ECLI:CZ:US:2007:4.US.2106.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2106/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. září 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele I. M., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2007 č. j. 42 Co 241/2007-69, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení s tím, že dle jeho přesvědčení rozhodnutí soudu "odporuje několikrát plně zákonu".
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje - to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti i když není splněna podmínka výše uvedeného, jestliže stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1, 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení bylo zjištěno, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, jímž bylo řízení o "návrhu na užívání bytu v souladu se zákonem" přerušeno, když před Okresním soudem v Ostravě ve věci sp. zn. 42 P a Nc 380/2006, 0Nc 1779/2006 probíhá řízení o způsobilosti žalobce k právním úkonům.
S ohledem na výše uvedené nutno konstatovat, že předmětné řízení o žalobě stěžovatele týkající se užívání bytu není dosud skončeno a jestliže probíhá řízení o způsobilosti stěžovatele k právním úkonům, pak přerušení řízení ve věci samé nejen že je odůvodněno ustanovením §109 odst. 2 písm. c) obč. soudního řádu, ale jde také o rozhodnutí učiněné v zájmu žalobce, o jehož způsobilosti činit pro ochranu svých tvrzených práv odpovídající úkony příslušné řízení probíhá. Předmětná stížnost tedy nesměřuje proti rozhodnutí, které má na mysli §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nýbrž do rozhodnutí, kterým se upravil průběh řízení tak, aby byla v souladu s §20 odst. 1 a s §20 odst. 1 obč. soudního řádu chráněna procesní práva stěžovatele - jako účastníka řízení. Nutno dodat, že odpadnutím překážky, pro kterou bylo řízení přerušeno, bude v řízení ve věci samé pokračováno (§111 odst. 2 obč. soudního řádu.), proti rozhodnutím soudu o žalobě stěžovatele náleží pak účastníkům opravný prostředek, jehož uplatnění je podmínkou pro podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Pro přijetí ústavní stížnosti nyní ani důvody dle §75 odst. 2 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, shledány nebyly.
Pro konstatovaná zjištění byl návrh jako nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona o Ústavním soudu odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2007
Pavel Holländer
soudce zpravodaj