ECLI:CZ:US:2007:4.US.678.06.1
sp. zn. IV. ÚS 678/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Aval Financial, s.r.o., se sídlem Karlovy Vary, Závodu míru 227/94, zastoupené Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem Praha 6, Bělohorská 163, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2006, sp.zn. 11Co 373/ 2006, a proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 5. 2006, č.j. 15C 48/2006-25, v rozsahu výroků II. a III., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl výrokem II. napadeného rozsudku, že se stěžovatelce (v postavení žalované) ukládá zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 14.190,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. pak rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Stěžovatelka se proti těmto výrokům napadeného rozsudku odvolala. Odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.
Argumenty uplatněné v ústavní stížnosti jsou v podstatě opakováním argumentace použité v odvolání stěžovatelky. Stěžovatelka považuje rozhodnutí o nákladech řízení za nepřiměřeně tvrdé, neboť nárok žalobců v řízení uznala a svým chováním podání žaloby nezapříčinila.
Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavních garancí, tj. z pohledu, zda v řízení před obecnými soudy a rozhodnutím z něj vzešlým nebyla dotčena práva nebo svobody chráněné ustanoveními ústavního pořádku. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění jistých podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93).
Ze stabilní judikatury Ústavního soudu jednoznačně vyplývá, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Pouze rozhodnutí založená na naprosto extrémním vybočení z principů spravedlnosti jsou v oblasti rozhodování o nákladech řízení sto způsobit zásah do základních práv a svobod stěžovatele. Tak tomu v tomto případě není. Ani sama stěžovatelka neuvádí ve své ústavní stížnosti argumentaci, která by věc posouvala do ústavněprávní roviny. Jedná se pouze o vyjádření nesouhlasu se způsobem, jakým věc posoudily obecné soudy, a uplatnění vlastního názoru. K tomu lze dodat, že obě rozhodnutí obecných soudů jsou řádně odůvodněna a především odůvodnění odvolacího soudu dává stěžovatelce odpovědi i na námitky uplatněné v ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu