ECLI:CZ:US:2008:1.US.1669.08.1
sp. zn. I. ÚS 1669/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného Mgr. Michalem Bernáškem, advokátem se sídlem Plzeň, Farského 15, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 7 To 188/2007, a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 1 T 63/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností J. J. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Plzni (dále též "odvolací soud") a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt").
Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona (dále jen "TrZ"). Skutek spáchal tím, že jménem společnosti ALL PROKS Plzeň, spol. s r. o., jejímž nebyl jednatelem, uzavřel leasingovou smlouvu na osobní automobil Škoda Super s úmyslem leasingové splátky neplatit a vozidlo prodat. Po podpisu smlouvy, zaplacení akontace a první splátky automobil prodal. Tím způsobil společnosti ČP Leasing škodu ve výši cca 500.000,--Kč. Za to byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců se zkušební dobou dva roky, za současného vyslovení dohledu.
Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud ČR, usnesením ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 3 Tdo 199/2008, odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že skutek, za který byl odsouzen, není trestným činem, neboť z jediného důkazu nevyplývá naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu. Nebylo prokázáno, že by již při podpisu smlouvy měl úmysl leasingové splátky neplatit a vozidlo prodat. Faktem je, že leasingovou smlouvu uzavřel, i když nebyl jednatelem společnosti. Nesprávný je i závěr ohledně ekonomické situace společnosti ALL PROKS Plzeň, spol. s r. o., jejímž jménem leasingovou smlouvu podepsal.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu připojených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv běžné zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů v tom rozsahu, který již byl učiněn v systému obecného soudnictví, tedy v daném případě v řízení před soudem prvního stupně, odvolacím soudem a Nejvyšším soudem ČR. To, že soud rozhodl způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu a byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti [§2 odst. 5 trestního řádu (dále jen "TrŘ")]. Na základě řádně zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud prvního stupně k odůvodněnému závěru, následně potvrzenému i odvolacím soudem a podrobněji rozvedenému Nejvyšším soudem ČR, že stěžovatel svým jednáním naplnil skutkovou podstatu stíhaného trestného činu. V tomto směru postačí zmínit, že stěžovatel v době, kdy leasingovou smlouvu uzavíral, již nebyl jednatelem společnosti ALL PROKS Plzeň, spol. s r. o., která v té době měla značné finanční potíže (nevyplácela mzdy zaměstnancům, dlužila na zdravotním a sociálním pojištění) a ani neměl žádné oprávnění jednat jménem této společnosti. V technickém průkazu vozidla nechal vyznačit sebe jako držitele (tedy osobu zcela odlišnou od smluvní strany leasingové smlouvy), aniž by tam nechal provést záznam, že vlastník vozidla se odlišuje od osoby držitele, jako je tomu v jiných případech. Následně došlo k předání vozidla autobazaru, přestože ve Všeobecných obchodních podmínkách pro finanční leasing movitých věcí (vozidel) společnosti ČP Leasing, s. r. o., je zakotveno, že leasingový nájemce není oprávněn ani krátkodobě předmět leasingu svěřovat třetím osobám, resp. že je oprávněn převést veškerá svá práva a povinnosti na třetí osobu pouze s předchozím výslovným písemným souhlasem leasingového pronajímatele.
Právní názor obecných soudů o vině stěžovatele má oporu ve skutkových zjištěních; soudy svůj závěr v souladu se zákonem odůvodnily (§125 odst. 1, §134 odst. 2 TrŘ). V odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jak se vypořádaly s obhajobou stěžovatele, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, přesvědčivě zhodnotily, v čem spatřují věrohodnost či nevěrohodnost jednotlivých důkazů, přičemž respektovaly právo stěžovatele vyjádřit se ke všem provedeným důkazům a uvedly, jakými úvahami se řídily při posuzování viny a trestu. Mezi skutkovými zjištěními, úvahami soudů, jejich právním posouzením a výsledným závěrem o vině stěžovatele a uloženým trestem je patrna logická vazba. Tvrzení stěžovatele jsou pouhou polemikou s právním závěrem obecných soudů o jeho vině, s níž se obecné soudy v odůvodnění napadených rozhodnutí postačujícím způsobem vypořádaly.
Přezkoumáním právní kvalifikace jednání stěžovatele, zejména námitkou o absenci subjektivní stránky trestného činu, se zabýval nejen soud prvního stupně a soud odvolací, ale také Nejvyšší soud, který konstatoval, že "(...) dovolatel uvedl leasingovou společnost, stejně jako autobazar Autosklo Praha, spol. s r. o., v omyl, když při svém počínání neuváděl skutečnosti podstatné pro to, aby jmenované společnosti mohly vyhodnotit, že prodej vozu nebylo možno uskutečnit, resp. když předstíral, že byl jménem společnosti oprávněn jednat a ohledně vozidla takto postupovat."
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu