ECLI:CZ:US:2007:4.US.397.07
sp. zn. IV. ÚS 397/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. února 2007, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, o ústavní stížnosti K. V., rozené S.F., zastoupené Mgr. Jiřím Trunečkou, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Moravská 52, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 10. 2002 sp. zn. 20 C 331/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu s tvrzením, že tímto rozsudkem byla porušena práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Toto své tvrzení v důvodech ústavní stížnosti konkretizuje v podstatě tím, že o vydání napadeného rozhodnutí se dověděla teprve v únoru tohoto roku, kdy jí bylo doručeno usnesení Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 23 E 20/2006, jímž byl, proti ní jako povinné, nařízen výkon shora označeného rozhodnutí. Vykonávané rozhodnutí - napadené ústavní stížností - jí však nikdy doručeno nebylo. Na adrese, na kterou pravděpodobně, jak dovozuje s ohledem na adresu uvedenou v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, měl být rozsudek nalézacího soudu doručován, se ona sama nikdy nezdržovala. V důvodech ústavní stížnosti dále sděluje adresy míst svého bydliště v rozhodné době, což dokládá kopiemi úředních potvrzení a rozvádí dále úvahy o porušení jejích základních práv pro případ, že jí byl v nalézacím řízení ustanoven opatrovník. V podstatě z těchto důvodů navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.
Podkladem argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti je její tvrzení, že rozsudek nalézacího soudu jí nikdy, a to až do podání ústavní stížnosti, nebyl doručen. V takovém případě však zákonné předpisy poskytují účastníku řízení obranu i v rámci řízení o výkon rozhodnutí. Uvedené tvrzení měla tak stěžovatelka uplatnit v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Ten může být nařízen jen na základě titulu, který je vykonatelný po stránce formální i materiální (§251 o. s. ř.). Pokud byl nařízen výkon rozhodnutí, ačkoli se rozhodnutí nestalo vykonatelným, musí být v každém stadiu řízení zastaven [§268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Z obsahu ústavní stížnosti ani z připojených příloh však neplyne, že by stěžovatelka proti usnesení o nařízení výkonu napadeného rozhodnutí podala odvolání, případně podala návrh na zastavení výkonu rozhodnutí ve smyslu ust. §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a za tohoto stavu třeba učinit závěr, že dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a proto je třeba považovat její ústavní stížnost za nepřípustnou. Jako taková byla proto Ústavním soudem podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Pro úplnost třeba poukázat i na znění ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož ústavní stížnost lze podat pouze proti pravomocnému - tedy řádně doručenému - rozhodnutí orgánu veřejné moci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
Pavel Holländer
soudce zpravodaj