ECLI:CZ:US:2008:1.US.1489.07.1
sp. zn. I. ÚS 1489/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti F. J., zastoupeného Mgr. Michaelou Klimentovou, advokátkou advokátní kanceláře JUDr. Ing. Miroslav Silovský a spol. v Plzni, Karlova 5, proti usnesení Krajského soudu Plzni ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 61 Co 81/2007, a proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. 1. 2007, č. j. 6 C 19/2007-8, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu Plzni ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 61 Co 81/2007, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. 1. 2007, č. j. 6 C 19/2007-8, jímž byl zamítnut jeho návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud zakázal žalovanému P. P. převést nebo jinak zatížit nemovitosti specifikované v návrhu. Napadenými usneseními bylo podle jeho názoru porušeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel zejména v následujících skutečnostech:
Stěžovatel podal dne 24. 1. 2007 Okresnímu soudu v Klatovech žalobu na vydání bezdůvodného obohacení a ve stejný den podal tomuto soudu i návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud zakázal žalovanému převést nebo jinak zatížit nemovitosti specifikované v návrhu. Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 24. 1. 2007, č. j. 6 C 19/2007-8, návrh na vydání předběžného opatření odmítl; podle něj stěžovatel nesplnil povinnost podle ust. §75b odst. 1 o. s. ř., neboť nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, nesložil jistotu ve výši 50.000,- Kč a nesplňuje ani podmínky podle §75b odst. 3 o. s. ř., jestliže neosvědčil, že by u něj byly splněny předpoklady osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel napadl uvedené usnesení odvoláním, ve kterém uvedl, že je osobou sociálně slabou a nemajetnou s jediným příjmem ze starobního důchodu. Dále prohlásil, že v jiné věci, vedené před Okresním soudem v Klatovech, jej tento soud od soudních poplatků osvobodil. Protože majetkové poměry stěžovatele v tomto případě okresní soud již zkoumal, jde o skutečnost soudu známou a stěžovatel tedy nemusí znovu prokazovat, že jsou u něj dány podmínky osvobození od soudních poplatků. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 61 Co 81/2007, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud obě napadená usnesení zrušil.
II.
Ústavní soud zaslal návrh k vyjádření Krajskému soudu v Plzni. Ten se však ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud zkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů ve vztahu k příslušným ustanovením o. s. ř. i ke skutečnostem, které se v předmětném řízení objevily. Ze spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 6 C 19/2007 zjistil, že v řízení postupovaly obecné soudy podle ustanovení §75b o. s. ř. a shledaly, že stěžovatel nesplňuje žádnou z podmínek tam uvedených. V §75b odst. 1 o. s. ř. je stanoveno, že: "K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 50 000 Kč..." Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že "Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne." Uvedená ustanovení neplatí [ustanovení §75b odst. 3 písm. f) o. s. ř.], "osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§138)".
Z předmětného spisu vyplývá, že stěžovatel s podáním návrhu na předběžné opatření jistotu nesložil, ale navrhl současně osvobození od soudních poplatků. Nijak však neosvědčil, že by u něj byly splněny podmínky osvobození od soudních poplatků, jestliže žalobu i návrh na nařízení předběžného opatření opatřil soudním poplatkem 1.995,- Kč. Podle názoru procesního soudu zaplatí-li někdo soudní poplatek za řízení a z návrhu na vydání předběžného opatření, nesplňuje podmínky osvobození od placení soudního poplatku.
Krajský soud v Plzni řádně přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a zabýval se námitkami stěžovatele uvedenými v odvolání. K věci uvedl, že stěžovatel nedokládal listinami své osobní a majetkové poměry a neučinil tak ani pro odvolací řízení. Nepostačí pouhé jeho tvrzení, že je nemajetný a ani odkaz na jiná řízení, v nichž byl případně od soudních poplatků osvobozen. Nelze přehlédnout ani to, že stěžovatel ve vztahu k uplatněné žalobě a návrhu na předběžné opatření soudní poplatek zaplatil.
Ústavní soud - po posouzení postupu obecných soudů při rozhodování o návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření - dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř. Ustanovení §75b odst. 3 písm. f) o. s. ř. vyžaduje, aby stěžovatel s podáním návrhu osvědčil, že jsou u něho splněny podmínky osvobození od soudních poplatků; jinak je povinen zaplatit jistotu. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že zde není prostor pro jiný postup, než ten, který obecné soudy zvolily.
Ústavní soud nepřisvědčil stěžovatelově námitce, že je možné předpokládat, že soudy znají jeho sociální poměry z jiných řízení. Příslušné právní předpisy takový postup nepředvídají, protože jednoznačně požadují osvědčení rozhodných skutečností; je nutno poukázat i na to, že obecné soudy rozhodují značný počet případů a nemohou proto do podrobností znát sociální poměry navrhovatelů. V úvahu je nutno vzít i to, že sociální poměry stěžovatele se v průběhu času mohou měnit a situace, která u stěžovatele platila v předchozím řízení, se mohla vyvinout jinak. I proto o. s. ř. vyžaduje osvědčení sociálních poměrů v každém jednotlivém případě.
Ústavní soud navíc připomíná, že předmětem ústavní stížnosti bylo rozhodnutí o předběžném opatření, což není poslední prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Nic nebránilo stěžovateli v tom, aby podal nový návrh na vydání předběžného opatření, k němuž by řádně osvědčil, že jsou u něho předpoklady osvobození od soudních poplatků splněny. Současně je nutno poukázat i na to, že meritorní rozhodnutí v době podání ústavní stížnosti ještě vydáno nebylo a stěžovatel tak měl k ochraně svého práva další procesní prostředky.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Stejně rozhodl Ústavní soud ve srovnatelné věci téhož stěžovatele vedené pod sp. zn. I. ÚS 2300/07.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2008
Ivana Janů v.r.
předsedkyně senátu