ECLI:CZ:US:2007:4.US.677.06.1
sp. zn. IV. ÚS 677/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. L., zastoupené Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem Advokátní kanceláře v Praze 1, Na Příkopě 15, proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 543/2006, ze dne 17. 8. 2006, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu, zaručených čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení shora označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze.
2. Jak stěžovatelka uvádí v ústavní stížnosti napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2006, sp. zn. 44 To 543/2006, byla zamítnuta její stížnost proti usnesení Policie České republiky, útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru nepřímých daní ze dne 29. 6. 2006, ČTS: FIPO-25/ND-2005, kterým byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta podle §66 odst. 1 tr. ř. ve výši 25.000,- Kč z důvodu, že nevyhověla výzvě k vydání listin důležitých pro trestní řízení, a to účetních dokladů společnosti SMITH SANDERS s.r.o.
3. Stěžovatelka je advokátkou a od ledna 2006 poskytovala společnosti SMITH SANDERS s.r.o. právní služby v daňovém řízení vedeném u Finančního úřadu pro Prahu 9. V minulosti rovněž poskytovala právní služby M. H., který v době, kdy stěžovatelka zastupovala společnost SMITH SANDERS s. r. o., působil jako zástupce společnosti SMITH SANDERS LLC., jediného společníka společnosti SMITH SANDERS s. r. o. v České republice. Dne 28. 6. 2006 stěžovatelku telefonicky kontaktoval M. H., který byl pracovně v zahraničí, a sdělil stěžovatelce, že mu telefonovala jeho manželka s tím, že u nich doma, v domě jeho rodičů i v kancelářích společnosti SMITH SANDERS s. r. o. probíhají domovní prohlídky a žádal stěžovatelku o poskytnutí pomoci v této věci. Stěžovatelka se tedy neprodleně spojila s manželkou M. H., která jí udělila plnou moc k obhajobě manžela, pokud bude proti němu zahájeno trestní stíhání. Dne 29. 6. 2006 v ranních hodinách stěžovatelka faxem informovala Policii České republiky o tom, že byla M. H. pověřena ke sdělení, že je pracovně v zahraničí, a že do doby jeho návratu je možno v této věci kontaktovat stěžovatelku. V odpoledních hodinách byla stěžovatelka telefonicky kontaktována kpt. Mgr. M. s tím, že ve věci zaslaného oznámení by se stěžovatelkou potřebovala nutně hovořit. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla mimo Prahu a následující den měla odjíždět na dovolenou, souhlasila s tím, že se na oddělení Policie ČR na Letenské náměstí čp. 1 v Praze 7 dostaví téhož dne v 19.30 hodin. Když se v 19.30 hod. stěžovatelka dostavila na oddělení Policie ČR, byla třemi policisty dovedena do kanceláře, kde jí byla předložena výzva podle ustanovení §78 odst. 1, 3 tr. ř. k vydání věcí důležitých pro trestní řízení, a to účetních dokladů týkajících se společnosti SMITH SANDERS s. r. o. K výzvě byla připojena listina označená jako "Zplnomocnění", v níž bylo uvedeno, že J. D., jednatel společnosti Smith Sanders s. r. o., zplnomocňuje paní L., vykonávající funkci daňového poradce společnosti Smith Sanders s. r. o., k vydání účetních dokladů této společnosti orgánům činným v trestním řízení a zároveň jí v této věci zbavuje mlčenlivosti. Stěžovatelka k výzvě sdělila, že s ohledem na její postavení advokáta nemůže výzvě vyhovět. Přímo na místě namítala, že nemůže ani ověřit pravost podpisu jednatele D. a zejména uvedla skutečnost, zda tuto listinu pan D. nepodepsal pod nátlakem. Přítomnými policejními orgány bylo stěžovatelce sděleno, že této výzvě vyhovět musí, v opačném případě, že bude nařízena domovní prohlídka v její kanceláři i bytě. Dále jí bylo sděleno, že má s přítomnými policisty jet na policejní služebnu v ulici Na Perštýně, kde jí bude umožněno hovořit o samotě s jednatelem společnosti D. Na oddělení policie Na Perštýně v Praze 1 však již jednatel D. nebyl přítomen a stěžovatelka měla možnost hovořit pouze s jeho obhájkyní, která jí však sdělila, že ona při sepisu zmocňovací listiny nebyla a neví kdy a za jakých okolností byla sepsána. V této situaci odmítla stěžovatelka s odkazem na naprostou nekonkrétnost výzvy, pochybnosti o okolnostech podpisu "zplnomocnění", skutečnost, že listina nebyla adresována přímo jí, a vzhledem na další povinnosti advokáta podle zákona o advokacii vydat jakékoliv listiny předané jí jejím klientem s tím, že výslovně uvedla, že je přesvědčena, že ani žádné originály účetních dokladů svého klienta nemá k dispozici, a že má ve svém držení pouze osobně pořízené kopie některých dokladů této společnosti. Po opakování výzvy na vydání účetních dokladů a jejím odmítnutí byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta podle §66 odst. 1 tr. ř. ve výši 25.000,- Kč s tím, že písemné vyhotovení usnesení o jejím uložení jí bude doručeno do její kanceláře. Při odchodu přišel ke stěžovatelce před východem z budovy znovu policejní komisař, který jí předtím uložil pořádkovou pokutu a opětovně stěžovatelku ústně vyzval k vydání účetních dokladů společnosti SMITH SANDERS s. r. o. Stěžovatelka znovu zopakovala důvody, pro které výzvě nemůže vyhovět, načež jí tento policista vyhlásil usnesení o uložení další pořádkové pokuty, tentokrát ve výši 20.000,-Kč. Usnesení o uložení této druhé pokuty však ke stížnosti stěžovatelky Městský soud v Praze zrušil.
4. Stěžovatelka je přesvědčena, že postupem policie a zejména pak rozhodnutím soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť rozhodnutí obou těchto státních orgánů jsou podle názoru stěžovatelky v rozporu s hmotněprávní úpravou zákonné povinnosti mlčenlivosti advokáta. Stěžovatelka nesouhlasí s odůvodněním napadeného usnesení Městského soudu v Praze, který se nevypořádal se zákonnými podmínkami výzvy k vydání věci podle ustanovení §78 tr. ř. a podmínkami zproštění mlčenlivosti advokáta jeho klientem. Stěžovatelka je dále přesvědčena, že postup policejních orgánů v dané věci měl jednoznačně za cíl i zkrácení práva na obhajobu jejího klienta M. H., kdy policejní orgány z korespondence i z osobního jednání se stěžovatelkou věděly, že ho zastupuje a je jeho obhájkyní. Stěžovatelka navíc poskytovala v minulosti částečně právní služby také mateřské společnosti SMITH SANDERS LLC a musela by tak být zbavena mlčenlivosti i touto druhou zahraniční společností. Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze, a vzhledem k tomu, že se důvody této ústavní stížnosti vztahují i na usnesení Policie ČR ze dne 29. 6. 2006, jímž byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta 25.000,- Kč, navrhuje, aby Ústavní soud zrušil i toto usnesení.
II.
5. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spisový materiál Policie České republiky, útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, ČTS: OKFK - 9/14-C-2007 (před organizační změnou vedený pod ČTS: FIPO-25/ND-2005), a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Městského soudu v Praze.
6. Městský soud v Praze ve svém vyjádření plně odkazuje na své usnesení ze dne 17. 8. 2006. K jednotlivým námitkám stěžovatelky opakuje, že stěžovatelka nebyla obhájkyní J. D., tento ji zplnomocnil jako daňovou poradkyni k vydání účetních dokladů policii a zprostil ji v tomto směru mlčenlivosti. Stěžovatelka byla policií řádně vyzvána k vydání věci důležité pro trestní řízení a nebylo povinností policie, aby zajistila přítomnost stěžovatelky při podpisu listiny J. D. To, že stěžovatelka byla obhájkyní M. H., s věcí nesouvisí. Ostatně pořádková pokuta byla stěžovatelce uložena usnesením policejního komisaře ze dne 29. 6. 2006 a plnou moc pro obviněného M. H. založila stěžovatelka do spisu až dne 18. 7. 2006. Ústavní stížnost proto považuje Městský soud v Praze za nedůvodnou.
5. Shora uvedené vyjádření k ústavní stížnosti neobsahuje žádná nová tvrzení či skutečnosti způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, který k němu proto nepřihlížel. Z hlediska procesní efektivity nebylo tedy účelné je zasílat stěžovateli na vědomí.
III.
6. Meritum ústavní stížnosti představuje námitka stěžovatelky, že rozhodnutím Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její stížnost proti usnesení policejního komisaře PČR o uložení pořádkové pokuty 25.000,- Kč, bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť napadené rozhodnutí městského soudu, jakož i rozhodnutí policejního orgánu o uložení pokuty, byla podle jejího názoru v rozporu s hmotněprávní úpravou zákonné povinnosti mlčenlivosti advokáta. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze z pohledu stěžovatelkou namítaného zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], resp. některé z ústavních kautel. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností.
8. Trestní řízení jako zákonem upravený postup zjišťování, poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze vystavěno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jejž průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. Při existenci povinnosti orgánů činných v trestním řízení postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.), a pro naplnění účelu trestního řízení (§1 odst. 1 trestního řádu tr. ř.) nemůže orgánům činným v trestním řízení v plnění jejich úkolů, spočívajících i v zajištění věcí důležitých pro trestní řízení (§78 tr. ř.), bránit tvrzená existence zákonné povinnosti mlčenlivosti, pokud by tato povinnost mlčenlivosti nebyla řádně a v souladu s dikcí zákona odůvodněna.
9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že v souvislosti s výzvou policejního orgánu dne 29. 6. 2006 k vydání věcí důležitých pro trestní řízení, tj. účetních dokladů společnosti SMITH SANDERS s. r. o., nebyla svým klientem společností SMITH SANDERS s. r. o. zproštěna mlčenlivosti, neboť jejím jediným jednatelem J. D. nebyla podle jejího názoru řádně vyzvána k vydání věci a zproštěna mlčenlivosti a nemohla si ani ověřit pravost jeho podpisu a zda nepodepsal listinu pod nátlakem. Jak však Ústavní soud z připojeného spisového materiálu zjišťuje, jednatel společnosti SMITH SANDERS s. r. o. J. D. ve své výzvě ze dne 28. 6. 2006 výslovně uvádí "tímto zplnomocňuji paní L., vykonávající funkci daňového poradce společnosti SMITH SANDERS s. r. o., k vydání účetních dokladů této společnosti orgánům činným v trestním řízení a zároveň ji v této věci zbavuji mlčenlivosti". I když v této výzvě nazvané "Zplnomocnění" nebyla M. L. specifikována bydlištěm či sídlem advokátní kanceláře a evidenčním číslem ČAK, je ze souvislostí zřejmé, že J. D. své zplnomocnění vztahoval na stěžovatelku. Ve stejném znění učinil ostatně Jan Damča toto zplnomocnění paní L. k vydání příslušných věcí a zproštění mlčenlivosti i do protokolu o jeho výslechu jako podezřelého z 28. 6. 2006. Při výslechu následujícího dne 29. 6. 2006, kdy byl J. D. vyslechnut jako obviněný, byla u výslechu přítomna již i jemu ustanovená obhájkyně Mgr. D. D. Při tomto výslechu jednatel J. D. do protokolu jednoznačně uvedl, že je plně ochoten spolupracovat při vyšetřování, a že výpověď učinil zcela dobrovolně. Po vyzvání stěžovatelky k vydání věcí podle §78 odst. 1, 3 tr. ř jí bylo policejním orgánem umožněno hovořit cca 15 minut s obhájkyní J. D. Mgr. D., která, i když nebyla přímo přítomna sepsání předmětného zplnomocnění J. D. dne 28. 6. 2006, byla obeznámena s ochotou D. spolupracovat při vyšetřování. V písemném vyjádření k výzvě na vydání věcí ze dne 29. 6. 2006 stěžovatelka vyslovuje přesvědčení, že zplnomocnění bylo J. D. sepsáno v tísni a pod nátlakem, nezmiňuje však okolnosti, z nichž by jí byla tato skutečnost zřejmá. Tyto okolnosti nekonkretizuje ani v ústavní stížnosti. Pokud jde o jí namítanou gramatickou chybu (Sendrs místo Sanders), pak toto chybné označení společnosti se nachází až v závěru textu, když předtím byl název společnosti uveden správně, a chyba vznikla zřejmě při diktování textu J. D. do strojem psané podoby, kdy při prováděné korektuře textu "Zplnomocnění" před jeho podpisem ji D. přehlédl. V samotném textu zplnomocnění je nicméně název společnosti uveden správně. Ústavní soud ze spisu zároveň shledává, že J. D. zprostil M. L. mlčenlivosti rovněž později sepsanou listinou ze dne 19. 7. 2006, v níž podrobně uvádí veškeré identifikační údaje své, stěžovatelky a předmětné věci, jejichž částečnou absenci stěžovatelka v ústavní stížnost namítá.
10. Ústavní soud považuje dále za potřebné konstatovat, že Městský soud v Praze jako soud stížnostní vycházel při svém rozhodování o stížnosti stěžovatelky proti uložení pokuty z odůvodnění této stížnosti ze dne 30. 6. 2006. V tomto odůvodnění ale stěžovatelka nenamítala nic stran M. H., kterého měla údajně v uvedené době zastupovat, a nenamítala zde nic, ani pokud jde o jí údajně zajišťované dřívější právní služby pro mateřskou společnost SMITH SANDERS LLC, která by ji proto taktéž musela, jak stěžovatelka uvádí v ústavní stížnosti, zprostit mlčenlivosti. Stížnostní soud se proto těmito dvěma námitkami stěžovatelky ani nemohl zabýval a nemohl se s nimi ani vypořádat v odůvodnění svého rozhodnutí. Stěžovatelka sice později doplnila odůvodnění své stížnosti přípisem ze dne 23. 8. 2006, doručeným Městskému soudu v Praze prostřednictvím Policie ČR dne 8. 9. 2006. Městský soud v Praze však o věci rozhodl svým usnesením, sp. zn. 44 To 543/2006, již dne 17. 8. 2006, tedy dříve, než stěžovatelka vůbec sepsala doplnění odůvodnění své stížnosti.
11. K těmto námitkám, které nemohly být předmětem posuzování stížnostního soudu, a kterými proto nenáleží se zabývat ani Ústavnímu soudu, nicméně Ústavní soud poznamenává, že se neztotožňuje s tvrzením stěžovatelky, že tato byla vázána mlčenlivostí taktéž ve vztahu ke klientu M. H. Stěžovatelku k zastupování M. H. zmocnila jeho manželka dne 28. 6. 2006 v době jeho pobytu v zahraničí, a to pro případ jeho trestního stíhání. V době, kdy byla stěžovatelka vyzvána k vydání věcí podle §78 odst. 1, 3 tr. ř. však ještě nebylo proti M. H. vedeno trestní stíhání a nebyl tedy ani klientem stěžovatelky. Námitku stran údajné dřívější právní služby pro společnost SMITH SANDERS LLC pak stěžovatelka vznáší až v ústavní stížnosti a orgány činné v trestním řízení se k ní nemohly ani vyjádřit.
12. Při zvážení všech tvrzení stěžovatelky Ústavní soud s ohledem na výše uvedenou argumentaci neshledal ve vztahu k ústavní stížností napadenému rozhodnutí Městského soudu v Praze stěžovatelkou tvrzený zásah do jejích ústavně zaručených základních práv a proto mu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2007
Miloslav Výborný
předseda senátu