ECLI:CZ:US:2007:Pl.US.47.05
sp. zn. Pl. ÚS 47/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové (soudkyně zpravodajka) a Michaely Židlické o návrhu navrhovatelů - skupiny poslanců Poslanecké sněmovny a skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupených Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Praha 2, Botičská 4, na zrušení ustanovení §99a zákona č. 258/2000 Sb., ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 25. října 2005 byl Ústavnímu soudu doručen návrh skupiny poslanců Poslanecké sněmovny a skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "navrhovatelé") podle čl. 87 odst. 1 písm. a) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen "Ústava") na zrušení ustanovení §99a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "zákon č. 258/2000 Sb."). Navrhovatelé mají za to, že napadené ustanovení je v rozporu s ustanoveními čl. 1, čl. 8, čl. 100 odst. 1, čl. 101 odst. 3 a 4 Ústavy a s čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Navrhovatelé v návrhu uvedli, že podstatou tohoto ustanovení je, že územně samosprávným celkům (obcím a krajům) má být zabráněno ve změně právní formy zdravotnických zařízení na formu obchodní společnosti podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Tím dochází k omezení možnosti nakládat územně samosprávným celkům se svým majetkem a k porušení práva těchto celků na samosprávu. Podle názoru navrhovatelů došlo napadeným rozhodnutím také k porušení principu právní jistoty, neboť omezení dispozice s majetkem se vztahuje pouze na zdravotnická zařízení, přičemž ve všech ostatních případech je krajům a obcím ponechána volnost při nakládání s majetkem. Navrhovatelé dále uvedli, že Senát Parlamentu České republiky i prezident České republiky ve svých stanoviscích k návrhu zákona shodně kritizují napadené ustanovení s tím, že omezuje pravomoci územních samosprávných celků, pokud jde o poskytování zdravotní péče a že navržené změny představují vážný zásah do pravomoci krajů a obcí.
II.
Podle čl. 88 odst. 1 Ústavy zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Současně čl. 88 odst. 2 Ústavy, že soudci Ústavního soudu jsou vázáni ústavním pořádkem a zákonem podle čl. 88 odst. 1 Ústavy, tj. zákonem o Ústavním soudu.
Ústavní soud konstatuje, že návrh byl podán skupinou čtyřiceti tří poslanců Poslanecké sněmovny a skupinou sedmnácti senátorů Senátu Parlamentu České republiky, tedy v souladu s podmínkami obsaženými v ustanovení §64 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V předmětné věci lze tedy na straně navrhovatelů konstatovat naplnění podmínek aktivní legitimace.
Navrhovatelé v návrhu uvedli, že napadené ustanovení §99a zákona č. 258/2000 Sb. bylo do zákona č. 258/2000 Sb. vloženo zákonem č. 392/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "zákon č. 392/2005 Sb."), s účinností od 27. září 2005.
Ústavní soud se ve smyslu ustanovení §68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nejprve zabýval způsobem přijetí a vydání napadeného ustanovení. V tomto směru konstatoval, že zákon č. 392/2005 Sb. byl přijat Parlamentem České republiky ústavně konformním legislativním postupem, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen ve Sbírce zákonů, přičemž účinnosti nabyl dnem 27. září 2005.
Napadené ustanovení §99a zákona č. 258/2000 Sb. zní takto:
§99a
1) Zřizovatel zdravotnického zařízení, pokud jím je územní samosprávný celek a takové zdravotnické zařízení je navázáno na rozpočet tohoto územního samosprávného celku (kraje nebo obce), nesmí do přijetí zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních převést toto zdravotnické zařízení do formy obchodní společnosti a ani nesmí jeho provozování svěřit obchodní společnosti jinak vytvořené.
2) Na lůžková zdravotnická zařízení, jejichž zřizovatelem jsou územní samosprávné celky a která mají již podobu obchodní společnosti, nemůže být do přijetí zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních prohlášen konkurs podle zvláštního právního předpisu.
III.
Ústavní soud při posuzování předmětného návrhu - ve fázi zkoumání existence podmínek řízení - zjistil, že dne 21. dubna 2006 byl schválen zákon č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů (dále jen "zákon č. 245/2006 Sb."). Ve Sbírce zákonů byl tento zákon uveřejněn v č. 79/2006 na straně 2970 a účinnosti nabyl dne 31. května 2006. Ústavní soud konstatuje, že přijetím zákona č. 245/2006 Sb. napadené ustanovení §99a zákona č. 248/2000 Sb. sice nepozbylo svoji formální platnost, ale z hlediska vůle zákonodárce se stalo ustanovením neaplikovatelným.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon o Ústavním soudu tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost je vyloučit z řízení návrhy, které s hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Pokud Ústavní soud dospěje k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný, bude návrh bez dalšího odmítnut (srov. nepublikované usnesení Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2007, sp. zn. Pl. ÚS 66/06). Ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu pak proti ustanovení §11 odst. 2 zákona o Ústavním soudu představuje speciální právní úpravu, která přiznává senátu Ústavního soudu právo odmítnout podaný návrh, jestliže nesplňuje některou ze zákonem stanovených procesních podmínek nebo se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud jen pro úplnost upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem k právnímu stavu založenému zákonem č. 245/2006 Sb. a k absenci podmínek dalšího normativního působení, je sice napadené ustanovení i nadále platným právním ustanovením, ale stalo se ustanovením, které není způsobilé vyvolávat v realitě právní účinky pro futuro. Ústavní soud nemohl pominout, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti pozbývá další řízení v této věci jakéhokoliv významu. Návrh navrhovatelů na zrušení ustanovení §99a zákona č. 258/2000 Sb. po přijetí zákona č. 245/2006 Sb. tak z hlediska ustálené interpretace ustanovení §43 odst. 2 písm. a) ve spojení s ustanovením §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu splňuje kriterium zjevné neopodstatněnosti.
Čtvrtý senát Ústavního soudu, jehož členem je soudkyně zpravodajka, které rozvrhem práce návrh připadl, proto návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu