ECLI:CZ:US:2007:4.US.2691.07.2
sp. zn. IV. ÚS 2691/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti společnosti United Developing, a.s. v likvidaci, IČ 639 990 30, se sídlem Most, Česká 1/1340, právě zastoupené JUDr. Alexandrem Klimešem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, U Bulhara 3, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. července 2007, č.j. 9 Afs 125/2007-100, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť měla za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Shora označeným usnesením Nejvyššího správního soudu byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelky (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nebyl přiznán náhrada nákladů řízení (výrok II.).
Stěžovatelka ve svém podání uvedla, že podala kasační stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2006, č.j. 7 Ca 47/2005-51, které bylo zmocněnému zástupci doručeno dne 30. ledna 2007. Důvodem, pro který Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl byla skutečnost, že tento opravný prostředek byl učiněn po zákonem stanovené lhůtě. Podle Nejvyššího správního soudu byla zásilka s rozhodnutím Městského soudu v Praze po nezastižení zástupce stěžovatelky dne 18. ledna 2007 uložena a ve smyslu ustanovení o doručování. Po uplynutí zákonem stanovené lhůty v trvání 10 dnů nastala dne 29. ledna 2007 presumpce doručení. Soud proto dovodil, že k doručení platně došlo již 29. ledna 2007 a nikoliv 30. ledna 2007, tedy v den, kdy zástupce stěžovatelky skutečně zásilku převzal.
Nejvyšší správní soud při posuzování věci vycházel, podle názoru stěžovatelky nesprávně, z předpokladu, že doručováno byla na adresu, na které se adresát (zástupce) zdržuje. V daném případě tomu tak nebylo, neboť zástupci stěžovatele bylo doručováno do místa jeho pracoviště, kde se ale, z důvodu čerpání dovolené (od 15. ledna 2007 do 29. ledna 2007), nezdržoval. Tuto okolnost stěžovatelka dokládá kopií dovolenky.
S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil, neboť Nejvyšší správní soud vycházel při posuzování věci z mylně stanoveného data doručení.
Poté, co Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, neznamená, že je každému zaručeno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale že mu je zajištěno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Pokud se stěžovatelka dovolává práva na spravedlivý proces, není možné zohlednit její subjektivní představy bez přihlédnutí k objektivním okolnostem.
Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatelky o správnosti interpretace příslušného ustanovení o doručování, podle které se zvolený zástupce, s ohledem na čerpání dovolené nezdržoval, na místě, kam mu bylo doručováno. V takovém případě by bylo na místě oznámit jinou adresu, kde se zmocněný zástupce skutečně zdržuje. Vzhledem ke skutečnosti, že zástupce stěžovatelky si zásilku skutečně vyzvedl, byť jeden den po uplynutí zákonné lhůty, svědčí naopak o tom, že poskytnutá adresa byla správná a doručování samo splnilo zákonem požadované náležitosti. Výklad učiněný stěžovatelkou zcela odporuje principu presumpce doručení, který je určen k zabránění zbytečným průtahům při doručování. Pokud stěžovatelka zmocnila k zastupování fyzickou osobu, která uvedla jako korespondenční adresu adresu svého zaměstnavatele, učinila tak zcela svobodně a dobrovolně. Je tedy namístě, aby plně nesla důsledky takového rozhodnutí.
Za daného stavu věcí je proto na místě konstatovat, že nepříznivý výsledek rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je založen na opomenutí či pasivitě právě stěžovatelky, a nikoliv ve zkrácení v jejich právech postupem Nejvyššího správního soudu. V jeho postupu není možné spatřovat zásah do naříkaných práv.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu