ústavní stížnosti, je popis údajného komplotu Policie ČR s některými svědky za účelem vyloučení obhájce. Mělo se jednat o nezastíranou snahu orgánů činných v trestním řízení. Taková konstatování však ani Ústavní soud nepovažuje za relevantní argumentaci odůvodňující stížnost proti usnesení soudu. V tomto směru proto neshledal pochybení, pokud krajský soud na uvedená konstatování nereagoval v odůvodnění svého rozhodnutí.
Ve věci je třeba uvést, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, jestliže zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny. Jinak neprovádí hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Ústavní soud v postupu obecných soudů neshledal stěžovatelem tvrzené zkrácení v jeho základních právech, jak v ústavní stížnosti namítal, zejména v právu na spravedlivý proces. Soudy postupovaly v souladu s příslušnými procesními předpisy a, jak plyne z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, zabývaly se i právem stěžovatele na obhajobu. Nad rámec námitek stěžovatele Ústavní soud konstatuje, že vyloučení obhájce z obhajování v dané trestní věci nemůže znamenat, že by došlo ke zkrácení v základním právu stěžovatele na obhajobu podle čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny. Z obhajování stěžovatele byl totiž vyloučen jeden konkrétní advokát, právo volby jiného bylo zachováno. Stěžovatel byl poučen o možnosti nové volby obhájce a k takové volbě mu byla poskytnuta přiměřená lhůta. Po jejím marném uplynutí by totiž došlo k určení obhájce z důvodu nutné obhajoby přímo orgánem činným v trestním řízení.
V žádném případě se tak stěžovatel nemohl dostat do situace, kdy by mu měla být odepřena právní pomoc, případně by mu nebyl poskytnut čas k přípravě obhajoby.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu