ECLI:CZ:US:2007:Pl.US.30.06.1
sp. zn. Pl. ÚS 30/06
Nález
Nález pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, soudce zpravodaj, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 22. května 2007 sp. zn. Pl. ÚS 30/06 ve věci návrhu ministra vnitra Mgr. Františka Bublana na zrušení čl. 4 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 věty druhé obecně závazné vyhlášky města Ostrova č. 6/2003 o místním poplatku ze psů, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 7/2005, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2004 o místním poplatku za užívání veřejného prostranství a mění a ruší některé další obecně závazné vyhlášky města Ostrova, (nález byl vyhlášen pod č. 190/2007 Sb.).
I. Ustanovení čl. 8 odst. 2 věty druhé obecně závazné vyhlášky města Ostrova č. 6/2003 o místním poplatku ze psů, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 7/2005, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2004 o místním poplatku za užívání veřejného prostranství a mění a ruší některé další obecně závazné vyhlášky města Ostrova, se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
II. Návrh na zrušení čl. 4 odst. 2 obecně závazné vyhlášky města Ostrova č. 6/2003 o místním poplatku ze psů, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 7/2005, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2004 o místním poplatku za užívání veřejného prostranství a mění a ruší některé další obecně závazné vyhlášky města Ostrova, se zamítá.
Odůvodnění:
I.
Rekapitulace návrhu
1. Návrhem podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a podle ustanovení §124 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, doručeným Ústavnímu soudu 24. dubna 2006, se ministr vnitra Mgr. František Bublan, (dále též "navrhovatel") domáhá zrušení čl. 4 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 věty druhé obecně závazné vyhlášky města Ostrova č. 6/2003 o místním poplatku ze psů, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 7/2005, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2004 o místním poplatku za užívání veřejného prostranství a mění a ruší některé další obecně závazné vyhlášky města Ostrova.
2. Podle názoru navrhovatele znění článku 4 odst. 2 a článku 8 odst. 2 věty druhé obecně závazné vyhlášky č. 6/2003 jsou v rozporu se zákonem, Ústavou i Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z tohoto důvodu zahájilo Ministerstvo vnitra, odbor dozoru a kontroly veřejné správy s městem Ostrovem správní řízení ve věci pozastavení účinnosti předmětné vyhlášky. Město Ostrov bylo o zahájení řízení informováno přípisem č. j. ODK-2136/1-2005 ze dne 20. prosince 2005, který mu byl doručen den 27. prosince 2005.
3. Dne 4. dubna 2006 vydalo Ministerstvo vnitra rozhodnutí č. j. ODK-510/1-2006, kterým pozastavilo účinnost předmětných článků vyhlášky. Rozhodnutí nabylo podle ustanovení §124 odst. 4 zákona o obcích právní moci dne 6. dubna 2006, kdy bylo doručeno městu Ostrovu.
4. Navrhovatel namítá, že město Ostrov při zavedení poplatku ze psů vybočilo z mezí daných zmocňovacím ustanovením §14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého obec zavede místní poplatky obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků. V napadeném čl. 4 odst. 2 obecně závazné vyhlášky se podle navrhovatele ukládá ohlašovací povinnost osobám, které ohlašovací povinnost ze zákona nemají, protože ta je podle §14 odst. 2 zákona o místních poplatcích dána jen ke vzniku nebo zániku poplatkové povinnosti. Z toho navrhovatel dovozuje, že nelze stanovit držiteli psa, který poplatku nepodléhá, povinnost přihlásit psa k evidenci. Navrhovatel zastává stanovisko, že ohlašovací povinnost lze určit jen poplatníkovi či plátci, který daný druh místního poplatku platí, případně je osvobozen. Napadené ustanovení dle názoru navrhovatele ukládá povinnosti nad rámec zákonného zmocnění, a dostává se proto do rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3 a čl. 4. odst. 1 Listiny.
5. Napadený čl. 8 odst. 2 druhá věta se podle navrhovatele tím, že váže zánik poplatkové povinnosti na uplynutí měsíce, ve kterém poplatník oznámil tuto skutečnost správci poplatku, dostává do rozporu se zákonem o místních poplatcích, zákonem o obcích a Listinou. Zdůrazňuje, že nelze z ustanovení §2 zákona o místních poplatcích, ani z žádného jiného zákona dovodit zánik poplatkové povinnosti vázaný na oznamovací (ohlašovací) povinnost poplatníka. Navrhovatel připomíná, že stanovení ohlašovací povinnosti týkající se zániku poplatkové povinnosti sice odpovídá dikci zmocňovacího ustanovení §14 odst. 2 zákona o místních poplatcích, nevyplývá z ní ale, že by se zánik poplatkové povinnosti vázal na splnění ohlašovací povinnosti. Navrhovatel dále doplňuje, že splnění ohlašovací povinnosti, jakožto nesplnění povinnosti nepeněžité povahy, lze vymáhat pokutou podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
6. Vzhledem k výše uvedenému má ministr vnitra za to, že napadená ustanovení předmětné vyhlášky města Ostrova jsou v rozporu s ústavním pořádkem, zákonem o obcích a zákonem o místních poplatcích, neboť obec vydáním předmětné vyhlášky v uvedených případech nerespektovala meze příslušného zákonného zmocnění, a zneužila tak zákonem svěřenou samostatnou působnost.
II.
Průběh řízení a rekapitulace vyjádření účastníků řízení
7. Podle ustanovení §69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu byl návrh zaslán městu Ostrovu a podle ustanovení §69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu stejnopis návrhu obdržel veřejný ochránce práv, který však do zahájeného řízení nevstoupil.
8. Město Ostrov jako účastník řízení ve vyjádření podepsaném Bc. Jitkou Samákovou, tajemnicí Městského úřadu Ostrov, uvedlo, že je téměř připravena novela předmětné vyhlášky s tím, že bude předložena na nejbližším jednání zastupitelstva města a v případě schválení bude původní vyhláška zrušena. Na další výzvu Ústavního soudu k vyjádření stran platnosti napadených ustanovení předmětné vyhlášky bylo 18. srpna 2006 doručeno Ústavnímu soudu vyjádření vedoucí odboru kanceláře starosty města Ostrova, podle něhož napadená obecně závazná vyhláška (mimo jiné s ohledem na zamýšlenou komplexní úpravu problematiky psů) zatím zůstala v platnosti bez jakýchkoliv změn či úprav, a nedošlo tak k avizovanému zrušení předmětné vyhlášky. Město Ostrov ponechalo na Ústavním soudu, aby posoudilo ústavnost napadených ustanovení předmětné vyhlášky. Tato vyjádření potvrdil sdělením ze dne 18. září 2006 i starosta města Bc. Jan Bureš.
9. S účinností od 1. července 2006 došlo v důsledku přijetí zákona č. 234/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, a zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 46/2004 Sb., ze zákona ke změně účastenství v osobě navrhovatele. Navrhovatelem již nadále není ministr vnitra, nýbrž Ministerstvo vnitra, s nímž Ústavní soud nadále jako s navrhovatelem jednal.
10. Podáním ze dne 7. března 2007 doplnilo Ministerstvo vnitra svůj návrh na zrušení čl. 4 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 věty druhé předmětné vyhlášky o listinné materiály prokazující metodická jednání dozorového orgánu Ministerstva vnitra s představiteli města Ostrova v době před podáním návrhu. Sdělilo též, že podle jejich informací jsou napadená ustanovení předmětné vyhlášky stále v platnosti.
11. Od ústního jednání Ústavní soud se souhlasem účastníků řízení upustil podle ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť od ústního jednání nebylo lze očekávat další objasnění věci.
III.
Dikce napadených ustanovení právního předpisu a proces jeho přijetí
12. Napadená ustanovení obecně závazné vyhlášky města Ostrova znějí takto:
"Čl. 4
Oznamovací povinnost
...
2) Povinnost přihlásit psa k evidenci má i držitel, jehož pes poplatku nepodléhá nebo je od poplatku podle této vyhlášky osvobozen. Tuto skutečnost musí správci poplatku doložit.
...
Čl. 8
Vznik a zánik poplatkové povinnosti
2) Zanikne-li poplatková povinnost, musí tuto skutečnost poplatník správci poplatku oznámit na předepsaném tiskopise. Povinnost platit poplatek zaniká uplynutím měsíce, ve kterém poplatník tuto skutečnost oznámil správci poplatku. Zjištěný přeplatek se vrátí, činí-li více jak 50,- Kč.".
13. Podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o zrušení jiných právních předpisů, tedy i obecně závazných vyhlášek obcí vydaných v jejich samostatné působnosti, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem. V řízení o zrušení právních předpisů podle ustanovení §68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je povinen Ústavní soud také zkoumat, zda napadený právní předpis byl přijat v mezích Ústavou stanovené kompetence a vydán ústavně konformním způsobem. Ústavní soud se proto zabýval nejprve dokumenty osvědčujícími řádné přijetí napadené vyhlášky i její řádné vyhlášení podle příslušných ustanovení zákona o obcích.
14. Ze zápisu ze zasedání Zastupitelstva města Ostrova konaného 13. listopadu 2003 Ústavní soud zjistil, že projednávání návrhu předmětné vyhlášky se z celkového počtu 21 zastupitelů zúčastnilo 17 členů, z nichž pro její přijetí se vyslovilo 16 členů, přičemž žádný nebyl proti a jeden se hlasování zdržel. Pokud se týká formální stránky platnosti napadené vyhlášky, zjistil Ústavní soud, že předmětná vyhláška byla schválena usnesením Zastupitelstva města Ostrova č. 209/2003 ze dne 13. listopadu 2003 a byla řádně vyhlášena vyvěšením na úřední desce dne 1. prosince 2003 v souladu s §12 zákona o obcích. Sejmuta byla 1. ledna 2004. Předmětná vyhláška nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2004.
15. Okolnostmi přijetí obecně závazné vyhlášky č. 7/2005, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2004 o místním poplatku za užívání veřejného prostranství a mění a ruší některé další obecně závazné vyhlášky města Ostrova, včetně obecně závazné vyhlášky č. 6/2003 o místním poplatku ze psů, se Ústavní soud nezabýval, neboť změna se nijak nedotkla napadených ustanovení obecně závazné vyhlášky č. 6/2003, jejichž ústavnost, resp. zákonnost má Ústavní soud v tomto řízení posoudit.
16. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud uzavřel, že obecně závazná vyhláška č. 6/2003 je platná a byla přijata v souladu se zákonem o obcích.
IV.
Hodnocení Ústavního soudu
17. Při zkoumání, zda obsah předmětné vyhlášky v části napadené návrhem je či není v souladu se zákony a s ústavním pořádkem, podrobil Ústavní soud napadená ustanovení testu čtyř kroků, kterými jsou: (A) přezkum pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky, (B) zkoumání, zda se obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti, (C) zkoumání, zda obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost, a (D) přezkum obsahu vyhlášky z hlediska "nerozumnosti" [srov. nález Pl. ÚS 63/04 ze dne 22. března 2005, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 36, nález č. 61, vyhlášen pod č. 210/2005 Sb.).
IV./A
18. Podle čl. 104 odst. 3 Ústavy mohou zastupitelstva územních samosprávných celků v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích zdůrazňuje [např. nález sp. zn. Pl. ÚS 5/99 ze dne 17. srpna 1999 (Sbírka rozhodnutí, svazek 15, nález č. 112, vyhlášen pod č. 216/1999 Sb.), z poslední doby nálezy sp. zn. Pl. ÚS 63/04 ze dne 22. března 2005 (Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 61, vyhlášen pod č. 210/2005 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 62/04 ze dne 17. května 2005 (Sbírka rozhodnutí, svazek 37, nález č. 108, vyhlášen pod č. 280/2005 Sb.) či sp. zn. Pl. ÚS 1/05 ze dne 14. června 2005 (Sbírka rozhodnutí, svazek 37, nález č. 122, vyhlášen pod č. 302/2005 Sb.)], že obce jsou ustanovením čl. 104 odst. 3 Ústavy zmocněny k originární normotvorbě. To znamená, že k vydávání obecně závazných vyhlášek v mezích své působnosti, a to i když jsou jimi ukládány povinnosti, již nepotřebují žádné další zákonné zmocnění, na rozdíl od vydávání právních předpisů v přenesené působnosti ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy.
19. Do sféry samostatné působnosti obce regulovatelné obecně závaznými vyhláškami ve smyslu ústavním pořádkem garantované územní samosprávy spadají záležitosti, které jsou převážně místního nebo regionálního dopadu a jejichž úprava je v zájmu obce a jejích občanů: nepochybně například zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, ochrana životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně, užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti (srov. ustanovení §10 zákona o obcích), územní rozvoj obce (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/04 ze dne 25. ledna 2005, Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 13, vyhlášen pod č. 90/2005 Sb.). Vedle těchto územní samosprávě bytostně vlastních oblastí může zvláštní zákon označit další oblasti, které spadají do samostatné působnosti obce a v nichž může obec realizovat svou normotvornou pravomoc [§10 písm. d) zákona o obcích]. Do této kategorie spadá i záležitost místních (obecních) daní a poplatků, neboť s ohledem na ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny potřebuje obec k tomu, aby mohla ukládat daň či poplatek, výslovné zákonné zmocnění.
20. První krok testu tedy spočívá ve zjišťování, zda obec vydala právní předpis ve formě stanovené zákonem (obecně závazná vyhláška), zda tak učinila kompetentním orgánem a způsobem, který zákon předepisuje, a zda se přitom pohybovala v mezích své územně samosprávné - slovy zákona o obcích samostatné - působnosti. Je zřejmé, že napadená obecně závazná vyhláška města Ostrova první krok testu s úspěchem překonala, neboť napadený právní předpis je obecně závaznou vyhláškou vydanou Zastupitelstvem města Ostrova v souladu s předepsanou procedurou přijímání obecně závazných vyhlášek (viz výše, bod 14) a týká se místního poplatku ze psů, k jehož zavedení v samostatné působnosti jsou obce výslovně zmocněny zákonem o místních poplatcích. Vydání obecně závazné vyhlášky města Ostrova č. 6/2003 tak bylo v pravomoci obce.
IV./B
21. Rozvedením shora zmíněného čl. 104 odst. 3 Ústavy ve smyslu stanovení působnosti obcí vydávat obecně závazné vyhlášky je ustanovení §35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích. Podle tohoto ustanovení se obec při výkonu samostatné působnosti (ve smyslu ustanovení §35 odst. 1 zákona o obcích) řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem. Tomuto zákonnému příkazu odpovídá vymezení věcných oblastí, v nichž je obec oprávněna originárně, tj. bez zákonného zmocnění v pravém smyslu, tvořit právo (nález sp. zn. Pl. ÚS 3/95, Sbírka rozhodnutí, svazek 4, nález č. 59, vyhlášen pod č. 265/1995 Sb.), jinak řečeno, vyplnit prostor, který jí ponechává zákon.
22. Z §10 písm. d) zákona o obcích vyplývá, že obec je oprávněna v samostatné působnosti ukládat povinnosti obecně závaznou vyhláškou, stanoví-li tak zvláštní zákon. V projednávaném případě se jedná o zákon o místních poplatcích, konkrétně ustanovení §14 odst. 2 zákona o místních poplatcích, podle kterého obec zavede místní poplatky obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků. Ve vztahu k ukládání poplatků ze psů se obec dále musí řídit §2 zákona o místních poplatcích, který specifikuje mj. osobu povinnou k poplatku ze psů, osvobození od poplatků ze psů, nejvyšší možnou sazbu poplatku ze psů za rok.
K ustanovení čl. 4 odst. 2 předmětné vyhlášky
23. Napadené ustanovení čl. 4 odst. 2 předmětné vyhlášky ukládá povinnost přihlásit psa k evidenci i těm držitelům psa, jejichž psi poplatkům nepodléhají nebo jsou od nich předmětnou vyhláškou osvobozeni, přičemž tuto skutečnost musí správci poplatku doložit.
24. Při použití striktní interpretace zmocňovacího ustanovení §14 odst. 2 zákona o místních poplatcích, které počítá s oprávněním obce stanovit ohlašovací povinnost (toliko) ke vzniku (a zániku) poplatkové povinnosti, tak jak ji předestřel navrhovatel, by Ústavní soud mohl skutečně dojít k názoru, že obec vymezením širší ohlašovací povinnosti, zahrnující nejen osoby od poplatků osvobozené, ale i ty, které poplatkům nepodléhají, překročila meze stanovené zákonem.
25. Ústavní soud se však přiklonil k názoru, že striktní interpretace předmětného ustanovení by v daném případě nebyla zcela rozumná a vhodná. Naopak ústavně konformní interpretace daného ustanovení musí zohlednit účel předmětného ustanovení, kterým je řádná a efektivní správa tohoto místního poplatku, která může být dosažena právě stanovením napadené "generální" ohlašovací povinnosti stran skutečností, jejichž vyhodnocením orgány obce teprve dospějí k závěru, zda poplatková povinnost na straně poplatníka vznikla či zanikla.
26. Podrobit ohlašovací povinnosti osoby poplatku podléhající, avšak podle zákona či obecně závazné vyhlášky od poplatku osvobozené, je nepochybně ústavně souladným oprávněním obce. I poplatník, který je osvobozen od placení místního poplatku, tomuto místnímu poplatku podléhá, podléhá tedy i ohlašovací povinnosti. Striktní výklad, který by ohlašovací povinnost ke vzniku poplatkové povinnosti interpretoval toliko jako tu, jež nemůže zahrnout osoby osvobozené od daného poplatku, protože těmto poplatková povinnost nevznikne, je nutné odmítnout - nemá oporu ve slovním vyjádření právní normy a bránil by řádné a efektivní správě poplatků ze psů. Přitom to, že osvobození v předmětné vyhlášce jde nad rámec zákona, je samozřejmě ústavně konformní, protože se jedná o případy rozumně zdůvodnitelné a nediskriminační (například osvobození osob, které převzaly psa z útulku po dobu jednoho roku od převzetí, které lze i lidsky přivítat).
27. Podrobit ohlašovací povinnosti navíc i osoby poplatku nepodléhající, resp. držitele psů jako takové, při vědomí, že to pro tyto osoby představuje jen minimální břemeno, ještě také v daném případě ústavně obstojí. Předmětná ohlašovací povinnost se totiž vztahuje pouze na držitele psů mladších tří měsíců, kteří poplatku nepodléhají (lze to dovodit z ustanovení §2 odst. 1 a 2 zákona o místních poplatcích). Ústavní soud toto ustanovení napadené vyhlášky interpretuje tak, že i zde jde o stanovení ohlašovací povinnosti ke vzniku poplatkové povinnosti, byť v předstihu, a proto lze uzavřít i tady, že takové ustanovení ze zákonem stanovených mezí nevybočuje. Vhodnost a nutnost takové úpravy lze v daném případě ponechat na obci.
28. Ústavní soud proto napadené ustanovení čl. 4 odst. 2 předmětné vyhlášky nevyhodnotil jako protiústavní ani protizákonné. Jakkoliv sice Ústavní soud klade důraz na prioritu ochrany svobody jednotlivců, kteří nesmějí být nuceni činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 3 Listiny), lze v daném případě zmocňující zákon, resp. ustanovení §14 odst. 2 ve spojení s §2 zákona o místních poplatcích ústavně konformně interpretovat tak, že dává obecním samosprávám pravomoc stanovit ohlašovací povinnost i těm držitelům psů, jejichž psi poplatku nepodléhají nebo jsou od poplatku osvobozeni. Toto ustanovení tak s úspěchem překonalo i druhý krok testu.
K ustanovení čl. 8 odst. 2 předmětné vyhlášky
29. Ke stejnému závěru však Ústavní soud nemohl dojít, když zkoumal napadené ustanovení čl. 8 odst. 2 druhé věty předmětné vyhlášky, které upravuje zánik poplatkové povinnosti tak, že jej váže na uplynutí měsíce, ve kterém poplatník oznámil tuto skutečnost správci poplatku. Ústavní soud se zde shoduje s navrhovatelem, že dané ustanovení je v přímém rozporu se zákonem, neboť ani z §2 zákona o místních poplatcích ani z žádného jiného zákona nelze dovodit, že by se zánik poplatkové povinnosti vázal na splnění ohlašovací povinnosti (i když by taková právní úprava mohla být považována za rozumnou). Použitím čl. 8 odst. 2 věty druhé předmětné vyhlášky by tak mohlo dojít k uložení poplatkové povinnosti nad rámec zákonného zmocnění, neboť poplatková povinnost podle napadeného ustanovení končí až uplynutím měsíce, v němž byla skutečnost způsobující zánik poplatkové povinnosti ohlášena, nikoli tedy již ukončením držení psa (srov. §2 odst. 3 zákona o místních poplatcích, podle něhož se v případě držení psa po dobu kratší než jeden rok platí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých kalendářních měsíců). Nadto je napadená druhá věta ustanovení čl. 8 odst. 2 předmětné vyhlášky v rozporu s větou první, neboť věta první oznamovací povinnost váže na zánik poplatkové povinnosti, zatímco z napadené věty druhé vyplývá, že poplatková povinnost zanikne až po splnění oznamovací povinnosti.
30. Ústavní soud přisvědčuje navrhovateli, že vynutit splnění oznamovací povinnosti k zániku poplatkové povinnosti, k čemuž napadené ustanovení předmětné vyhlášky zřejmě směřuje, lze např. postupem podle §37 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tzn. uložením pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy.
31. Navázáním zániku poplatkové povinnosti na splnění ohlašovací povinnosti tak došlo k jednání nad rámec zákona, resp. v rozporu se zákonem (s §14 odst. 2 ve spojení s §2 zákona o místních poplatcích) a příslušnými ustanoveními ústavního pořádku (čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny, čl. 2 odst. 4 a čl. 104 odst. 3 Ústavy). Nadto byla napadeným ustanovením předmětné vyhlášky porušena i ústavní výhrada zákona podle čl. 11 odst. 5 Listiny, podle kterého lze daně a poplatky ukládat toliko na základě zákona, v daném případě na základě zákona o místních poplatcích. Sama obecně závazná vyhláška bez výslovného zákonného zmocnění tak samozřejmě nikdy učinit nemůže.
32. Vzhledem k závěru o překročení mezí zákonem vymezené působnosti nebylo třeba testovat čl. 8 odst. 2 větu druhou předmětné vyhlášky v dalších krocích testu, tj. z hledisek zneužití zákonem svěřené působnosti a rozumnosti napadeného ustanovení vyhlášky.
IV./C
K ustanovení čl. 4 odst. 2 předmětné vyhlášky
33. Napadené ustanovení čl. 4 odst. 2 předmětné vyhlášky obstojí i v testu třetího kroku, který se zaměřuje na případné flagrantní zneužití výkonu samostatné působnosti, resp. právem aprobovaného účelu či opomíjení relevantních úvah nebo věnování se nerelevantním úvahám při přijímání rozhodnutí. Nelze současně předpokládat, že by tu Ústavní soud suploval roli obcí a srovnával vhodnost toho či onoho řešení vzhledem k právem aprobovanému účelu, kterým je řádné a efektivní vybrání poplatků ze psů. Napadené ustanovení předmětné vyhlášky podle názoru Ústavního soudu v tomto smyslu ctí právem aprobovaný účel a neslouží jinému ústavně neakceptovatelnému účelu (např. nepřípustné neodůvodněné administrativní či byrokratické šikaně, proti které by se Ústavní soud musel jednoznačně postavit tím, že by neústavní zásah zakázal, resp. příslušné ustanovení, fakticky sloužící takovému účelu, zrušil.).
IV./D
K ustanovení čl. 4 odst. 2 předmětné vyhlášky
34. Tím spíše pak napadené ustanovení čl. 4 odst. 2 předmětné vyhlášky obstojí i v testu čtvrtého kroku - testování rozumnosti; kritérium nerozumnosti napadené vyhlášky, jehož splnění vede k jejímu zrušení, je přitom nutno interpretovat tak, že by muselo jít o právní úpravu natolik absurdní, že by žádná rozumná obec, resp. žádné racionálně uvažující zastupitelstvo obce k takovému řešení nemohlo rozumně přistoupit.
35. Napadené ustanovení čl. 4 odst. 2 předmětné vyhlášky se přitom Ústavnímu soudu jeví jako přijatelné a praktické, a tedy i rozumné opatření k efektivní správě tohoto místního poplatku.
36. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení napadeného ustanovení čl. 4 odst. 2 předmětné vyhlášky je třeba zamítnout.
V.
37. Ústavní soud závěrem konstatuje, že pro rozpor s §14 odst. 2 ve spojení s §2 zákona o místních poplatcích a pro porušení čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny a čl. 2 odst. 4 a čl. 104 odst. 3 Ústavy zrušil podle §70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu napadené ustanovení čl. 8 odst. 2 věty druhé obecně závazné vyhlášky města Ostrova č. 6/2003 o místním poplatku ze psů, v platném znění. Naopak podle §70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu neshledal Ústavní soud důvody ke zrušení napadeného ustanovení §4 odst. 2 citované obecně závazné vyhlášky města Ostrova, a proto v této části návrh zamítl. Vykonatelnost nálezu podle §58 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nastává jeho vyhlášením ve Sbírce zákonů.