ECLI:CZ:US:2007:4.US.1960.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1960/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, advokátem se sídlem v Hořovicích, Husovo nám. 65/2, o ústavní stížnosti proti evropskému zatýkacímu rozkazu ze dne 3. 11. 2006 vydaného Krajským soudem v Ostravě ve věci sp. zn. 49 T 14/2000 a o návrhu na zrušení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 31. 7. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") pokračovat v porušování jeho ústavně zaručených práv a aby zrušil v záhlaví specifikovaný evropský zatýkací rozkaz. Se svou ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen "zákon č. 253/2006 Sb.").
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že předmětný evropský zatýkací rozkaz byl vydán v souvislosti s trestním řízením vedeným u krajského soudu pod sp. zn. 49 T 14/2000. Stěžovatel měl za to, že v důsledku vydání evropského zatýkacího rozkazu byla v Irské republice omezena jeho ústavně zaručená práva, neboť byl vzat do vydávací vazby. Z ní byl sice následně propuštěn na kauci ve výši 2 500 EUR, nicméně v současné době probíhá v Irské republice řízení o vydání stěžovatele do České republiky. Stěžovatel namítal, že evropský zatýkací rozkaz byl vydán krátce poté, kdy nabyl účinnosti zákon č. 253/2006 Sb. Zmíněnou novelou byl, dle názoru stěžovatele v rozporu s principem rovnosti, redukován zákaz zpětné účinnosti evropského zatýkacího rozkazu pouze na případy předání občana České republiky z České republiky do jiného členského státu Evropské unie, pokud spáchal trestný čin přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 539/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "zákon č. 539/2004 Sb."), jímž byl institut evropského zatýkacího rozkazu do právního řádu České republiky zaveden. Na předání občana do České republiky z jiného členského státu Evropské unie se tedy zákaz zpětné účinnosti nevztahuje, a to ani tehdy, jestliže byl trestný čin spáchán přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 539/2004 Sb. To byl i případ stěžovatele, neboť ten se měl jednání, pro něž je trestně stíhán, dopustit přede dnem účinnosti zákona č. 539/2004 Sb., přesto se na něj v důsledku přijetí zákona č. 253/2006 Sb. právní úprava evropského zatýkacího rozkazu vztahovala. V této skutečnosti stěžovatel spatřoval porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 40 odst. 2, 3 a 6 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 5 odst. 2 a čl. 53 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a rovněž porušení kautel plynoucích z čl. 1 odst. 2, čl. 2 odst. 3, čl. 4 a čl. 10 Ústavy České republiky, proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodl, jak shora uvedeno.
II.
Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky pro meritorní projednání ústavní stížnosti, tzn. zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná a zda splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti, stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soud se již v minulosti otázkou přípustnosti ústavní stížnosti proti evropskému zatýkacímu rozkazu zabýval, přičemž konstatoval, že "v tomto ohledu nelze (se zřetelem k možným alternativám) ... pominout relevantní dosah dikce §387, resp. §388 tr. řádu ve spojení s §405 odst. 6 věta první tr. řádu vztahujících se k předání osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu z jiného členského státu Evropské unie do České republiky, a dále §306a tr. řádu. V důsledku jejich obsahu odsouzenému stěžovateli otevírá se (případně) možnost realizovat veškerá procesní práva, jak jsou uvedena v odst. 1 naposled citovaného ustanovení, tj. za dodržení podmínek plynoucích z práva na spravedlivý proces uskutečnit svou obhajobu v rozsahu uplatnění všech procesních práv, ve vztahu, k nimž to povaha geneze jeho trestní věci dovoluje. Pozice těchto ustanovení svědčí pro důvod nepřípustnosti ústavní stížnosti, když samotný napadený evropský zatýkací rozkaz je individuálním právním aktem, jenž má povahu jedné z podmínek, tvořících předpoklad pro konečný úsudek (a realizaci výsostné jurisdikce) kompetentních orgánů Irské republiky o (ne)vydání stěžovatele do České republiky" (usnesení ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. III. ÚS 636/07, dosud nepublikováno, nicméně právnímu zástupci stěžovatele z výkonu jeho funkce známo).
Ani v projednávané věci Ústavní soud neshledal důvod se od citovaného právního názoru odchýlit, nezbylo mu proto, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Byla-li ústavní stížnost shledána nezpůsobilou meritorního projednání, sdílí její osud rovněž návrh na zrušení právního předpisu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1995, sp. zn. III. ÚS 101/95, publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 4, usnesení č. 22, str. 351 a násl.), Ústavní soud tedy návrh na zrušení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb. odmítl dle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2007
Miloslav Výborný
předseda senátu