ECLI:CZ:US:2008:1.US.2020.08.1
sp. zn. I. ÚS 2020/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Ing. Janem Zonkem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Sadová 1585/7, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2008, čj. 3 Cmo 168/2008 - 68, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2008, čj. 26 Cm 167/2005 - 59, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 11. srpna 2008 a doplněnou podáním ze dne 22. 9. 2008 stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, ve výrocích o ustanovení zástupce v řízení před obecnými soudy, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva, garantovaná čl. 36 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s konkrétní osobou soudem ustanoveného advokáta. Stěžovatelka tvrdí, že soudem ustanovený advokát ji zastupoval již v jiném řízení, ve kterém z časových důvodů vysílal na jednání u soudu koncipienta, nepřeposlal jí obsílku soudu a docházelo k nedorozumění mezi stranami. Z uvedených důvodů se domáhá zrušení napadených výroků s návrhem, aby jí byl ustanoven jiný zástupce.
Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2008, čj. 26 Cm 167/2005 - 59, byla dosavadní advokátka stěžovatelky zproštěna této funkce a stěžovatelce byl ustanoven nový advokát pro řízení před obecnými soudy o její žalobě na zaplacení 800.000,-- Kč. Důvodem byla skutečnost, že její dosavadní advokátka ukončila svou advokátní praxi. Vzhledem k tomu, že u stěžovatelky trvají předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §30 odst. 1 a 2 OSŘ a ochrana jejích zájmů vyžaduje zastoupení advokátem, zmíněný soud ustanovil stěžovatelce jiného advokáta. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání a požádala o ustanovení jiného advokáta. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť důvody stěžovatelkou uvedené neshledal natolik závažnými, aby odůvodňovaly změnu v osobě jí ustanoveného advokáta.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo zda obecné soudy neaplikovaly jednoduché právo svévolně (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 321/03, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 33, str. 371, 374 - 375).
Žádný z uvedených předpokladů kasačního zásahu Ústavního soudu ve zkoumané věci není dán. Tvrzení stěžovatelky, že v jejím případě došlo de facto k odnětí práva na soudní ochranu a práva na právní pomoc v řízení před soudy, není na místě. Námitky, předložené Ústavnímu soudu, stěžovatelka vznesla již v odvolacím řízení a odvolací soud se s nimi vypořádal. Své rozhodnutí také řádně a přiléhavě odůvodnil. Stejný závěr platí i ohledně právních názorů, které stěžovatelka předkládá v ústavní stížnosti a které zůstávají v rovině podústavního práva. Jejich podstatou je pouze nesouhlas s osobou advokáta, který byl stěžovatelce ustanoven. Okolnost, že jejím námitkám odvolací soud nevyhověl, nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Postup obecných soudů v dané věci nelze označit za svévolný a napadené rozhodnutí proto neporušilo základní práva stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky odmítl, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu