ECLI:CZ:US:2007:4.US.606.06
sp. zn. IV. ÚS 606/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Obce Podlešín, Podlešín č. 43, 273 25 Zvoleněves, IČ: 00234818, zastoupené Mgr. Jitkou Bidlovou, advokátkou se sídlem Praha 2, V Tůních 3, proti usnesení vlády České republiky ze dne 12. 4. 2006 č. 402, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 15. 9. 2006, označeným jako ústavní stížnost, navrhla stěžovatelka zrušení usnesení vlády České republiky ze dne 12. 4. 2006 č. 402, kterým bylo změněno usnesení vlády ze dne 23. března 2005 č. 349, k bezúplatnému převodu některého majetku státu, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany a Vojenský vlečkový úřad do vlastnictví územních samosprávných celků tak, že z přílohy č. 1 usnesení vlády ze dne 23. 3. 2005 č. 349 se vypouští část "Bezúplatný převod do vlastnictví obce Podlešín".
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že z důvodu vyřazení vojenského objektu Slaný - kasárna Drnov dne 17. 6. 2003 z vlastnictví České republiky a jeho převodu podle zákona č. 174/2003 Sb., o převodu některého nepotřebného vojenského majetku a majetku, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo vnitra, z vlastnictví České republiky na územní samosprávné celky (dále jen "zákon č. 174/2003 Sb."), projevila zájem o převod tohoto majetku do svého vlastnictví. Vláda České republiky (dále jen "Vláda") usnesením ze dne 23. 3. 2005 č. 349 nejprve tento převod schválila a předložený návrh darovací smlouvy byl zastupitelstvem obce projednán ve veřejném zasedání dne 2. 5. 2005. Po zveřejnění záměru obce Podlešín převzít bezúplatným převodem uvedený majetek státu se o převod majetku začaly ucházet i jiné obce. Ministr obrany po účelově zkreslených informacích, které převzal od obce Slaný, pak rozhodl o pozastavení převodu. Na základě iniciativy některých poslanců z blízkého okruhu obce Slaný předložil ministr obrany Vládě návrh na změnu usnesení ze dne 23. 3. 2005 č. 349 a Vláda usnesením napadeným ústavní stížností změnila své původní usnesení č. 349 tak, že část o "Bezúplatném převodu do vlastnictví obce Podlešín" z tohoto usnesení vypustila.
Stěžovatelka má za to, že v daném případě nebyla respektována samospráva územního samosprávného celku deklarovaná v čl. 8 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), bylo porušeno ustanovení §4 odst. 3 zákona č. 174/2003 Sb. a přístup Ministerstva obrany v současné době je v rozporu s ustanovením §14 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti, tj. zejména zda ústavní stížnost byla podaná ve lhůtě, osobou zjevně oprávněnou a zda je Ústavní soud příslušný k jejímu projednání. Pouze v případě, že ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jí může Ústavní soud zabývat také věcně.
Podle čl. 88 odst. 1 Ústavy zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Současně čl. 88 odst. 2 Ústavy stanoví, že soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni ústavním pořádkem a zákonem podle čl. 88 odst. 1 Ústavy, tj. zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci dozvěděl (§72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu). Takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je usnesení Vlády ze dne 12. 4. 2006 č. 402. Ústavní soud ze spisu sp. zn. IV. ÚS 304/06 zjistil, že stěžovatelka svoji první stížnost na postup Vlády v předmětné věci doručila Ústavnímu soudu dne 25. 5. 2006. Z toho vyplývá, že stěžovatelce minimálně k datu 25. 5. 2006 byl obsah usnesení Vlády 12. 4. 2006 č. 402 znám. Pokud tedy stěžovatelka ústavní stížnost doručila Ústavnímu soudu dne 19. 9. 2006, je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a stěžovatelka tímto založila pro její meritorní posouzení procesní překážku, kterou nelze překonat.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jsou oprávněni podat ústavní stížnost zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku (dále jen "územní samosprávný celek") podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno jejich zaručené právo na samosprávu. Jestliže stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že napadeným usnesením Vlády nebyla respektována samospráva územního samosprávného celku deklarovaná v čl. 8 Ústavy, pak nelze než konstatovat, že obec není oprávněna podat ústavní stížnost podle §72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, protože aktivní legitimace k takovému návrhu přísluší pouze zastupitelstvu obce. Ústavní stížnost je proto podána někým zjevně neoprávněným.
Článek 8 Ústavy zaručuje samosprávu územních samosprávných celků, přičemž základními územními samosprávnými celky jsou obce (čl. 99), jež jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu (čl. 100). Obec je samostatně spravována zastupitelstvem (čl. 101) a jeho působnost může být stanovena jen zákonem (čl. 104 odst. 1). Čl. 102 Ústavy zakládá zastupitelskou formu práva na samosprávu, pro jehož ochranu je určující čl. 101 odst. 4, dle něhož "Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem".
Stěžovatelka využila prostředku konkrétní kontroly ústavnosti - ústavní stížnosti - k tomu, aby iniciovala zrušení usnesení Vlády ze dne 12. 4. 2006 č. 402. Jak bylo uvedeno výše, podle ustanovení §72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu může zastupitelstvo obce podat ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu. Aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti zastupitelstvem samosprávného celku se podstatně liší od podmínek aktivní legitimace jiné fyzické či právnické osoby podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle nějž lze podat ústavní stížnost, tvrdí-li osoba, že pravomocným rozhodnutím či jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo či svoboda. Podmínkou aktivní legitimace jiné osoby je tedy protiústavnost namítaného zásahu státu. Naproti tomu podmínkou aktivní legitimace zastupitelstva územního samosprávného celku je nezákonný postup, který zakládá zásah do (ústavně zaručeného) práva na samosprávu.
Ústavní soud konstatuje, že rozhodování státu o převodu nepotřebného vojenského majetku a majetku, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo vnitra, které je upraveno zákonem č. 174/2003 Sb., je sice rozhodováním státu, nicméně nikoli státu jako nositele veřejné moci, ale státu jako dosavadního vlastníka převáděného majetku, čímž podle přesvědčení Ústavního soudu je dáno, že jakákoli dispozice s tímto majetkem v režimu zmíněného zákona je výrazem a důsledkem vlastníkovy vůle a že odpovědnost Vlády za takto učiněné rozhodnutí se za současného právního stavu vymyká z rámce odpovědnosti daného jinak právním řádem. Je pouze věcí Vlády, koho ze zájemců vybere, přičemž ve výběru nepostupuje v režimu správního soudnictví, ale v intencích zákona č. 174/2003 Sb. Odpovědnost za rozhodnutí učiněná ve věcech převodu majetku podle zákona č. 174/2003 Sb. je pak dána toliko odpovědností Vlády Poslanecké sněmovně parlamentu České republiky (čl. 68 odst. 1 Ústavy).
Za procesní situace, kdy z čl. 87 Ústavy plyne, že Ústavní soud nemá žádných pravomocí v poměru k rozhodování státu jako dosavadního vlastníka o převodu majetku a především jeho činnost je vázána na dodržování principu dělby moci, jako podstatné náležitosti demokratického právního státu (čl. 2 odst. 1; čl. 9 odst. 2 Ústavy a členění Ústavy na Hlavu druhou nazvanou - Moc zákonodárná; na Hlavu třetí, nazvanou - Moc výkonná a na Hlavu čtvrtou, nazvanou - Moc soudní), nepřísluší Ústavnímu soudu ve věci týkající se převodu majetku státu zasahovat do pravomocí Vlády daných jí zákonem č. 174/2003 Sb.
Soudkyně zpravodajka proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b), c) a d) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítla jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, návrh podaný někým zjevně neoprávněným a návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2007
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka