ECLI:CZ:US:2007:4.US.2786.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2786/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. prosince 2007 o ústavní stížnosti Ing. M. U., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Stachem, advokátem, AK Jana Masaryka 632, 500 12 Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2007, č. j. 32 Odo 1579/2005-265, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá kasace v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, a to pro dotčení svého práva na spravedlivý proces podle článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z podané ústavní stížnosti a z přiložené fotokopie napadeného rozsudku zjistil Ústavní soud, že napadeným rozhodnutím Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalované a zrušil rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze.
Stěžovatel si je vědom skutečnosti, že podává ústavní stížnost do zrušujícího rozsudku, avšak podle jeho názoru je ústavní stížnost přípustná, neboť rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodnutím konečným, proti kterému nelze podat řádný ani mimořádný opravný prostředek. Samotný fakt, že o nárocích stěžovatele bude znovu rozhodovat soud prvního stupně neznamená, že napadeným rozsudkem nebylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, a to minimálně ze dvou důvodů. Předně vysloveným právním názorem jsou soudy nižších stupňů vázány, přičemž otázkou zůstává, jak přesně se Nejvyšší soud k podstatě sporu vyslovil, když se za účelem utvoření svého právního názoru zabýval pouze hodnocením jediného důkazu. Druhým úzce souvisejícím důvodem je skutečnost, že pokud soud prvého stupně rozhodne v souladu s vysloveným právním názorem, bude navrhovatel nucen vést odvolací a následně dovolací řízení, aby s vynaložením nemalých finančních prostředků dosáhl rozhodnutí dovolacího soudu, které bude nepochybně vydáno v intencích napadeného rozhodnutí. Podle názoru stěžovatele spočívá právo na spravedlivý proces i v tom, že soudní řízení proběhne relativně efektivně, v rozumném čase a bez vynaložení zbytečných nákladů.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že podaný návrh je - vzdor opačnému mínění stěžovatele - návrhem nepřípustným.
Jedním z charakteristických rysů ústavní stížnosti je její subsidiarita, což znamená, že ústavní stížnost lze podat teprve poté, co stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Nutnost vyčerpat všechny opravné prostředky (s výjimkou žaloby na obnovu řízení - §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu - a dovolání, byla-li by jeho přípustnost závislá na uvážení dovolacího soudu - §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), se vztahuje i na řízení, které bude vedeno po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž na věci nic nemění, že právní názor nižších soudů bude utvářen též s ohledem na obsah napadeného rozsudku Nejvyššího soudu. Rozhodnutí o dovolání je sice formálně pravomocné, avšak řízení stěžovatelem zahájené není jím ukončeno. Pokud by Ústavní soud kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu nyní meritorně přezkoumával, přisvojil by si roli přezkumné instance správnosti rozhodnutí dovolacího soudu; taková role však Ústavnímu soudu nepřísluší již proto, že součástí soustavy obecných soudů Ústavní soud není (srov. článek 83 a článek 91 odst. 1 Ústavy).
Vyslovením obecného právního názoru a připomenutím jeho závaznosti pro soudy nižších stupňů navíc nemohlo dojít k zásahu do žádného z ústavně chráněných práv a svobod stěžovatele. I když jsou soudy obecně vázány právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v jeho rozsudku, není nutno bez dalšího předpokládat, že nerozhodnou totožně se svým předchozím rozhodnutím. Rozhodnutí soudů je výsledkem procesu skutkového zjišťování a hodnocení důkazů, které posléze nachází svůj odraz v právním posouzení. Stěžovatel má možnost v dalším řízení před obecnými soudy uplatňovat svá procesní práva, vznášet další námitky a navrhovat důkazy. Rovněž mu náleží možnost podat opravné prostředky. Teprve v okamžiku, kdy bude řízení definitivně ukončeno, bude stěžovatel moci k ochraně svých ústavně zaručených práv a svobod podat ústavní stížnost, bude-li mít za to, že obecnými soudy došlo k jejich porušení.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2007
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj