ECLI:CZ:US:2008:1.US.1883.07.1
sp. zn. I. ÚS 1883/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti 1) nezl. J. M., 2) nezl. B. M. a jejich zákonného zástupce (otce) 3) Ing. J. M., zastoupeného Mgr. Věrou Chytilovou, advokátkou, tř. T. Bati 332, 765 02 Otrokovice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 59 Co 68/2007, za účasti Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatelé navrhují Ústavnímu soudu zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 59 Co 68/2007. Stěžovatelé tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jejich základní právo na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a právo na vykonávání a přijímání výchovy a péče obou rodičů, dle čl. 32 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. Ve vztahu ke stěžovateli sub. 3) mělo dále dojít k porušení základního práva na rovné postavení rodičů bez ohledu na pohlaví upravené čl. 3 Listiny základních práv a svobod a "bezprostředně závaznými mezinárodními smlouvami o ochraně lidských práv a základních svobod."
Z napadeného rozsudku krajského soudu a jemu předcházejícímu rozsudku Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") plyne následující: Okresní soud ve věci péče o nezletilé děti sub. 1) a sub. 2) v řízení o úpravě styku rozhodl dne 7. 12. 2006, pod sp. zn. P 100/2002, tak, že I. otec (stěžovatel sub. 3) je oprávněn stýkat se nezl. Pavlem a Zuzanou M. (jedná se o pseudonymy) každý lichý týden od středy 14.00 hodin do pondělí následujícího sudého týdne 8.00 hodin. Každý lichý rok v době jarních prázdnin vždy od pátku 17.00 hodin prázdninám předcházejícího do neděle 18.00 hodin následující po skončení jarních prázdnin. Každý sudý rok v době zimních prázdnin od 26. 12. 9.00 hodin do 1. 1. následujícího roku 17.00 hodin a dále každý lichý rok od 24. 12. od 10.00 hodin do 25. 12 10.00 hodin. Každý sudý rok od pátku předcházejícího Velikonočnímu pondělí 8.00 hodin do Velikonočního pondělí 18.00 hodin. Každý rok v době letních prázdnin od 1. 7. od 8:00 hodin do 15. 7. 17.00 hodin a od 1. 8. 8:00 hodin do 15. 8. 17.00 hodin. V době upraveného prázdninového styku běžný styk neprobíhá. Otec při běžném styku nezletilé vždy převezme ve škole a po ukončení styku je do školy zavede, a to při respektování začátku a konce výuky a kroužků nezletilých. Při prázdninovém styku otec nezletilé vždy převezme a po ukončení styku opět předá v místě bydliště matky. Matka je povinna nezletilé děti ke styku řádně připravit a otci předat. Výrokem II. rozhodl okresní soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Napadeným rozsudkem krajského soudu byl rozsudek okresního soudu ve výroku I. změněn tak, že otec je oprávněn stýkat se nezl. Pavlem a Zuzanou M. každé úterý od 16 do 19 hodin a každý lichý týden od pátku 16 hodin do neděle 19 hodin. Každý lichý rok v době jarních prázdnin od pátku 17 hodin prázdninám předcházejícího do neděle 18 hodin následující po skončení jarních prázdnin. Každý sudý rok v době zimních prázdnin od 26. 12. od 9 hodin do 1.1. následujícího roku 17 hodin a dále každý rok 24. 12. od 10 hodin do 16 hodin. Každý sudý rok od čtvrtku předcházejícího Velikonočnímu pondělí 9 hodin do Velikonočního pondělí do 18 hodin. Každý rok v době letních prázdnin od 1. 7. od 8 hodin do 15. 7. do 19 hodin a od 1. 8. od 8 hodin do 15. 8. do 19 hodin. V době upraveného prázdninového styku běžný styk neprobíhá. Otec nezletilé vždy převezme v místě bydliště matky a po ukončení styku je opět předá matce v místě jejího bydliště. Matka je povinna děti ke styku řádně připravit a otci předat. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Krajský soud doplnil dokazování "aktualizací" poměrů rodičů a částečně vyhověl odvolání matky nezletilých dětí. Uvedl, že úprava běžného styku v pracovních dnech, jak ji provedl okresní soud je "kvazi střídavou výchovou", neboť otec přebírá odpovědnost i za docházku dětí do vyučování a organizaci jejich volného času. Krajský soud konstatoval, že střídavá výchova není v tomto případě možná, neboť s ní matka fakticky nesouhlasí a závěry znaleckého posudku PhDr. V. značí, že pro děti není za této situace nyní ani vhodná. Krajský soud výslovně uvedl, že nepochybuje o výchovných schopnostech otce a proto se stávající funkční praxi rodičovského styku snažil rozšířit v zájmu nezletilých dětí. Zároveň řekl, že při soudní úpravě musí být jasné a zřejmé, kdo a po kterou dobu za děti odpovídá.
V ústavní stížnosti stěžovatel sub. 3) uvádí, že okresní soud provedl v řízení "standardní" důkladné dokazování, včetně znaleckého posudku, a rekapituluje závěry okresního soudu ve vztahu ke schopnostem otce (stěžovatele sub. 3) a matky rodičovsky působit na nezletilé děti. Stěžovatel sub. 3) především nesouhlasí s "výrazným omezením běžného styku", "zásadním omezením" styku v lichých letech 24. 12. pouze od 10 do 16 hodin a "zkrácením" styku o velikonočních svátcích v sudém roce o jeden den. Dovozuje, že jeho právo na spravedlivý proces bylo porušeno tím, že krajský soud rozsudek okresního soud "výrazně" změnil, aniž provedl opakování důkazů nebo důkazy nové. Zpochybňuje výpověď rodičů před krajským soudem jako důkaz ve smyslu §126 a §131 o.s.ř. Stěžovatel sub. 3) se dále domnívá, že krajský soud nadřadil zájmy matky nad zájmy otce a nad odborný znalecký posudek. Dále poukazuje na závěry znaleckého posudku, které vůči jeho výchovným schopnostem vyznívají pozitivně a vyslovuje požadavek výchovně své děti vést a rozvíjet jejich schopnosti v co nejširším objemu. Vyslovuje podezření, že krajský soud nevidí v otci rodiče rovnocenného s matkou. Úprava vyslovená okresním soudem, kterou krajský soud označuje za "kvazi střídavou", je podle stěžovatele sub.3) v nejlepším zájmu dětí. Institut střídavé výchovy, domnívá se, není nutno z žádného právního či morálního důvodu "démonizovat". Co do práva rodičů podílet se na výchově svých dětí stěžovatel sub. 3) odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 554/04, sp. zn. IV. ÚS 695/2000, sp. zn. II. ÚS 363/03. Závěrem stěžovatel sub. 3) znovu poukazuje na dílčí pozitiva svého výchovného a vzdělávacího působení a nezletilé děti a vyslovuje výhrady vůči konkrétním formulacím v odůvodnění napadeného rozsudku.
II.
Po přezkoumání ústavní stížnosti a jejích příloh dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je z ústavněprávního hlediska zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud zásadně proto není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení ústavně zaručeného základního práva či svobody. Ve svých rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení práva na spravedlivý proces jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva, sledujících určitý ústavně chráněný účel, či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy, nebo o případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30.6.2004, sp. zn. III. ÚS 321/03). Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát konstatoval, že jeho pravomoc je dána také tam, kde právní závěry obecného soudu jsou v hrubém nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními. V projednávané věci však nejde o takový případ.
Ústavní soud je toho názoru, že posouzení konkrétních okolností případu - v projednávané věci zejména posouzení prioritních zájmů nezletilých dětí, u kterých má být upraven styk s jejich otcem - přísluší výlučně obecným soudům, a není ani v možnostech Ústavního soudu pronikat do hloubky citlivých rodinně právních vztahů, pokud postup obecných soudů nesignalizuje porušení ústavně zaručených práv a svobod. Za těchto okolností pak nezbývá než konstatovat, že je věcí soudu, aby autoritativním výrokem na základě zjištěného skutkového stavu sám rozhodl o výchově a úpravě styku s rodiči tak, aby jeho rozhodnutí prospívalo především nezletilému dítěti, neboť i podle článku 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (publikované pod č. 104/1991 Sb.) zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.
V nyní posuzovaném případě rozsudkem krajského soudu však podle názoru Ústavního soudu nedošlo k "výraznému omezení běžného styku" a "zásadnímu omezení" styku o Vánocích či Velikonocích, jak uvádí stěžovatel sub. 3). V otázce tzv. běžného styku, kterou stěžovatel sub. 3) předestírá na prvním místě, Ústavní soud konstatuje, že závěry krajského soudu jsou podloženy logickou a přesvědčivou argumentací, včetně odkazu na závěry znaleckého posudku ve vztahu ke střídavé výchově. Zcela jistě nejsou tyto závěry v hrubém nesouladu se skutkovými zjištěními, což by zásah Ústavního soudu odůvodňovalo. V kontextu celkové úpravy tak provedená změna, která umožňuje stěžovateli stýkat se nezletilými dětmi každé úterý odpoledne, nikoliv jen v lichých týdnech od středy, a dále každý lichý víkend, není restriktivním omezením, které by stěžovatele sub. 3) z pravidelného výchovného působení na své děti vyřazovalo. Stejně tak změnu spočívající v úpravě styku stěžovatele sub. 3) s dětmi 24. 12. každý rok v průběhu dne namísto styku od 24. 12. do 25.12. každé dva roky nelze považovat za restriktivní omezení, které otci znemožňuje upevňovat rodinné vazby během Vánočních svátků. Konečně co do namítané změny úpravy styku při svátcích Velikonočních je nutno zdůraznit, že rozsudkem krajského soudu nedošlo ke zkrácení doby styku o jeden den, jak stěžovatel sub. 3) - Ústavní soud předpokládá, že omylem - namítá, nýbrž naopak k prodloužení doby styku již od Zeleného čtvrtku, namísto Velkého pátku, do pondělí Velikonočního v sudých letech. Při celkovém posouzení změn, které v úpravě napadeným rozsudkem nastaly, tak stěžovatel sub. 3) nepředkládá přesvědčivé argumenty, jak výsledná změna porušila jeho rodičovská práva, když krajský soud zjevně nebyl jednostranně motivován snahou styk otce s nezletilými dětmi omezit. Napadené rozhodnutí tak nenese prvek svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti.
Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává v ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Proto si Ústavní soud nevyžádal vyjádření účastníků ani vedlejších účastníků řízení (opatrovníka nezletilých dětí).
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2008
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu