ECLI:CZ:US:2007:4.US.2666.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2666/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky R. K., zastoupené JUDr. Alexejem Závadou, advokátem se sídlem Volyňská 1190/3a, 100 00 Praha 10, o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. srpna 2007 sp. zn. 43 Nt 4017/2007 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, 6. oddělení obecné kriminality, ze dne 31. července 2007 ČTS: ORI-35/6OOK-1-2005-Še, a o návrhu na vyslovení toho, že "právní úprava obsažená v §88 trestního řádu porušuje princip demokratického právního státu ke kterému se Česká republika hlásí v čl. 1 odst. 1 Ústavy a je proto neústavní a proto ji nelze vůči stěžovatelce použít", takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Shora citovaný akcesorický návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelce, obviněné ze spáchání trestného činu kuplířství dle §204 odst. 1 tr. zák., byla v záhlaví citovaným usnesením Policie ČR uložena pořádková pokuta ve výši 25.000,- Kč. To z důvodu, že nevyhověla výzvě k odebrání hlasového srovnávacího materiálu, když v předmětném rozhodnutí bylo k odůvodnění tohoto postupu současně krom dalšího jednak konstatováno, že jediným usvědčujícím důkazem proti ní je odposlech a záznam telefonních hovorů pořízených dle §88 tr. řádu, a dále, že je třeba zjistit totožnost osob, které se měly dopouštět trestného činu tím, že "zjednávaly jiné k prostituci a z této kořistily". V záhlaví rovněž uvedeným usnesením, poté, co se ztotožnil s vývody v něm obsaženými, Obvodní soud pro Prahu 1 stížnost stěžovatelky směřující do usnesení policejního orgánu zamítl.
Tato rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení stěžovatelka napadla ústavní stížností s tvrzením, že jsou v rozporu s ústavními kautelami obsaženými v čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a jejím právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod). Na jejich základě je stěžovatelka dle svého náhledu nepřípustně nucena podávat svědectví proti vlastní osobě, ačkoli "ji tuto povinnost žádný zákon neukládá a dokonce ji před podáváním důkazů proti své osobě zákon chrání". V té souvislosti rovněž pro blíže rozvedené výhrady stěžovatelka tvrdila, že ustanovení §88 tr. řádu je v rozporu s ústavním pořádkem. V důsledku uvedeného se domáhala odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí a posléze i jejich zrušení a vyslovení výroku (o protiústavnosti §88 tr. řádu) formulovaného v záhlaví.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Stejně postupuje, shledá-li u návrhu podaného podle §64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle §43 odst. 1 písm. c), d), tj. jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným nebo o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. c), d) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Jak se z judikatury Evropského soudu pro lidská práva podává, porušení zásady zákazu donucování k sebeobvinění není založeno stran získání hlasového materiálu potud, že "hlasové vzorky, které neobsahovaly žádné sebeobviňující výroky, mohou být považovány za podobné s krevními, vlasovými nebo jinými tělesnými či objektivními vzorky používanými v soudním lékařství, na něž se právo nepřispívat k obvinění proti sobě nevztahuje (viz Saunders proti Spojenému království, 1996)" (P. G. a J. H. proti Spojenému království, in: Soudní judikatura, Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 2/202, s. 76 a násl., resp. s. 85). Tento závěr se promítá přiměřeně i do nepřiznání ústavněprávní relevance vývodům stěžovatelky v předmětné věci. Napadená rozhodnutí jsou dle názoru Ústavního soudu v nezbytném rozsahu přezkoumatelným způsobem odůvodněna, stran námitky stěžovatelky nezakládají nepřípustné ústavněprávní konsekvence a v tom rámci z hlediska ústavně zaručených základních lidských práv obstojí [čl. 37 odst. 1, čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech], pročež na obsah jejich odůvodnění postačí odkázat.
Ustanovení §88 tr. řádu nebylo v rozhodovacích důvodech napadených usnesení aplikováno, z čehož plyne, že stěžovatelka evidentně není osobou oprávněnou k podání návrhu na jeho zrušení (srov. §74 zákona č. 182/1993 Sb.), resp. ve vztahu k petitu návrhu nutno říci, že k vyslovení výroku stěžovatelkou požadovaného - že tuto právní úpravu vůči ní nelze použít - není Ústavní soud příslušný (srov. §70 téhož zákona).
Vzhledem k uvedenému bylo tudíž o návrhu stěžovatelky rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. c), resp. d), odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na odklad vykonatelnosti napadených usnesení se takto pro neprodlené rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti stal bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2007
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu