ECLI:CZ:US:2008:1.US.2031.08.1
sp. zn. I. ÚS 2031/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. září 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Z. K. a 2) R. K., zastoupených JUDr. Ondřejem Veselým, advokátem se sídlem Hradební 134/II, 397 01 Písek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č.j. 5 As 34/2007-66 až 72, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 5 As 35/2007-75 až 78, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2007, č. j. 10 Ca 24/2007-24, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2007, č. j. 10 Ca 24/2007-51 a proti rozhodnutí Krajského úřadu - Jihočeský kraj, ze dne 19. 12. 2006, č. j. KUJCK/32767/2006/2/OLVV/P109-Ří, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 12. 8. 2008, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a doplněnou 1. 9. 2008, brojí stěžovatelé proti výše citovaným rozhodnutím obecných soudů a rozhodnutí správních orgánů, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich práva garantovaná Ústavou a Listinou základních práv a svobod, zejména právo na soudní a jinou právní ochranu, na spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem, na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti, na rovnost a na účinný právní prostředek nápravy a že byl porušen čl. 2, čl. 10, čl. 90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy a čl. 1, čl. 2, čl. 3, čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a porušení práva na spravedlivý proces podle ust. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatelé byli uznáni rozhodnutím přestupkové komise města Písek ze dne 2. 10. 2007 vinnými z přestupku proti veřejnému pořádku dle ustanovení §47 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, a to tím, že dne 1. 7. 2006 kolem 17:30 hodin vnikli do prostoru vymezeného ke kácení stromů v Gregorově ulici v Písku a setrvali v tomto prostoru i přes zákonnou výzvu strážníků Městské policie Písek, čímž stěžovatelé naplnili zákonné znaky skutkové podstaty - neuposlechnutí výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci a byla jim každému uložena pokuta Kč 1.000,- a náhrada nákladů přestupkového řízení ve výši Kč 1.000,-. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelé odvolali ke Krajského úřadu - Jihočeský kraj, který ve věci rozhodl dne 19. 12. 2006, č. j. KUJCK/32767/2006/2 OLVV/P109-Ří, a to tak, že odvolání zamítá a napadené rozhodnutí potvrzuje.
Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu podal stěžovatel ad 1) správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který podanou žalobu zamítl.
Stěžovatel ad 1) podal dne 5. 6. 2007 proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím, případně dovolacím řízení a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.
Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti, tak se stěžovatelé argumentačně ve věci samé pohybují na úrovni podústavního práva a tyto námitky předestřeli také v ústavní stížnosti a jen blanketně odkázali na výčet ustanovení Ústavy a Listiny bez bližšího uvedení toho, v čem spatřují zásah do jejich ústavně zaručených základních a práv a svobod. Ústavní soud se důkladně seznámil s napadenými rozhodnutími a konstatuje, že Nejvyšší správní soud věc po právní stránce hodnotil a právní normy aplikoval při respektu k základním právům stěžovatelů a s kasační stížností se vypořádal ústavně konformním způsobem. S námitkami stěžovatele ad 1) se řádně vypořádal a své rozhodnutí důkladně odůvodnil.
Ve věci stěžovatelky ad 2) se Ústavní soud ztotožňuje s ústavně konformním odůvodněním kasační stížnosti č. j. 5 As 35/2007-77 a to tak, že stěžovatelka ad 2) správní žalobu nepodala (byla tzv. osoba na řízení zúčastněná) a tím tedy nevyčerpala všechny možnosti, které zákon poskytuje k ochraně práv, a tak Ústavnímu soudu nezbývá než podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ve spojení s ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stížnost stěžovatelky odmítnout pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práv poskytuje.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelé nepředložili Ústavnímu soudu žádné ústavněprávní argumenty, které by jejich tvrzení o porušení základních práv dokládaly a pouze opakují námitky, které byly použity již v průběhu odvolacího řízení, považuje Ústavní soud za vhodné připomenout, že advokát by k věci a ke klientovi neměl přistupovat liknavě.
S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelů ohledně porušení jejich základních práv, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ve vztahu ke stěžovateli ad 1) podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a ve vztahu ke stěžovatelce ad 2) jako návrh nepřípustný, jak uvedeno shora.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2008
Vojen Güttler
předseda senátu