ECLI:CZ:US:2008:1.US.2108.08.1
sp. zn. I. ÚS 2108/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti JUDr. Z. A., zast. JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti přípisu Městského soudu v Praze Spr. 1791/2008 ze dne 11.6.2008, a proti k přípisu v téže věci přiloženým vyjádřením soudců JUDr. Pavla Janouta ze dne 3.6.2008 a soudkyně JUDr. Jarmily Hanuliakové ze dne 5.6.2008, jako proti jiným zásahům orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv stěžovatele, spojenou s námitkou podjatosti proti předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému, za účastí Městského soudu v Praze jako účastníka řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti, po uvedení nesouvisejících proklamací o "mafiánských metodách" v činnosti soudů, uvedl, že dne 24.4.2008 uzavřel se švýcarskou společností H - Holding AG zástavní smlouvou, kterou zřídil zástavní právo ke všem pohledávkám vůči ČSSD a s nimi související pohledávce za Českou republikou. Dále informoval, že po uzavření zástavní smlouvy využil svého práva zaručeného ustanovením §563 obč. zákoníku a vyzval Městský soud v Praze, aby na účet zástavního věřitele z částky 11 152 307,- Kč, kterou mu nezákonně zadržuje od r. 2000, složil alespoň částku ve výši jeho úvěrového dluhu 8,5 mil. Kč tak, aby zaplacením této částky nedošlo ke vzniku škody propadnutím předmětu zástavy. Přípisem Městského soudu v Praze ze dne 11.6.2008, Spr. 1791/2008 tento soud odmítl požadované částky zaplatit. Vyjádření konkurzních soudců JUDr. Jarmily Hanuliakové a JUDr. Pavla Janota potvrzují, že nově ustanovení správci úpadců zjevně účelově vykonstruovávají pohledávky za stěžovatelem. Dne 8.7.2008 převzal stěžovatel výzvu zástavního věřitele ze dne 7.7.2008 s potvrzením, že na plnění stěžovatelova dluhu nebylo ve lhůtě do 30.6.2008 sjednané zástavní smlouvou plněno a že tak dnem 1.7.2008 předmět zástavy propadl do vlastnictví zástavního věřitele. Na základě této výzvy byl stěžovatel povinen oznámit ČSSD jako dlužníkovi propadnutí předmětu zástavy a vyzvat ČSSD k plnění dluhu ze zastavených pohledávek zástavnímu věřiteli. Dále uvedl, že jeho nároky z mandátní smlouvy uzavřené s ČSSD činily celkem částku 24 257 240 943 Kč, po odečtení dluhu 8,5 mil. Kč dosahuje škoda vzniklá propadnutím předmětu zástavy částku 24 248 740 943 Kč; tu bude vymáhat po státu. Tuto částku považuje za škodu, jež se svou výší nepochybně dotýká bezprostředně každého občana ČR, tudíž je skutečností, která svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele - ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. Podání ústavní stížnosti odůvodnil i odvolávkou na solidární odpovědnost podle čl. 4 odst. 1 písm. a) a odst. 2 Občanskoprávní úmluvy o korupci. V další části vypočítal řadu ustanovení Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod, jejichž porušením - podle jeho názoru - vznikla škoda v uvedené výši, k níž by nedošlo, pokud by orgány veřejné moci ČR plnily svoje závazky z Trestněprávní úmluvy o korupci (paralelně se domáhá poskytnutí ochrany přímo podle této úmluvy). Na základě těchto tvrzení se stěžovatel domáhal vydání nálezu tohoto znění:
"Odmítnutím žádosti stěžovatele podle ust. §563 obč. zák. plnit jeho zástavnímu věřiteli tak, jak se stalo přípisem Městského soudu v Praze Spr. 1791/2008 ze dne 11.6.2008, a k přípisu v téže věci přiloženými vyjádřeními soudců JUDr. Pavla Janouta ze dne 3.6.200(7)8 a soudkyně JUDr. Jarmily Hanuliakové ze dne 5.6.2008 ve vztahu ke škodě, která stěžovateli vznikla dnem 1.7.2008 propadnutím předmětu zástavy sjednané zástavní smlouvou ze dne 24.4.2008, byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele."
Současně s ústavní stížností podal stěžovatel námitku podjatosti proti předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému, a to pro případ, že by mu příslušelo provedení jakéhokoliv úkonu souvisícího s projednáním této stížnosti a její přípravou.
Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, požádal ve dvou věcech vedených u Městského soudu v Praze (sp.zn. 94 K 10/94 a sp.zn. 94 K 6/95) o výplatu doplatku odměny za činnost správce konkursní podstaty (v obou případech byl správcovství zproštěn), a protože nebyl určen termín splatnosti, učinil tak stěžovatel s odvoláním na §563 obč. zákoníku. Na jeho podání ze dne 21.5.2008 reagoval JUDr. Jaromír Jirsa, pověřený výkonem funkce místopředsedy Městského soudu v Praze, přípisem ze dne 11.6.2008, Spr 1791/2008, v němž mu oznámil, že žádné korupční jednání, kterého by se měli dopustit soudci či zaměstnanci soudu, nezjistil, ohledně aktuálního stavu obou konkursních řízení odkázal na připojená vyjádření dvou konkursních soudců. JUDr. Pavel Janout ve svém vyjádření uvedl, že situace v konkursním řízení poté, kdy stěžovatel přestal být správcem konkursní podstaty, se stabilizovala, že jeho tvrzení o blokování odměny je zavádějící a zkreslující (stěžovateli byla vyplacena záloha ve výši 3 mil. Kč), a upozornil, že podle §8 odst. 3 konkursního zákona se provede vyúčtování odměny správce v konečné zprávě nebo při zrušení konkursu. JUDr. Jarmila Hanuliaková připomenula, že stěžovatel byl zproštěn funkce správce konkursní podstaty pro neplnění povinností a že funkci dosud nepředal novému správci. O odměně správce dosud nebylo rozhodnuto, odměna se vyúčtovává až po schválení konečné zprávy, v roce 2004 si stěžovatel (na základě povolení soudu) vyplatil zálohu na odměnu ve výši cca 2 mil. Kč.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a s přiloženými podklady dospěl soudce zpravodaj k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný. Funkce ústavního soudnictví v individuálních věcech je založena na poskytnutí ochrany před zásahy do základních práv a svobod fyzických osob a právnických osob, pokud k nim dochází pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci. Pojem "jiný zásah orgánu veřejné moci" je v judikatuře Ústavního soudu interpretován tak, že jde zpravidla o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok orgánů veřejné moci vůči ústavně zaručeným základním právům nebo svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu. Přitom takový útok sám nesmí být výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se musí vymykat obvyklému přezkumnému či jinému řízení. V posuzované věci je totiž zřejmé, že stěžovatel směšuje různé právní nároky, přičemž zcela ignoruje pravidla určená zákonem pro vyúčtování odměny konkursního správce (srov. §8 odst. 3 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) a snaží se aplikovat takové ustanovení (§563 obč. zákoníku), které je nepoužitelné. Z tohoto důvodu také přípisy, které stěžovatel napadá, nejsou způsobilé vyvolat zásah do základních práv a svobod (pozn. není to ani odmítnutí stěžovatelovy žádosti plnit jeho zástavnímu věřiteli). Také argumentace stěžovatele o vzniku škody ve výši 24 248 740 943 Kč je zcela irelevantní, protože nedůvodně pomíjí notoricky známou povahu tzv. hyperochy, a je důkazem o neujasněných představách týkajících se vlastních subjektivních práv a povinností. Za dané situace tak nemohlo dojít k porušení stěžovatelem uváděných ustanovení Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod a dalších právních předpisů.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
O námitce podjatosti proti předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému nebylo třeba rozhodovat, protože byla podána jen pro případ, že by předsedovi Ústavního soudu příslušelo provedení jakéhokoliv úkonu souvisícího s projednáním této stížnosti, či s přípravou jejího projednání, neboť taková okolnost nenastala.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu