ECLI:CZ:US:2007:4.US.300.06
sp. zn. IV. ÚS 300/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Ing. J. T. a společnosti G & C Pacifik, a.s., IČ 262 51 019, se sídlem Oslavany, Zámek 1, zastoupené předsedou představenstva Ing. Jiřím Tomkem, oba právně zastoupeni JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Brno, Lesnická 52, směřující proti postupu Policie ČR, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, SKPV, expozitury Brno, v řízení vedeném pod ČTS: FIPO-49/BR-ND-2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovatelé brojili proti jinému zásahu orgánů veřejné moci. Namítali, že Policie ČR, Útvar pro odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, SKPV, expozitura Brno, svým postupem porušila jejich práva uplatňovat státní moc jen v případech, v mezích a způsobem který stanoví zákon podle v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a rovněž právo na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a jméno zaručenou v čl. 10 odst. 1 Listiny.
Navrhovatelé ve svém podání uvedli, že v rámci výslechu svědka Policií ČR ve shora uvedené věci, sdělil vyšetřovatel kpt. Ing. Šamalík svědkovi, že Policie ČR již stěžovateli, jakožto předsedovi představenstva stěžovatelky, prokázala zkrácení daní ve výši 30,000.000,- Kč. Přes uvedené tvrzení policejního vyšetřovatele však proti stěžovateli nebylo vzneseno žádné obvinění, natož, aby mu bylo prokázáno spáchání trestného činu.
Vzhledem ke skutečnosti, že v témže řízení byla předchozí ústavní stížnost odmítnuta jako opožděná (usnesení ze dne 11. dubna 2006, sp. zn. II. ÚS 191/06), podali stěžovatelé tuto ústavní stížnost okamžitě po zjištění nových skutečností osvědčujících nezákonný postup policejních orgánů v přípravném řízení.
Podle navrhovatelů porušil vyšetřovatel svým postupem ustanovení §2 odst. 4 trestního řádu, a tím je zkrátil v jejich zaručených právech. Proto považují v této fázi řízení za nezbytné, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, SKPV, expozitura Brno, pokračovat v řízení vedeném pod ČTS: FIPO-49/BR-ND-2005, neboť je vedeno v rozporu se zaručenými základními právy.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Jeho činnost v řízení o ústavní stížnosti je založena na přezkumu, zda řízení před orgány veřejné moci nevybočilo z mezí ústavnosti, a zda v jeho průběhu nedošlo ke zkrácení fyzických či právnických osob v jejich základních právech zaručených zejména v Listině.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii; pravomoc Ústavního soudu tak směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.
Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této skutečnosti plyne, že důsledkům "takového zásahu orgánu veřejné moci", nevytvořeném rozhodnutím orgánu veřejné moci, nelze čelit jinak než ústavní stížností, resp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky.
V projednávané věci je třeba poukázat i na adekvátnost stěžovateli požadovaného kroku, tedy, zda proti případnému porušení jejich zaručeného práva by zákaz pokračovat v řízení byl přiměřeným nástrojem vedoucím k nápravě. Trestní řízení je založeno na zásadě oficiality, kterou lze s nárokem na zjednodušení interpretovat jako "povinnost stíhat", do jejíhož plnění nemůže autoritativně zasahovat ani Ústavní soud. Trestní řízení je založeno na vztahu mezi státem a osobou jejíž jednání může, za jistých okolností, naplňovat skutkovou podstatu trestného činu. Řízení pak probíhá jako zákonem upravený proces poznávání (zjišťování) a hodnocení skutečností rozhodných pro aplikaci příslušné právní normy, na níž posléze spočine meritorní rozhodnutí ve věci samé. Tento vztah, a úkony v jeho rámci konané, nemůže přerušit ani případné pochybení jednoho z vyšetřovatelů. Jinými slovy řečeno, požadavek na autoritativní zákaz pokračovat v trestním řízení není v projednávané věci adekvátním krokem, a Ústavní soud k vydání takového rozhodnutí ani není oprávněn.
Řízení před orgánem veřejné moci v celém svém průběhu podléhá procesnímu vývoji (změnám), jehož případné vady lze jen stěží přezkoumat (napravit) jinak než ex post, a to v rámci přezkumu vydaného rozhodnutí, včetně řízení, jež mu předcházelo. Proto nelze "jiný zásah orgánu veřejné moci" spatřovat v procesně vadném nebo i protiústavním postupu takového orgánu, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá, neboť i takový postup je ve své podstatě neoddělitelnou částí celého řízení a svou povahou a ve svých důsledcích je zatěžuje jako celek; proto i protiústavní procesní vady lze v rámci přezkumu celého řízení napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem.
V daném případě Ústavní soud neshledal, že by popsaným postupem orgánů veřejné moci došlo k naříkanému zkrácení stěžovatelů v jejich tvrzených právech. S ohledem na výše popsané okolnosti pak věc posoudil v souladu s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. že nepřípustná je ústavní stížnost, pokud nebyly vyčerpány veškeré procesní prostředky, které zákon k ochraně práv přiznává.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, je-li nepřípustný. S ohledem na výše uvedené pak Ústavnímu soudu nezbylo, než tak učinit.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2007
JUDr. Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka