ECLI:CZ:US:2007:4.US.704.07.1
sp. zn. IV. ÚS 704/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti M. H., právně zastoupeného JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Liberec, U Soudu 363/10, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. 6 Tdo 1360/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť měl za to, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a práva na soudní a jinou ochranu podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. ledna 2006, sp. zn. 3 T 85/2004, byl stěžovatel shledán vinným z trestného činu pohlavního zneužívání podle ustanovení §242 odst. 1 a 2 trestního zákona a trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle ustanovení §217 odst. 1 písm. a) trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, podmíněn odloženému na zkušební dobu tří let.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 10. května 2006, č.j. 55 To 58/2006-358, bylo odvolání stěžovatele zamítnuto. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud ČR shora uvedeným usnesením odmítl.
Stěžovatel ve svém podání zevrubně popsal okolnosti, za nichž proběhlo trestní stíhání a řízení před soudem prvého stupně. Stěžovatel uvedl, že trestného činu se nedopustil a celá věc byla nesprávně posouzena. Podrobně popisoval chyby a omyly vyšetřovatelky a soudu prvého stupně v řízení ve věci samé. Stěžovatel v ústavní stížnosti předložil vlastní interpretaci důvodů, které vedly poškozenou, osvojenou nevlastní dceru, k výpovědi, která vedla k jeho odsouzení. Uvedl rovněž, že okresní soud neprovedl veškeré nezbytné důkazy v jeho prospěch, napadl znalecký posudek a namítl porušení zásad trestního řízení daných v ustanovení §2 odst. 5 a 6 trestního řádu.
S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i s obsahem spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 3 T 85/2004, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Ústavní soud především konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zasažených práv zaručených v hlavě páté Listiny. Podstatná část ústavní stížnosti pak brojila proti postupu soudu prvého stupně, přestože stěžovatel v petitu ústavní stížnosti napadl výhradně rozhodnutí dovolacího soudu.
Jak je patrné ze spisu okresního soudu, argumentace, kterou stěžovatel užil v ústavní stížnosti, byla použita jak v odvolání, tak i v dovolání a obecné soudy se s ní řádně a úplně vypořádaly. Pokud jde o námitku zkrácení stěžovatele v jeho zaručených právech postupem Nejvyššího soudu ČR, neshledal Ústavní soud opodstatněnost takového tvrzení. Nejvyšší soud ČR posuzoval naplnění dovolacích důvodů a pokud dospěl k závěru opačnému než stěžovatel, není takovéto rozhodnutí způsobilé zkrátit kohokoliv v základních právech.
Právo na spravedlivý proces nezaručuje nárok na rozhodnutí odpovídající názoru dotčené osoby, ale zajišťuje jí spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, neznamená zkrácení v základních právech a nezakládá samo o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
Podle článku 90 Ústavy ČR jen soud, který je součástí obecných soudů, rozhoduje o otázce viny a trestu, hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestního řádu, přičemž zásada volného hodnocení důkazů je výrazem nezávislosti soudu. Pokud soud při svém rozhodnutí respektuje podmínky stanovené v §125 trestního řádu a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu, jak již ostatně opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích, toto hodnocení hodnotit, a to ani tehdy, kdyby s ním nesouhlasil.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu