ECLI:CZ:US:2008:1.US.1542.08.1
sp. zn. I. ÚS 1542/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. července 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. B. F., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2008, č.j. 4 Ads 129/2007, dále proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2007 č. j. 38 Cad 3/2007, dále proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 13. 11. 2006 sp. zn. KÚOK 110859/2006/OSV-SP/7025/SD-230 a proti usnesení Městského úřadu v Prostějově ze dne 25. 9. 2006 sp. zn. OSV1 12219/2006 a o návrhu na zrušení ustanovení všech ustanovení zákonů, o která se ústavní stížností napadaná rozhodnutí opírají takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 23. 6. 2008 (tedy v samém závěru zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti) bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, v němž brojil proti v záhlaví citovaným rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě, Krajského úřadu v Olomouci a Městského úřadu v Prostějově a o návrhu na zrušení ustanovení všech ustanovení zákonů, o která se ústavní stížností napadaná rozhodnutí opírají.
Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo obsahové a formální vady (stěžovatel nebyl právně zastoupen a v podání rovněž absentovala jakákoliv ústavněprávní argumentace stran porušení ústavně garantovaných základních práv či svobod stěžovatele, která měla být napadenými rozhodnutími porušena), byl stěžovatel přípisem ze dne 30. 6. 2008 vyzván k jejich odstranění, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení této výzvy Ústavního soudu s poučením, že neodstraní-li vady v této lhůtě, bude jeho návrh odmítnut.
Stěžovateli byla citovaná výzva doručena dne 10. 7. 2008. Dne 21. 7. 2008 bylo Ústavnímu soudu doručena žádost o prodloužení lhůty k odstranění vytýkaných vad, nicméně vytýkané vady odstraněny nebyly.
Soudce zpravodaj po zvážení konkrétní situace stěžovatele dospěl k závěru, že žádosti o prodloužení lhůty nelze vyhovět, neboť považuje lhůtu 10 dnů k odstranění vad za přiměřenou, a to proto, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti již dávno uplynula a dále i z důvodu, že se stěžovatel na Ústavní soud v minulosti již několikrát obracel ( I. ÚS 703/07, II. ÚS 670/08, I. ÚS 1281/08) a tudíž mu musela být známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem a i nutnost ústavněprávní argumentace stran porušení ústavně zaručených práv a svobod, a to včetně přesného označení základních práv, která měla být napadenými rozhodnutími porušena. Proto, jak vyplývá z tvrzení stěžovatele, fakt, že bude podávat žádost České advokátní komoře o přidělení advokáta k zastupování před Ústavním soudem, svědčí spíše o liknavém přístupu stěžovatele, než-li o jeho skutečné nemožnosti splnit požadavky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") pro řádné podání ústavní stížnosti, jelikož obligatorní zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem se vztahuje na celé řízení před Ústavním soudem, tj. již na okamžik sepsání a podání návrhu (což ovšem není neodstranitelnou vadou a k jejímu odstranění byl stěžovatel přípisem vyzván).
Soudce zpravodaj přitom zvážil, zda v konkrétním případě stěžovatele bude nevyhovění žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad podání a jeho odmítnutí pro neodstranění vad v původně určené lhůtě proporcionálním z hlediska vztahu mezi základním právem stěžovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem o Ústavním soudu.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
Za této situace nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2008
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj