ECLI:CZ:US:2007:4.US.297.06
sp. zn. IV. ÚS 297/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. a O. D., zastoupených JUDr. Jaroslavou Mastnou, advokátkou se sídlem Praha 8, Modřínova 1478/34, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2006, č.j. 64Co 27/2006-62, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 8. 2005, č.j. 13Nc 15723/2005-7, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívají se, že jimi byla porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 90 Ústavy ČR, a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelé brojí proti rozhodnutím, kterými byla na jejich majetek nařízena exekuce, resp. odmítnuto jejich odvolání proti nařízení exekuce. Stěžovatelé jsou toho názoru, že pohledávka vedlejšího účastníka vymáhaná v exekučním řízení již zanikla započtením a odvolací soud měl tuto stěžovateli tvrzenou skutečnost zohlednit a k jejich odvolání zrušit rozhodnutí soudu I. stupně o nařízení exekuce. Nesouhlasí s odůvodněním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, který s odkazem na ust. §44 odst. 10 zák.č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jejich odvolání odmítl, neboť odvolací námitka stěžovatelů nebyla podřaditelná pod skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Tyto skutečnosti odvolací soud ve svém rozhodnutí příkladmo uvedl a vysvětlil, že eventuální zánik vymáhaného práva započtením může být důvodem pro zastavení exekuce. Stěžovatelé se s tímto závěrem neztotožňují a namítají, že postup obecných soudů je formalistický a jde proti duchu zákona a smyslu právního řádu ČR.
Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že ke kasaci rozhodnutí obecných soudů jeho nálezem pro porušení práva na soudní ochranu zpravidla dochází v takových případech, kdy právní závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, resp. z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95 a řada dalších) a kdy jde o aplikační postup, který je v rozporu s ústavním zákazem libovůle (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 170/99). Takový stav však Ústavní soud v dané věci nezjistil.
Námitky, které stěžovatelé uplatňují v ústavní stížnosti, směřují spíše proti samotné zákonné úpravě procesu nařízení exekuce, neboť ani zákon nepočítá s tím, že by soudy v rámci tohoto typu řízení přezkoumávaly exekuční titul. Nařízení exekuce je ovládáno především požadavkem pružnosti, když jeho podmínkou je vykonatelný exekuční titul, proti kterému účastníkům řízení náleží opravné prostředky. Soudy tedy postupovaly dokonale v souladu se zákonem i ústavním pořádkem a jejich rozhodnutí vyhovují požadavkům, které na ně zákon klade. Ačkoliv se stěžovatelé s rozhodnutími obecných soudů neztotožňují, nelze jejich nesouhlas vykládat jako zásah do jejich práva na spravedlivý proces, neboť obecné soudy postupovaly, jak jim zákon ukládá, a poskytly právům stěžovatelů patřičnou ochranu. Stěžovatelé mají navíc k dispozici další procesní prostředky, kterými se mohou ochrany svých práv domáhat. Je to např. návrh na zastavení exekuce, jak upozornil odvolací soud.
V posuzovaném případě se tedy stěžovatelům nepodařilo prokázat porušení jejich základních práv a Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu