infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 03.04.2007, sp. zn. Pl. ÚS 44/06 [ nález / NYKODÝM / výz-2 ], paralelní citace: N 58/45 SbNU 3 [ 189/2007 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2007:Pl.US.44.06.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Vyhláška obce Těrlicko č. 3/2003 o ochraně veřejného pořádku

Právní věta Pokud ukládá obecně závazná vyhláška adresátům povinnosti a stanoví omezení bez zákonného podkladu nebo pokud pouze parafrázuje ustanovení jiných právních předpisů, nemůže sloužit k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku tak, jak to předpokládá zákon o obcích. Obec je při výkonu samostatné působnosti (a v jejím rámci i při vydávání obecně závazných vyhlášek), do které patří též péče o ochranu veřejného pořádku, limitována mezemi, které stanoví Ústava České republiky (dále jen "Ústava") v čl. 104 odst. 3 a zákon [§35 odst. 3 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)]. Ukládat vyhláškou občanům jednostrannými příkazy a zákazy povinnosti smí obec jen na základě a v mezích zákona, neboť je vázána čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Při vydávání obecně závazných vyhlášek nesmí překročit meze své samostatné působnosti stanovené zákonem. Zastupitelstva obcí při vydávání obecně závazných vyhlášek také musí respektovat stávající právní úpravu, tedy existenci zákonů jakožto norem vyšší právní síly, a nejsou oprávněna právní vztahy takto upravené regulovat obecně závaznou vyhláškou odlišným způsobem. Smyslem zmocňovacího ustanovení §10 zákona o obcích je, aby obec upravovala obecně závaznou vyhláškou záležitosti, které nejsou podle své povahy upraveny zvláštními předpisy jako výkon státní správy a které jsou současně záležitostmi místního významu. V případě, že by obec upravila již zákonem jednou upravené vztahy, nešlo by o pouhé superfluum k zákonné úpravě. Zvláštní zákonná úprava zpravidla obsahuje i způsoby kontroly dodržování stanovených pravidel a s tím související sankční pravidla. Obec by inkorporováním zákonného pravidla do obecně závazné vyhlášky obce rozšiřovala svou sankční působnost, neboť porušení pravidla stanoveného touto obecně závaznou vyhláškou by mohla samostatně sankcionovat.
ECLI:CZ:US:2007:Pl.US.44.06.1
sp. zn. Pl. ÚS 44/06 Nález Nález pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 3. dubna 2007 sp. zn. Pl. ÚS 44/06 ve věci návrhu ministra vnitra Mgr. Františka Bublana na zrušení některých ustanovení obecně závazné vyhlášky obce Těrlicko č. 3/2003 o ochraně veřejného pořádku na území obce Těrlicko (nález byl vyhlášen pod č. 189/2007 Sb.). 1. Ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 2 odst. 4, čl. 3 odst. 2, 3, 4, 5 a 6 písm. a), b), c), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o) a p), čl. 4, čl. 5 odst. 1, 2, 3, 6, 7, 8 a 9, čl. 6, čl. 8 odst. 2, čl. 9 odst. 4 a čl. 11 obecně závazné vyhlášky obce Těrlicko č. 3/2003 o ochraně veřejného pořádku na území obce Těrlicko se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. 2. Návrh na zrušení čl. 9 odst. 1, 2 a 3 se zamítá. Odůvodnění: I. 1. Dne 13. 6. 2006 doručil navrhovatel, ministr vnitra Mgr. František Bublan, Ústavnímu soudu formálně bezvadný návrh na zrušení některých ustanovení obecně závazné vyhlášky obce Těrlicko č. 3/2003 o ochraně veřejného pořádku na území obce Těrlicko (dále jen "vyhláška"). Ministerstvo vnitra prý v rámci výkonu dozoru nad zákonností právních předpisů obecních samospráv dospělo k názoru, že čl. 2 odst. 2, čl. 2 odst. 4, čl. 3 odst. 2, 3, 4, 5 a 6 písm. a), b), c), d), e), f), g), h), i), j), m), n), o), a p), čl. 4, čl. 5 odst. 1, 2, 3, 6, 7, 8 a 9, čl. 6, čl. 8 odst. 2, čl. 9 a čl. 11 vyhlášky jsou v rozporu s ústavním pořádkem a zákony České republiky. Podání návrhu na zrušení vyhlášky k Ústavnímu soudu předcházelo správní řízení podle §124 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, které dne 29. 5. 2006 vyústilo ve vydání rozhodnutí č. j. ODK-392-5/1-2006, jímž Ministerstvo vnitra účinnost výše uvedených článků vyhlášky pozastavilo. Rozhodnutí bylo dne 30. 5. 2006 doručeno Obecnímu úřadu obce Těrlicko a tímto dnem nabylo podle §124 odst. 2 zákona o obcích právní moci. 2. Ustanovení vyhlášky navrhovaná ke zrušení (bez oprav překlepů) znějí takto: Článek 2 - Vymezení základních pojmů (2) Veřejné prostranství - všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Dále zejména pozemní komunikace včetně jejich součástí a přilehlé zeleně, prostory autobusových zastávek, čekáren a telefonních automatů, proluky včetně zeleně, dětská hřiště, odpočívadla, dlážděné a travnaté plochy, venkovní schodiště a terasy, účelové přístupové plochy, které jsou přilehlé nebo součástí obchodních středisek, apod. (4) Zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti - všechna veřejnosti určená zařízení, zejména zařízení pro hromadnou veřejnou přepravu, poštovní a telekomunikační zařízení, informační, propagační a reklamní zařízení, dopravní značení, lavičky, vybavení dětských hřišť, odpadkové koše, stožáry veřejného osvětlení, vodárenská a energetická zařízení apod. Článek 3 - Užívání veřejného prostranství (2) Každý je povinen neprodleně na své náklady odstranit znečištění nebo poškození veřejného prostranství, které sám způsobil. (3) Za zabezpečování čistoty veřejného prostranství odpovídá vlastník tohoto prostranství. (4) Vlastníci nebo uživatelé pozemků s porostem, které nepatří do zemědělského půdního fondu, jsou povinni omezit výskyt a šíření škodlivých organismů a chránit pozemky a porost na nich před šířením plevelů a činit na vlastní náklady opatření k zamezování jejich výskytů v době před květem plevelů. Posečení na těchto plochách je vhodné provést minimálně jedenkrát ročně. (5) Vlastníci nebo uživatelé pozemků náležejících do zemědělského půdního fondu, tj. orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky a pastviny, jsou povinni na těchto pozemcích hospodařit tak, aby nepoškozovali okolní pozemky a chránili obdělávané pozemky. Posečení na neobdělávané orné půdě je vhodné provést dvakrát ročně, a to do konce června a do konce září běžného roku. Posečení na trvalých travních porostech je vhodné provést minimálně jedenkrát ročně, a to do konce června běžného roku. (6) Na veřejném prostranství je zakázáno: a) znečišťovat jakkoliv veřejné prostranství, zejména odpadními vodami, oleji, závadnými látkami, popelem nebo jiným podobným způsobem; b) odhazovat a odkládat mimo místa k tomu určená cestovní lístky, nedopalky z cigaret, smetí, papíry, obaly všeho druhu, zbytky od jídel, ovoce, zeleninu a jakékoliv předměty; c) mýt dopravní prostředky mimo místa k tomu určená, s výjimkou čištění skel reflektorů, skel a SPZ vozidel, a to pouze čistou vodou bez chemikálií a prostředky určenými k čištění skel; d) vjíždět na veřejné prostranství vozidly znečišťujícími veřejné prostranství a vozidly, jejichž náklad není zabezpečen tak, aby veřejné prostranství neznečišťoval; e) vjíždět motorovými vozidly a odstavovat je mimo komunikace a místa k tomu určená, není-li místní úpravou stanoveno jinak s výjimkou motorových vozidel fyzických a právnických osob provádějících na veřejném prostranství údržbu; f) umisťovat přenosné přístřešky pro vozidla a skládací garáže; g) parkovat před nádobami na sběr komunálního odpadu tak, že je bráněno v jeho odvozu; h) odstavovat na veřejných prostranstvích nepojízdná vozidla a vraky; i) jakýmkoliv způsobem poškozovat, ničit a zcizovat veřejnou zeleň; j) zakládat ohně, spalovat jakýkoliv materiál a vypalovat travní porosty; l) konzumovat jakýkoliv druh alkoholických nápojů, kouřit a používat jiné návykové látky - na místech určených k hrám dětí, jako jsou pískoviště a dětská hřiště - v prostoru autobusových čekáren m) krmit zvířata a ptactvo tak, že dojde ke znečištění veřejného prostranství; n) ukládat stavební materiál a stavební odpad bez povolení; o) skladovat zboží, palivo a jiný materiál s výjimkou paliva při jeho rozvozu po dobu nezbytně nutnou k jeho uklizení, nejdéle však 2 dny a při rozvozu zboží a jiné zásobovací činnosti po dobu nezbytně nutnou k jeho uskladnění; p) stanovat a tábořit mimo vyhrazená místa, s výjimkou umístění stanu sloužícího ke hrám dětí do věku 15-ti let, a to v blízkosti obytných domů a pouze v období letních prázdnin. Článek 4 - Zvláštní užívání veřejného prostranství (1) Používat veřejné prostranství pro jiný účel, než ke kterému je určeno, lze pouze na základě souhlasu k užívání veřejného prostranství, vydaného Obecním úřadem Těrlicko, o které je povinen ten, v jehož zájmu má dojít k zvláštnímu užívání veřejného prostranství v majetku obce (dále jen žadatel), požádat písemně nejméně 15 dnů před zamýšleným užíváním a na vyzvání projednat podmínky užívání. (2) V případě užívání veřejného prostranství v souvislosti s odstraněním havárie, např. na inženýrských sítích, je žadatel povinen nejpozději následující den po zásahu do veřejného prostranství oznámit tuto skutečnost Obecnímu úřadu Těrlicko a požádat o stanovení dodatečných podmínek pro zvláštní užívání. Jestliže však bude tento den dnem pracovního volna nebo pracovního klidu, oznámí tento zásah nejpozději následující pracovní den. (3) Každý, komu byl vydán souhlas k užívání veřejného prostranství je povinen: a) používat veřejné prostranství jen v rozsahu stanoveném v povolení, a to tak, aby veřejné prostranství bylo co nejméně odnímáno svému účelu; b) zabránit poškozování a ničení veřejného prostranství a zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti, popřípadě znečištění denně odstraňovat i z přilehlých ploch c) zabezpečit přístup ke kanalizačním vpustím, uzávěrům vody a plynu, k požárním hydrantům a dopravní obsluze; d) provést taková opatření, aby byla zajištěna bezpečnost ostatních uživatelů veřejného prostranství, zejména v noční době; e) používat jen vyhrazené prostory a dodržovat podmínky stanovené v povolení; f) po skončení zvláštního užívání uvést na svůj náklad veřejné prostranství do původního stavu; g) zabezpečit přístupové cesty pro případný zásah vozidly záchranného systému Článek 5 - Pohyb zvířat na veřejném prostranství (1) Volný pohyb hospodářských a jiných zvířat na veřejném prostranství je zakázán, za dodržení tohoto zákazu je odpovědný chovatel; (2) Průvodce zvířete je plně zodpovědný za bezpečnost a zdraví ostatních uživatelů veřejného prostranství v případě jejich ohrožení provázeným zvířetem a je povinen ihned odstranit z veřejného prostranství tuhé exkrementy způsobené provázeným zvířetem. (3) Je zakázáno vodit psy, kočky a jiná chovaná zvířata: a) do prostoru dětských a školních hřišť; b) na veřejně přístupná sportoviště; c) na pískoviště a dětský mobiliář a do vzdálenosti do 5 metrů od těchto zařízení; d) do veřejně přístupných prostorů, které jsou označeny zákazem (nápis nebo piktogram) vstupu zvířat (6) K zabezpečení ochrany zdraví a majetku občanů může být každý volně pobíhající pes na veřejném prostranství a ve veřejně přístupném objektu odchycen, pokud není jeho průvodce přítomen. (7) Odchyt volné pobíhajících psů může být prováděn i na uzavřených soukromých pozemcích, a to na žádost majitelů nebo uživatelů těchto pozemků, na které psi neoprávněně vnikli. (8) Odchyt volně pobíhajících psů zabezpečuje prostřednictvím specializovaných firem Obecní úřad Těrlicko. (9) Finanční náklady související s odchytem psa uhradí jeho držitel Článek 6 - Užívání veřejně přístupných objektů (1) Fyzické a právnické osoby jsou povinny chovat se ve veřejně přístupných objektech tak, aby nenarušovaly občanské soužití, neohrožovaly zdraví, život a majetek jiných osob. (2) Provozovatelé stánků, kiosků, restauračních zahrádek, atrakcí a zastávek hromadné dopravy osob jsou povinni zabezpečit pořádek a čistotu v bezprostředním okolí těchto zařízení. Dále jsou povinni tato zařízení vybavit odpadovými nádobami a zajistit jejich pravidelné vyprazdňování. (4) Ve veřejně přístupných objektech je zakázáno konzumování alkoholických nápojů s výjimkou alkoholických nápojů, podávaných ve stáncích či příslušných zařízeních v těchto objektech. Tento zákaz se nevztahuje na hostinská zařízení. (5) Pokud není veřejně přístupný objekt viditelně označen zákazem (nápis nebo piktogram), je do něj umožněn vstup se psem pouze tehdy, je-li pes na vodítku a opatřen náhubkem. Článek 8 - Užívání plakátovacích ploch a umísťování informačních, reklamních nebo propagačních zařízení (2) Odstranění plakátů a tiskovin vylepených nebo vyvěšených v rozporu s touto vyhláškou, pokud nebudou odstraněny ihned na základě výzvy, provede Obecní úřad Těrlicko na náklady toho, kdo je zodpovědný za pořádání oznamované akce. Článek 9 - Noční klid v obci (1) Noční klid je stanoven na dobu od 22.00 hod. do 6.00 hod. V tomto čase je povinností každého zachovat klid a omezit hlučné projevy. (2) Každý je povinen zdržet se o nedělích a státem uznaných dnech pracovního klidu v době do 8.00 hod. a po 20.00 hod. veškerých prací spojených s užíváním zařízení a přístrojů způsobujících hluk, např. sekaček na trávu, cirkulárek, motorových pil, křovinořezů apod. (3) Organizátoři veřejných společenských a sportovních akcí konaných na venkovním prostranství jsou povinni tyto ukončit do 22.00 hod. Výjimky povoluje starosta obce. Žádost o výjimku musí být podána nejméně deset pracovních dnů před konáním akce. Do pěti pracovních dnů bude o žádosti rozhodnuto. (4) Provozovatelé hostinských zařízení zodpovídají za to, že provozem těchto zařízení nebude narušován noční klid. Článek 11 - Sankce Porušení jednotlivých ustanovení této vyhlášky bude postihováno: a) jako přestupek dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů; b) jako správní delikt dle §58 a §59 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. II. 3. Navrhovatel vyhlášce vytýká, že v čl. 2 odst. 2 do demonstrativního výčtu toho, co se pro účely vyhlášky považuje za veřejné prostranství, zahrnuje též zařízení a místa, která nemusí být přístupna každému bez ohledu na vůli jejich vlastníka. Veřejná prostranství jsou pro účely vyhlášky vymezena obecně, bez bližší konkretizace, ačkoliv dle §10 písm. a) zákona o obcích lze zákazy vztáhnout jen na některá veřejná prostranství. V odstavci 4 téhož článku jsou mezi zařízení obce sloužící potřebám veřejnosti zahrnuty i zařízení a objekty, které nejsou či nemusí být zařízením obce. 4. Čl. 3 odst. 2, 4, 5, 6 písm. a), b), c), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o), a p), čl. 5 odst. 1, 2, 3, 6 až 9, čl. 8 odst. 2, čl. 9 regulují problematiku, která již je předmětem právní úpravy obecně závazných právních předpisů. 5. V čl. 4 vyhláška zavádí povolovací režim orgánu státní správy (obecního úřadu) pro případy zvláštního užívání veřejného prostranství. Takový režim lze vztáhnout pouze na případy spadající pod ustanovení §25 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pozemních komunikacích"). I tak jde o výkon státní správy, který nelze regulovat obecně závaznou vyhláškou. 6. Čl. 6 vyjmenovává povinnosti týkající se veřejně přístupných objektů příkladmo vyjmenovaných v čl. 2 odst. 6. Jsou zde ale vyjmenovány i objekty ve vlastnictví jiných osob než obce a u těch nelze vyhláškou rozhodovat o účelu, způsobu a omezení jejich využití. 7. Čl. 11 vyhlášky postihuje porušení povinností, které jsou dle navrhovatele uloženy nezákonně, je proto principiálně v rozporu se zákonem. 8. Dne 15. 3. 2007 doručil navrhovatel podání označené jako "Doplnění návrhu na zrušení některých ustanovení obecně závazné vyhlášky obce Těrlicko č. 3/2003 ...", kde s ohledem na aktuální rozhodovací praxi Ústavního soudu popisuje metodická jednání dozorového orgánu Ministerstva vnitra s představiteli obce Těrlicko v době předcházející podání návrhu. K podání přiložil listinné důkazy, ze kterých vyplývá, že o nedostatcích vytýkaných nyní před Ústavním soudem, byla obec s předstihem informována. Ministr vnitra zároveň zdůraznil, že na svém původním návrhu trvá. 9. Ústavní soud v souladu s ustanovením §69 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), postoupil předmětný návrh obci Těrlicko, aby mohla reagovat na argumenty zde obsažené. Obec tohoto práva účastníka řízení nevyužila a věcně se k návrhu nevyjádřila. Doplnění návrhu již Ústavní soud obci k eventuálnímu vyjádření nezasílal, neboť neobsahovalo žádné argumenty týkající se obsahu předmětné vyhlášky či procedury jejího přijímání, a pro vlastní rozhodnutí tak nemají význam. 10. Veřejný ochránce práv, JUDr. Otakar Motejl, kterému byl stejnopis návrhu na zrušení vyhlášky doručen dne 22. 6. 2006, do řízení nevstoupil (§69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). III. 11. Od ústního jednání Ústavní soud podle ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu upustil, neboť ministr vnitra i obec Těrlicko s tímto postupem výslovně souhlasili, a navíc skutkové okolnosti projednávané věci jsou dostatečně zřejmé z listinných podkladů a od ústního jednání se nedalo očekávat další objasnění řešeného problému. IV. 12. Podle ustanovení §68 odst. 2 Ústavní soud v prvé řadě zjišťuje, zda byl napadený právní předpis přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. 13. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva obce Těrlicko ze dne 9. 12. 2003 Ústavní soud zjistil, že na tomto zasedání byla vyhláška schválena 12 přítomnými zastupiteli z celkového počtu 14 členů zastupitelstva. Vyhláška byla vyhlášena vyvěšením na úřední desce Obecního úřadu obce Těrlicko dne 12. 12. 2003, odkud byla sejmuta dne 15. 1. 2004. Účinnosti nabyla dnem 27. 12. 2003. Lze tedy konstatovat, že vyhláška byla přijata a vydána ústavně předepsaným způsobem orgánem zákonem k tomu zmocněným [§12 odst. 1, §84 odst. 2 písm. i), §87 zákona o obcích]. V. 14. Následně se Ústavní soud zabýval tím, zda se obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo zákonem vymezenou věcnou působnost (ultra vires). 15. Ústava České republiky (dále jen "Ústava") vymezuje v čl. 104 odst. 3 v rámci hlavy sedmé pod marginální rubrikou "Územní samospráva" pravomoc zastupitelstva obce k vydávání obecně závazných vyhlášek tak, že zastupitelstva obcí je mohou vydávat pouze v mezích své působnosti. Působnost zastupitelstva dle odst. 1 tohoto článku pak může být upravena pouze zákonem. Podle ustanovení §84 zákona o obcích je zastupitelstvu obce vyhrazeno vydávat obecně závazné vyhlášky obce v rámci samostatné působnosti obce. Dle ustanovení §35 odst. 1 zákona o obcích do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon. Ukládat vyhláškou občanům jednostrannými příkazy a zákazy povinnosti smí obec jen na základě a v mezích zákona, neboť je vázána čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 16. Předmětná obecně závazná vyhláška reguluje činnosti, které souvisí s problematikou veřejného pořádku v obci a které jsou způsobilé jej narušit. Obec se tedy při vydání vyhlášky pohybovala v mezích své samostatné působnosti. 17. Jiná je ovšem odpověď na otázku, zda v posuzovaném případě obec zákonem jí svěřenou působnost nezneužila. Obec je při výkonu samostatné působnosti (a v jejím rámci i při vydávání obecně závazných vyhlášek) limitována mezemi, které stanoví Ústava (čl. 104 odst. 3 Ústavy) a zákon [§35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích]. Jak aktuálně vyložil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 69/04 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 44, nález č. 44, vyhlášen pod č. 161/2007 Sb., publikován též na www.judikatura.cz), obec při vydávání obecně závazných vyhlášek nesmí překročit meze své samostatné působnosti stanovené zákonem. Zastupitelstva obcí při vydávání obecně závazných vyhlášek však také musí respektovat stávající právní úpravu, tedy existenci zákonů jakožto norem vyšší právní síly, a nejsou oprávněna k tomu, aby právní vztahy takto upravené upravovala obecně závaznou vyhláškou odlišným způsobem.V případě, že by obec upravila již zákonem jednou upravené vztahy, nešlo by o pouhé superfluum k zákonné úpravě. To se projevuje i v tom, že zvláštní zákonná úprava zpravidla obsahuje i způsoby kontroly dodržování stanovených pravidel a s tím související sankční pravidla. Obec by však inkorporováním zákonného pravidla do obecně závazné vyhlášky obce vlastně rozšiřovala svou sankční působnost, neboť porušení pravidla stanoveného touto obecně závaznou vyhláškou by mohla samostatně sankcionovat. Porušení povinnosti stanovené v obecně závazné vyhlášce obce právnickou či podnikající fyzickou osobou by bylo správním deliktem ve smyslu §58 a 59 zákona o obcích. Také z tohoto důvodu tak není přípustné, aby obec upravovala obecně závaznou vyhláškou povinnosti, které jsou již stanoveny zvláštním zákonem. 18. Aby obec nepřekročila svou zákonnou pravomoc při vydávání obecně závazných vyhlášek, musí být předmětem právní úpravy vyhlášky vždy místní záležitosti, v případě stanovení nežádoucího jednání se musí jednat o jednání, které nemá charakter jednání jinak státem postihovaného a které má místní charakter. Jak již Ústavní soud několikrát judikoval, obecně závazné vyhlášky přitom nemohou upravovat věci, které jsou vyhrazeny pouze zákonu [např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 42/97 (Sbírka rozhodnutí, svazek 14, nález č. 85, vyhlášen pod č. 162/1999 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 2/2000 (Sbírka rozhodnutí, svazek 22, nález č. 85, vyhlášen pod č. 240/2001 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 50/03 (Sbírka rozhodnutí, svazek 34, nález č. 133, vyhlášen pod č. 567/2004 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 14/99 (Sbírka rozhodnutí, svazek16, nález č. 143, vyhlášen pod č. 239/1999 Sb.)]. To vyplývá z podstaty zmocňovacího ustanovení §10 zákona o obcích, jehož smyslem je, aby obec upravovala obecně závaznou vyhláškou záležitosti, které nejsou podle své povahy upraveny zvláštními předpisy jako výkon státní správy a které jsou současně záležitostmi místního významu. K jednotlivým napadeným bodům vyhlášky: K čl. 2 odst. 2 vyhlášky: 19. V tomto článku vymezila vyhláška pojem veřejného prostranství. Zákonné zmocnění k tomu, aby obec závaznou vyhláškou zakázala činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, obsažené v §10 písm. a) zákona o obcích je limitováno tím, že takový zákaz se musí vztahovat na "některá veřejná prostranství v obci". Imperativ určitosti právního příkazu či zákazu vyžaduje, aby takové prostranství bylo určeno co možná nejpřesněji, tj. tak, aby jeho lokalizace byla dostatečně konkrétní a nevyvolávala žádné interpretační pochybnosti. Veřejné prostranství definuje v §34 sám zákon o obcích; veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Posuzované ustanovení vyhlášky ale mezi veřejná prostranství výslovně zahrnuje rovněž čekárny, dětská hřiště, odpočívadla, dlážděné a travnaté plochy, venkovní schodiště a terasy, a to bez korektivu jejich obecného užívání. Jde o prostory a místa, která nemusí být veřejně přístupná a způsob jejich využití pro veřejné účely závisí na vůli a rozhodnutí jejich vlastníka či provozovatele. Výčet je dokonce pouze demonstrativní (arg. slovy: "... apod."). Takové rozšíření pojmu obecně závaznou vyhláškou nemůže Ústavní soud akceptovat. Za ústavně konformní by v kontextu posuzované věci považoval leda takové vymezení, kdy by v obecní vyhlášce bylo v intencích §34 zákona o obcích pouze upřesněno, o jaké další prostory, které jsou přístupné každému bez omezení, se konkrétně jedná. Budiž zde ale připomenut nález sp. zn. Pl. ÚS 21/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 59, vyhlášen pod č. 211/2005 Sb.), kde Ústavní soud vyloučil příliš široký výklad definice veřejného prostranství obsažené v §34 zákona o obcích; slova "a další prostory přístupné bez omezení" vyložil tak, že nejde o jakékoliv jiné prostory, ale pouze o prostranství mající obdobný charakter jako "náměstí, tržiště, silnice, místní komunikace, parky a veřejná zeleň". Požadavek určitosti nebyl v napadené vyhlášce splněn. 20. Dále lze souhlasit s navrhovatelem, že zákazy konstruované vyhláškou nelze vztáhnout paušálně na všechna veřejná prostranství. Charakter vyhláškou zapovídaných či omezovaných činností není takový, aby nevyžadovaly bližší konkretizaci, kterých prostranství se týkají. Ustanovení §10 písm. a) zákona o obcích je nutno interpretovat tak, že pokud činnosti narušující ochranu zdraví, majetku či bezpečnosti do těchto ústavně chráněných právních statků zasahují jen na některých veřejných prostranstvích, je obci zapovězeno zakázat je na celém území obce (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 69/04 - viz výše). K čl. 2 odst. 4 21. Vyhláška zde příkladmo vyjmenovává, co rozumí pro její účely zařízeními obce sloužícími potřebám veřejnosti. Jsou zde ovšem zahrnuta i zařízení, která takovými zařízeními být evidentně nemohou, např. poštovní a telekomunikační zařízení, vodárenská a energetická zařízení. K čl. 3 odst. 2, 3 vyhlášky: 22. Dané ustanovení vyhlášky ukládá povinnost odstranit znečištění či poškození veřejného prostranství. Podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, se přestupku dopustí mimo jiné ten, kdo znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství [§47 odst. 1 písm. d)], a dále ten, kdo neudržuje čistotu a pořádek na svém nebo jím užívaném pozemku tak, že naruší vzhled obce [§47b odst. 1 písm. d)]. Ve vztahu k právnickým osobám a fyzickým osobám-podnikatelům obsahuje obdobnou úpravu zákon o obcích; obec může sankcionovat neudržování čistoty a pořádku na pozemku, který uvedená osoba užívá nebo vlastní, naruší-li tak vzhled obce (§58 odst. 2), jakož i znečištění veřejného prostranství, narušení životního prostředí v obci nebo odložení věci mimo vyhrazené místo (§58 odst. 3). Z porovnání uvedeného zákonného textu s obsahem vyhlášky je zřejmé, že ve spojení s čl. 11 vyhlášky o sankcích pouze jinými slovy popisuje skutkové podstaty přestupků a správních deliktů, na které již zákonodárce pamatoval. K čl. 3 odst. 4, 5 vyhlášky: 23. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen "zákon o rostlinolékařské péči") dle svého §1 mimo jiné upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob týkající se ochrany rostlin a rostlinných produktů proti škodlivým organismům a poruchám, omezování nepříznivého vlivu škodlivých organismů a použití přípravků a dalších prostředků na zdraví lidí, zvířat a na životní prostředí, dále stanoví působnost správních úřadů na úseku rostlinolékařské péče, upravuje rozsah a výkon rostlinolékařského dozoru, nařizování mimořádných rostlinolékařských opatření a stanoví pokuty za porušování povinností zákonem stanovených. Ustanovení §3 zákona o rostlinolékařské péči ukládá vlastníku pozemku či objektu nebo osobě, která je užívá z jiného právního důvodu, povinnost zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů včetně plevelů tak, aby nevznikla škoda jiným osobám nebo nedošlo k poškození životního prostředí anebo k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat. 24. Zemědělský půdní fond podle §1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, (dále jen "zákon o ochraně zemědělského půdního fondu") tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Do zemědělského půdního fondu dle odstavce 3 téhož ustanovení náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod. Dle §3 odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu musí vlastníci a nájemci pozemků hospodařit na zemědělském půdním fondu tak, aby neznečišťovali půdu a tím potravní řetězec a zdroje pitné vody škodlivými látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí a existenci živých organismů, nepoškozovali okolní pozemky a příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy a chránili obdělávané pozemky podle schválených projektů pozemkových úprav. 25. Z porovnání obsahu zákona o rostlinolékařské péči a zákona o ochraně zemědělského půdního fondu s označenými ustanoveními obecní vyhlášky plyne jednoznačný závěr, že vyhláška se pokouší normovat oblast, která již je upravena těmito speciálními zákony. Stanovení povinností vlastníkům a uživatelům pozemků s porosty dále vyhláška kombinuje s doporučením (arg. slovy "... je vhodné...) provést posečení ploch minimálně jednou, resp. dvakrát ročně. Obecně závazná vyhláška je právním předpisem, má proto jednoznačně formulovat práva a povinnosti, nikoliv tlumočit stanovisko představitelů obce, jaké činnosti na pozemcích považuje za vhodné provádět a v jakých periodách. Zde je použitá formulace problematická zejména s ohledem na čl. 11 vyhlášky, z něhož jednoznačně nevyplývá, co by eventuální nedbání tohoto doporučení pro vlastníka či uživatele znamenalo ("porušení jednotlivých ustanovení této vyhlášky bude postihováno..."), tedy zda by mohlo postiženo uložením sankce. Vedle uvedeného navíc Ústavní soud dodává, že zemědělský půdní fond je v zákoně vymezen kogentně. Obec proto ve své vyhlášce nemůže formulovat definice vlastní, od znění zákona odlišné, jako to učinila v posuzovaném případě. K čl. 3 odst. 6 písm. a) - j) a písm. l) - p) vyhlášky: 26. Ochrana veřejného prostranství před důsledky jednání v těchto bodech vyhlášky popsaného je zajištěna vedle výše již zmiňovaných ustanovení §47 odst. 1 písm. d) a §47b odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, resp. ustanovení §58 zákona o obcích ještě dalšími zákony regulujícími jednotlivé úseky správy. Jde o zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o odpadech"), zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pozemních komunikacích"), zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o vodách"), zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu), zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o požární ochraně"), zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 27. Zákon o odpadech definuje odpad, stanoví základní pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro následné řádné nakládání s nimi, jakož i povinnosti k tomu se vztahující. Stanoví také kritéria pro použití jednotlivých forem využívání a odstraňování odpadů. Materie obsažená v zákoně o odpadech je komplexní a má kogentní povahu, což obcím neumožňuje vystupovat v otázkách týkajících se nakládání s odpadem jinak, než zákonem výslovně stanoveným způsobem [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 16/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 28, nález č. 152, vyhlášen pod č. 556/2002 Sb.), či sp. zn. Pl. ÚS 36/06 (Sbírka rozhodnutí, svazek 43, nález č. 209, vyhlášen pod č. 18/2007 Sb.)]. Zákon o odpadech zmocňuje obec toliko stanovit v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území, včetně systému nakládání se stavebním odpadem. Zahrne-li tedy obec do vyhlášky otázky nad rámec stanovení takovéhoto systému, zpravidla jen reprodukuje zákonný text (což je i případ vyhlášky nyní posuzované) nebo ukládá povinnosti nad rámec zákonného zmocnění. 28. Podmínky a způsob zneškodňování odpadních vod jsou upraveny zákonem o vodách. Stejný zákon zakazuje (§39 odst. 9) mýt motorová vozidla a provozní mechanismy ve vodních tocích nebo na místech, kde by mohlo dojít k ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod. 29. Práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích a pravidla provozu na pozemních komunikacích upravuje zákon o silničním provozu. Obci do její samostatné působnosti přitom žádné kompetence nesvěřuje. Obec proto nemůže vyhláškou regulovat pojíždění, odstavování či parkování vozidel, jak to učinila v posuzovaném případě. 30. Odstavovat silniční vozidla, která jsou trvale technicky nezpůsobilá k provozu a nejsou opatřena státní poznávací značkou nebo která jsou zjevně trvale technicky nezpůsobilá k provozu (zákon hovoří o vracích), na dálnicích, silnicích a místních komunikacích zakazuje zákon o pozemních komunikacích [§19 odst. 2 písm. g)]. Režim nakládání s motorovými vozidly, která se stala odpadem, upravuje zákon o odpadech. 31. Režim rozhodování o umisťování staveb nebo zařízení upravuje stavební zákon (§76 a násl.). Problematika umisťování staveb nepatří do samostatné působnosti obce, vyhláškou do této oblasti zasahovat nemůže. 32. Zákon o požární ochraně stanoví pro každého obecnou povinnost počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob a zvířat a majetek. V ustanovení §17 odst. 3 písm. f) pak zapovídá provádět vypalování porostů. 33. Otázky související se spalováním materiálů jsou upraveny zákonem o ochraně ovzduší. Ten zakazuje každému spalovat ve zdrojích znečišťování ovzduší látky, které nejsou palivy určenými výrobci jejich zařízení. V otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních lze spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami (§3 odst. 4 a 5). Zákon o ochraně ovzduší zmocňuje obec [§50 odst. 3 písm. a)], aby obecně závaznou vyhláškou stanovila podmínky pro spalování suchých rostlinných materiálů nebo jejich spalování zakázala, pokud zajistí jiný způsob pro jejich odstranění, a pro toto rozhodování stanoví základní kritéria. 34. Problematiku konzumace alkoholických nápojů, kouření a požívání jiných návykových látek řeší zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o návykových látkách"). Zákon mimo jiné stanoví opatření, která mají omezit dostupnost tabákových výrobků a vymezuje místa, kde se kouření zakazuje (§8 odst. 1); mezi těmito místy vypočítává též čekárny veřejné silniční a drážní dopravy a městské hromadné dopravy, a vnější i vnitřních prostory všech typů škol a školských zařízení. V případě alkoholu vedle opatření, která sám stanoví, zákon o návykových látkách opravňuje obec, aby obecně závaznou vyhláškou omezila nebo zakázala prodej, podávání a konzumaci alkoholických nápojů. Může tak ale učinit pouze v souvislosti s konáním kulturní, společenské nebo sportovní akce přístupné veřejnosti s důvodným rizikem nárůstu problémů a negativních společenských jevů způsobených jednáním fyzických osob pod vlivem alkoholu, a to jen v určitých dnech nebo hodinách nebo na určitých místech. Zákaz konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích bez splnění uvedených kritérií však z žádné právní normy dovodit nelze. Čl. 3 odst. 6 písm. l) vyhlášky je zde se zákonem o návykových látkách v kolizi. Shodný závěr učinil Ústavní soud v poslední době rovněž v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 34/06 (Sbírka rozhodnutí, svazek 44, nález č. 31, vyhlášen pod č. 128/2007 Sb.). 35. Ústavní soud k tomuto bodu ještě poznamenává, že jej ruší, ačkoliv navrhovatel písm. "l" předmětného článku opomněl uvést v petitu návrhu. Z obsahu návrhu je totiž zřejmé, že jde o pouhou písařskou chybu, neboť pro derogaci je v něm podrobně argumentováno. 36. Pro omezení skladování zboží a paliva, jakož i omezení stanování a táboření platí, co již bylo uvedeno výše; obec zásadně nemůže činnosti narušující ochranu zdraví, majetku či bezpečnosti jakožto ústavně chráněných právních statků zakázat na celém území obce, zasahují-li do chráněných zájmů jen na některých veřejných prostranstvích. K čl. 4 vyhlášky 37. Tímto článkem obec zavedla zvláštní povolovací režim pro užívání veřejného prostranství jiným způsobem, než pro který je určeno, a vypočetla povinnosti osob, kterým bylo zvláštní užívání povoleno. Ústavní soud zde souhlasí s navrhovatelem, že obec takto ukládá povinnosti bez zákonného zmocnění, což je nepřípustné. Obecně je povolování zvláštního užívání veřejného prostranství výkonem státní správy upraveno zvláštními zákony, kam obce svými vyhláškami zasahovat nemohou. Odchylnou úpravu nezavádí ani §25 zákona o pozemních komunikacích, na který předmětné ustanovení vyhlášky v poznámce pod čarou odkazuje. Ke zvláštnímu užívání, které toto ustanovení zákona vymezuje jako užívání dálnic, silnic a místních komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny, je třeba povolení příslušného silničního správního úřadu. Zákon dále upravuje podrobnosti týkající se vydávání, změn a odnímání povolení a vypočítává činnosti, které jsou zvláštním užíváním pozemních komunikací. Pro regulaci obecně závaznou vyhláškou žádný prostor dán není. 38. Budiž doplněno, že v souvislosti se zvláštním užíváním veřejného prostranství může obec v samostatné působnosti pouze zavést a stanovit poplatek za zvláštní užívání veřejného prostranství, který se vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství podle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž také v tomto případě sám zákon definuje, co zvláštním užíváním veřejného prostranství rozumí. K čl. 5 vyhlášky: 39. Problematikou regulace pohybu hospodářských zvířat provedenou v obdobném rozsahu a způsobem, jak to učinila obec v tomto ustanovení napadené vyhlášky, se Ústavní soud zabýval již vícekrát (srov. zejm. sp. zn. Pl. ÚS 62/04, Sbírka rozhodnutí, svazek 37, nález č. 108, vyhlášen pod č. 280/2005 Sb.). Závěry již vyslovené nyní v podstatě pouze opakuje. Obec Těrlicko překročila meze své pravomoci, neboť předmětem posuzovaného ustanovení vyhlášky učinila vztahy, které spadají do oblasti upravené zákony, a dodržování povinností z těchto vztahů vyplývajících je pod dozorem orgánů státní správy. 40. Možnost zcela zakázat volný pohyb hospodářských a jiných zvířat na veřejném prostranství (odstavec 1 čl. 5) nedává obci žádný právní předpis. Obec může podle §24 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, pouze stanovit pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství a vymezit prostory pro volné pobíhání psů. Jinak povinnost chovateli učinit opatření nezbytná pro zabránění úniku hospodářských zvířat ukládá sám zákon na ochranu zvířat proti týrání (§11 odst. 2). 41. Odpovědnost za škody na zdraví způsobené ostatním uživatelům veřejného prostranství provázeným zvířetem (odstavec 2 čl. 5) je upravena občanskoprávními normami. Povinnost chovatele odstraňovat exkrementy provázeného zvířete z veřejného prostranství pak koliduje s úpravou přestupků [§47 odst. 1 písm. d), §47b odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích]. 42. Jak bylo výše uvedeno, nemůže obec vyhláškou mimo rámec zmocnění vyplývajícího z §24 zákona na ochranu zvířat proti týrání pohyb hospodářských a jiných zvířat regulovat. Nemůže proto ani zakazovat vodění psů, koček a jiných chovaných zvířat do prostor dětských a školních hřišť, na veřejně přístupná sportoviště, na pískoviště a dětský mobiliář, do prostor označených zákazem vstupu zvířat (odstavec 3 čl. 5). 43. Ustanovení odstavců 6 až 9 čl. 5 vyhlášky se zabývá odchytem psů na veřejných prostranstvích. Problematikou odchytu zvířat se ale zabývá zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon v §39 odst. 1 písm. c) zahrnuje mezi tzv. asanační činnosti i odchyt toulavých a opuštěných zvířat, tedy i psů, a jejich umísťování do karantény nebo izolace. V navazujících ustanoveních jsou pak upraveny podrobnosti odchytu. V souvislosti s odchytem zvířat veterinární zákon obci pouze umožňuje, aby sama nebo ve spolupráci s jinou obcí nebo jinou osobou zřídila a provozovala útulek pro odchycená zvířata, a dále na obec přenáší břemeno náhrady nákladů spojených s odchytem a karanténováním odchyceného zvířete, není-li jeho chovatel znám. Žádná možnost regulace této problematiky obecně závaznou vyhláškou dána není. . . 5skoviště a dětský mobiliář, do prostor označených zákazem vstupu zvířat (odhyb hospodářských předpis. určeno. K čl. 6 vyhlášky: 44. Vyhláška zde uložila povinnosti ve vztahu k veřejně přístupným objektům, které vyjmenovává v čl. 2 odst. 6. Jak již bylo výše uvedeno, do demonstrativního výčtu zde zahrnula i objekty ve vlastnictví jiných fyzických a právnických osob, u nichž obci rozhodovat o způsobu užívání či o omezeních užívání rozhodovat nepřísluší. K čl. 8 odst. 2 vyhlášky: 45. Ustanovení obsahuje sankci za porušení vyhláškou stanovených pravidel a omezení při užívání plakátovacích ploch a při umísťování informačních, reklamních nebo propagačních zařízení. Touto sankcí je odstranění neoprávněně vylepených či umístěných plakátů a tiskovin na náklady osoby zodpovědné za pořádání oznamované akce. Dostává se tak do kolize s ustanovením §11 odst. 1 a 2 zákona o přestupcích, které vymezuje úplný výčet sankcí, jež lze udělit za spáchání přestupku, jakož i pravidla pro jejich ukládání, dále ustanovením §46 odst. 2 a 3 zákona o přestupcích, které formuluje jako skutkovou podstatu přestupku porušení povinností stanovených vyhláškou obce v oblasti její samostatné působnosti a stanoví sankci za jeho spáchání, resp. do kolize s §58 odst. 4 zákona o obcích, který dává obci možnost uložit za toto jednání pokutu právnické osobě či podnikající osobě fyzické. K čl. 9 vyhlášky: 46. Zde Ústavní soud shledal důvod k derogaci pouze v případě čtvrtého odstavce, ve zbytku návrh na zrušení tohoto článku zamítl. 47. Prvý odstavec předmětného ustanovení vymezuje dobu nočního klidu. Ani v případě časového určení (mezi 22:00 a 6:00 hodinou) ani co do míry omezení (zachovávat klid a omezit hlučné projevy) obec nepřekročila meze stanovené §10 písm. a) a písm. b) zákona o obcích. Pojem nočního klidu není v žádném právním předpise vymezen. Je proto potřeba považovat za užitečné, učiní-li tak obec v rámci úpravy místních záležitostí veřejného pořádku vyhláškou. Konkretizace pojmu nočního klidu také za situace, kdy je "porušení nočního klidu" bez bližšího upřesnění přestupkem proti veřejnému pořádku [§47 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích], žádoucím způsobem přispěje k právní jistotě. 48. Stejně tak omezení (odstavec 2 čl. 9) v podobě povinnosti zdržet se v tam uvedených denních dobách o nedělích a dnech pracovního klidu všech prací se zařízeními způsobujícími hluk hodnotil Ústavní soud jako přípustné. Vycházel především z toho, že příslušné činnosti nejsou v obci zcela zakázány, ale pouze přiměřeně omezeny. Potřebné hlučné práce tedy lze vykonávat, ovšem pouze v čase, kdy budou zásahy do oprávněných zájmů ostatních obyvatel obce minimální. Takovou formulaci je třeba považovat za ústavně souladnou. 49. Pod zmocnění §10 písm. b) zákona o obcích lze zahrnout také stanovení hodiny povinného ukončení veřejných společenských a sportovních akcí vyhláškou (odstavec 3 čl. 9). Navíc je stanoven postup pro dosažení výjimky z daného omezení. 50. Pokud jde o povinnost zakotvenou v odstavci 4 čl. 9, zde již obec své zákonné zmocnění překročila. Ochrana před hlukem způsobeným provozy je provedena zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V §30 odst. 1 ukládá mimo jiné provozovatelům objektů, jejichž provozem vzniká hluk, povinnost technickými, organizačními a dalšími opatřeními v rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím právním předpisem zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem. Úprava, kterou přinesl uvedený článek posuzované vyhlášky, je tedy regulována obecně zákonem a pro místní úpravu již není prostor. K čl. 11 vyhlášky: 51. Shledal-li Ústavní soud označené články předmětné vyhlášky nezákonnými, není možné za jejich porušení ukládat sankce. Sankce je možné ukládat toliko za porušení právních povinností. Povinnosti uložené ustanoveními vyhlášky, které jsou v rozporu se zákonem, nelze považovat za právní povinnosti a nelze je tedy ani v případě jejich nedodržení sankcionovat. VI. 52. Jak je výše rozvedeno, rušená ustanovení vyhlášky ukládají adresátům povinnosti a stanoví omezení bez zákonného podkladu nebo pouze parafrázují ustanovení jiných právních předpisů. Nemůže tedy sloužit k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku tak, jak to předpokládá zákon o obcích. Byla-li pohnutkou k vydání napadené vyhlášky snaha obce zpřehlednit jejím adresátům komplikovanou a roztříštěnou úpravu práv a povinností právnických a fyzických osob, vztahujících se k zajištění veřejného pořádku a záležitostí s tím spojených, pak musí Ústavní soud konstatovat, že zvolila způsob velice nevhodný. Vydáním dalšího právního předpisu totiž adresáty normy spíše zmátla a narušila jejich právní vědomí. Ústavní soud připomíná, že namísto přijetí napadené vyhlášky zastupitelstvo obce mohlo využít jiné cesty vedoucí k témuž cíli. Např. tím, že by upozorněním publikovaným na úřední desce obce odkázalo i s přesnou citací na existující ustanovení těch či oněch zákonů, eventuálně i s avízem, že plnění povinností z těchto zákonných regulací vyplývajících bude důsledně sledováno a jejich porušení v souladu se zákonem trestáno, a to s odkazy na třebas i jen příkladmo uvedené sankce. Pro takovéto upozornění by obec z hlediska formálního samozřejmě nemohla zvolit označení "vyhláška", neboť vyhláška vydaná v samostatné působnosti obce plní jiné funkce. V takovém případě by se obec do kolize s Ústavou a právním řádem nemohla dostat. 53. Na základě shora uvedeného plénum Ústavního soudu rozhodlo, že napadená vyhláška obce Těrlicko je v rozporu s čl. 104 odst. 3 Ústavy a ustanoveními §35 zákona o obcích, a proto se dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušuje.
Odlišné stanovisko soudkyně Elišky Wagnerové Nesouhlasím s většinovým stanoviskem, a to v tom rozsahu, pokud vyhovělo návrhu na zrušení čl. 9 odst. 4 napadené vyhlášky. Pokud jde o odůvodnění mého názoru, plně odkazuji na to, co jsem k obdobné problematice uvedla ve svém odlišném stanovisku k nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 42/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 44, nález č. 45, vyhlášen pod č. 162/2007 Sb.). Na svém stanovisku nemám co měnit.
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2007:Pl.US.44.06.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka Pl. ÚS 44/06
Paralelní citace (Sbírka zákonů) 189/2007 Sb.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 58/45 SbNU 3
Populární název Vyhláška obce Těrlicko č. 3/2003 o ochraně veřejného pořádku
Datum rozhodnutí 3. 4. 2007
Datum vyhlášení 25. 4. 2007
Datum podání 13. 6. 2006
Datum zpřístupnění 4. 5. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam 2
Navrhovatel MINISTERSTVO - vnitra
Dotčený orgán OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Těrlicko
Soudce zpravodaj Nykodým Jiří
Napadený akt obecně závazná vyhláška obce/kraje; 3/2003; obecně závazná vyhláška obce Těrlicko o ochraně veřejného pořádku na území obce Těrlicko ; čl. 2 odst. 2, 4; čl. 3 odst. 2,3,4,5 a 6 písm. a/,b/,c/,d/,e/,f/,g/,h/,i/,j/,m/,n/,o/, a p/; čl. 4, 5 odst. 1,2,3,6,7,8, a 9; čl. 6; čl. 8 odst. 2; čl. 9; čl. 11
Typ výroku vyhověno
zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 104 odst.3, čl. 2 odst.3
  • 2/1993 Sb., čl. 2 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 128/2000 Sb., §10 písm.a, §10 písm.b, §84, §35 odst.1, §34, §58, §59
  • 13/1997 Sb., §19 odst.2 písm.g, §25
  • 133/1985 Sb., §17 odst.3 písm.f
  • 166/1999 Sb., §39 odst.1 písm.c
  • 183/2006 Sb., §76
  • 185/2001 Sb.
  • 200/1990 Sb., §46 odst.2, §46 odst.3, §47 odst.1 písm.b, §47 odst.1 písm.d, §47b odst.1 písm.d, §11
  • 246/1992 Sb., §24 odst.2, §11 odst.2
  • 254/2001 Sb., §39 odst.9
  • 258/2000 Sb., §30 odst.1
  • 326/2004 Sb., §1, §3
  • 334/1992 Sb., §1 odst.2, §1 odst.3, §3 odst.1
  • 361/2000 Sb.
  • 379/2005 Sb., §8 odst.1
  • 565/1990 Sb.
  • 86/2002 Sb., §3, §50 odst.3 písm.a
Odlišné stanovisko Wagnerová Eliška
Předmět řízení základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
právo na územní samosprávu /ochrana životního prostředí
právo na územní samosprávu /místní záležitosti veřejného pořádku
Věcný rejstřík obec/obecně závazná vyhláška
působnost/samostatná
veřejný pořádek
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka Částečně překonáno nálezem Pl. ÚS 45/06.
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-44-06_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 54780
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-11