ECLI:CZ:US:2008:1.US.1474.08.1
sp. zn. I. ÚS 1474/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Terezou Horáčkovou, advokátkou se sídlem Líbeznice, Lánská 453, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2007, čj. 13 Co 36/2007 - 132, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 3. 2006, čj. 47 C 164/2005 - 63, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel svou ústavní stížností, podanou na poště dne 13. června 2008, ve znění jejího doplňku ze dne 18. srpna 2008, navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů, vydaných v řízení o zaplacení částky 631.544,50 Kč s příslušenstvím, jako bezdůvodného obohacení.
II.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Zejména se zabýval tím, zda jsou splněny podmínky přípustnosti návrhu. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti výše zmíněnému rozhodnutí Městského soudu v Praze podal dovolání. Podle zjištění Ústavního soudu bylo dovolání stěžovatele podáno dne 20. července 2008 a dosud o něm nebylo rozhodnuto.
Ústavní stížnost je, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, procesním prostředkem k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Subsidiarita ústavní stížnosti znamená požadavek vyčerpání všech procesních prostředků, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy ČR], tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům teprve poté, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Jinými slovy, v subsidiaritě ústavní stížnosti se rovněž realizuje v konkrétní a praktické podobě ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech fyzické nebo právnické osoby konkrétní orgán veřejné moci (zde Nejvyšší soud), jednalo by se o zásah do jeho pravomoci a o porušení principu dělby moci, pokud by Ústavní soud o těchto právech rozhodl, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho působnosti.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Průtahy v řízení u Nejvyššího soudu, z kterých mu podle jeho názoru může vzniknout vážná újma, může stěžovatel napadnout prostřednictvím stížnosti u předsedy Nejvyššího soudu. Ze žádosti Ústavního soudu o vyjádření Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2008 ale vyplývá, že 10. 9. 2008, tedy v den odeslání odpovědi, nebyl spis s dovoláním stěžovatele ještě Obvodním soudem pro Prahu 7 Nejvyššímu soudu zaslán.
V dané věci stěžovatel podal dovolání i ústavní stížnost. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, a rovněž tak i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat, takže podání ústavní stížnosti je za dané situace předčasné.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2008
František Duchoň
soudce Ústavního soudu