ECLI:CZ:US:2008:1.US.1501.08.1
sp. zn. I. ÚS 1501/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. P. T., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 5, Vrázova 7, proti postupu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze při vyřízení žádosti stěžovatele ze dne 11. 9. 2007 o vrácení finančních prostředků zajištěných při domovní prohlídce v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 KZV 261/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností K. P. T. (dále jen "stěžovatel") napadl postup státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (dále též "státní zástupce") při vyřízení jeho žádosti ve shora uvedené věci a průtahy při rozhodování o navazující stížnosti, s odůvodněním, že tímto postupem byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2, čl. 11 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 protokolu č. 1 dodatkového protokolu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatel také navrhl, aby Ústavní soud projednal jeho ústavní stížnost přednostně podle §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Žádostí ze dne 11. 9. 2007 stěžovatel požadoval vrácení částky 64.000,-- Kč, zajištěné u něj při domovní prohlídce dne 18. 1. 2005. Tvrdil, že tato částka je jeho vlastnictvím a byla vyzvednuta z banky, pro jeho osobní potřebu a úhradu závazků, krátce před provedením domovní prohlídky. Státní zástupce na tuto žádost reagoval vyrozuměním o výsledku přezkoumání ze dne 23. 1. 2008, čj. 1 KZV 261/2006 - 301, v němž odkázal na předchozí stanovisko Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 1 VZT 77/2005, a dodal, že není důvod přijímat v této věci další opatření, neboť v mezidobí nedošlo k žádné skutkové ani právní změně. Stěžovatel podal proti tomuto vyrozumění stížnost, o níž rozhodováno nebylo.
Stěžovatel s tímto postupem státního zástupce nesouhlasil. Tvrdil, že o žádosti mělo být rozhodnuto usnesením, a nikoli pouhým přípisem, neboť žádost o vydání věci je legálním postupem v rámci trestního řízení, kdy žadatel žádá, aby bylo zrušeno omezení jeho vlastnického práva. V tomto směru a na podporu svého tvrzení poukázal na ustanovení §79a odst. 4 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), kdy o žádostech o uvolnění finančních prostředků, zajištěných na bankovním účtu, se rozhoduje usnesením, proti němuž je přípustná stížnost.
K ústavní stížnosti se na základě výzvy vyjádřil státní zástupce a Městský soud v Praze. Státní zástupce uvedl, že jeho postup byl správný. Ustanovení §119 odst. 2 TrŘ na daný případ vůbec nedopadá, neboť právo obviněného (stěžovatele) předmětnou částku držet a nakládat s ní bylo omezeno již jiným úkonem trestního řízení, a to vydáním věci podle ustanovení §78 TrŘ, přičemž zákon nepředepisuje formu usnesení ani u tohoto úkonu. Městský soud konstatoval, že řešil toliko stížnost na průtahy v jiné věci, a to v řízení pod sp. zn. St 133/2008.
Vyjádření zaslaná Ústavnímu soudu neobsahovala žádné nové skutečnosti, důkazy ani tvrzení, a proto je Ústavní soud stěžovateli k případné replice nezasílal.
Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je nesouhlas s postupem státního zástupce, který o jeho žádosti o vrácení finančních prostředků, zajištěných při domovní prohlídce, nerozhodl usnesením. Věc vyřídil jen vyrozuměním stěžovatele, proti kterému není přípustná stížnost.
Domáhat se soudní či jiné právní ochrany lze pouze tehdy, pokud stěžovateli vznikl na určité jednání či plnění ze strany orgánu veřejné moci právní nárok. O vrácení zajištěné věci rozhoduje orgán činný v trestním řízení podle §80 odst. 1 TrŘ. Není-li věc, která byla podle §78 vydána nebo podle §79 odňata k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Stručně řečeno, orgán činný v trestním řízení vrátí věc vydanou či odňatou teprve tehdy, pokud již není takové věci třeba k dalšímu řízení a nepřichází v úvahu její propadnutí nebo zabrání. Jsou-li obě uvedené podmínky splněny, je možné rozhodnout o vrácení nebo vydání věci, a to poté, kdy již věci není třeba k dalšímu řízení. Pouze v tomto případě se rozhoduje usnesením. Logickým výkladem daného ustanovení pak nelze než konstatovat, že v ostatních případech, kdy nejsou splněny shora uvedené podmínky, nerozhoduje orgán činný v trestním řízení o žádosti o vrácení věci usnesením, jak se dožaduje stěžovatel, ale žadatele pouze vyrozumí o výsledku přezkoumání jeho žádosti. Z uvedeného vyplývá, že na postup podle ustanovení §119 odst. 2 TrŘ a rozhodnutí o žádosti usnesením neměl stěžovatel právní nárok.
V dané věci státní zástupce žádost stěžovatele přezkoumal a dospěl k závěru, že zajištěné finanční prostředky ještě vrátit nelze, proto o žádosti nerozhodl usnesením, ale vyřídil ji vyrozuměním. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že v takovém případě nebyl povinen vyhotovovat usnesení, ale stačilo předmětné vyrozumění. V tomto směru se lze se ztotožnit se závěry Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 1 VZT 77/2005.
Vzhledem k tomu, že vyrozumění stěžovatele o tom, jak byla jeho žádost vyřízena, nelze považovat za rozhodnutí, proti kterému by příslušelo právo opravného prostředku, nebylo možno tento úkon napadnout opravným prostředkem, jak to učinil stěžovatel. Proto nemohla být podaná stížnost považována za účinný opravný prostředek, o níž by muselo být rozhodováno.
Nepřípadný je pak odkaz stěžovatele a jeho snaha o analogii s ustanovením §79a odst. 4 TrŘ, tj. že o žádosti o vrácení věci, zajištěné v rámci domovní prohlídky, musí být rozhodnuto usnesením, stejně jako je tomu v případě žádosti o uvolnění finančních prostředků zajištěných na bankovním účtu podle §79a odst. 4 TrŘ. Zde zákon majiteli účtu přiznává právo kdykoli žádat o zrušení nebo omezení zajištění peněžních prostředků na účtu, s možností jejího opakování. Státnímu zástupci, resp. předsedovi senátu, byla stanovena povinnost o takové žádosti bezodkladně rozhodnout a proti jejich rozhodnutí je připuštěna stížnost. Žádné obdobné právo, a tomu odpovídající povinnost, nebylo přiznáno osobě, jejíž věc byla vydána či odňata postupem podle §78, resp. §79 TrŘ, jak tomu bylo v přezkoumávané věci, kdy předmětné finanční prostředky byly stěžovatelem vydány podle §78 TrŘ v rámci domovní prohlídky. Proto nelze souhlasit s tvrzením stěžovatele o analogii věci a z toho vyplývající povinnosti státního zástupce rozhodnout o jeho žádosti usnesením.
Z přezkumu projednávané věci nevyplývá, že by napadeným postupem státního zástupce došlo k uplatnění státní moci mimo meze stanovené zákonem a zákonem stanoveným způsobem (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny), ani k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny. Ústavní soud, který se podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, tedy nezjistil, že by postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv.
Ústavní soud neshledal důvody pro projednání věci jako naléhavé podle §39 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud od samého počátku postupoval tak, aby věc stěžovatele byla projednána v nejkratším možném termínu. Proto posouzení návrhu stěžovatele na projednání jeho věci mimo pořadí pozbylo rozumného smyslu a nebylo v tomto směru přijato žádné usnesení, a to i z důvodu odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. října 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu