ECLI:CZ:US:2008:1.US.2117.08.1
sp. zn. I. ÚS 2117/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. R., zastoupené Mgr. Milanem Schubertem, advokátem se sídlem Litoměřice, Mírové náměstí 157/30, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2008, čj. 11 Co 771/2006 -102, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včasné ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též "odvolací soud"), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 25. 9. 2006, čj. 7 C 27/2006 -67. Tímto rozsudkem okresní soud zamítl žalobu stěžovatelky o určení platnosti a neplatnosti označených smluv, týkajících se nájmu pozemků. Soudy obou stupňů podle stěžovatelky porušily ustanovení čl. 3, čl. 4, čl. 90, čl. 95 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a dále ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Podle názoru stěžovatelky rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávných skutkových zjištění a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem, podle kterého v dané věci není dán její naléhavý právní zájem na určení platnosti nájemní smlouvy, kterou uzavřela s Pozemkovým fondem ČR, jakož i na určení neplatnosti nájemní smlouvy, uzavřené mezi žalovanými Ing. K. T. a společností Zelená louka, spol. s r. o.
Svůj naléhavý právní zájem na zmíněné určovací žalobě odůvodnila stěžovatelka tím, že kupními smlouvami č. 1005780338 ze dne 29. 12. 2003 a č. 1001780438 ze dne 7. 6. 2004 se žalovaný ing. K. T. stal právním nástupcem Pozemkového fondu ČR (m.j. i u těch pozemků, které Pozemkový fond dříve stěžovatelce pronajal). Ing. K. T. se snaží o ukončení nájemní smlouvy č. 29N00/38, ze dne 1. 2. 2000 (uzavřené tehdy mezi stěžovatelkou a Pozemkovým fondem). Pokud tato smlouva bude ukončena, dojde ke snížení výměry zemědělské půdy, na kterou je stěžovatelce poskytována dotace, takže jí hrozí, že dotace bude snížena o poměrnou část, odpovídající snížené výměře zemědělské půdy, a zároveň že bude rozhodnuto o její povinnosti vrátit poměrnou část dotace již poskytnuté. Stěžovatelce rovněž hrozí, že bude muset vrátit i poskytnutý vyrovnávací příspěvek, podle nař. vlády č. 241/2004 Sb.
Podle ustanovení §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byla vyžádána vyjádření obecných soudů, jako účastníků řízení.
Okresní soud v Litoměřicích uvedl, že i když posoudil otázku naléhavého právního zájmu odlišně, v konečném důsledku je výsledek sporu stejný a proti názoru odvolacího soudu nemá žádné námitky. Krajský soud v Ústí nad Labem zcela odkázal na skutkové a právní závěry v odůvodnění napadeného rozsudku.
Ze spisu sp. zn. 7 C 27/2006 Okresního soudu v Litoměřicích Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 25. 9. 2006, čj. 7 C 27/2006 - 67, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na určení, že nájemní smlouva č. 29N00/38, ze dne 1. 2. 2000, uzavřená mezi Pozemkovým fondem ČR jako pronajímatelem a stěžovatelkou jako nájemcem je platná. Výpověď z nájmu takto pronajatých pozemků, danou stěžovatelce, posoudil okresní soud za řádně doručenou. Dále zamítl žalobu na určení, že nájemní smlouva uzavřená dne 25. 8. 2005 mezi žalovanými Ing. K. T. jako pronajímatelem a společností Zelená louka, spol. s r. o., jako nájemcem, je neplatná.
Okresní soud vyšel ze zjištění, že stěžovatelka uzavřela, dne 1. 2. 2000, s Pozemkovým fondem ČR nájemní smlouvu, jejímž předmětem byly označené pozemky. Pozemkový fond ČR většinu pozemků později prodal žalovanému Ing. K. T. Stěžovatelka namítla neplatnost těchto kupních smluv, ale okresní soud jejím argumentům nepřisvědčil. Pozemky vedené ve zjednodušené evidenci, které nejsou dosud polohově a geometricky určené, lze převádět, pokud jsou označeny tak, jak ukládá katastrální zákon. Okresní soud neshledal důvodným ani argument stěžovatelky, že ji Pozemkový fond ČR neinformoval o úmyslu pozemky prodat a porušil tak její předkupní právo. Právo na přednostní prodej pozemků, které měla stěžovatelka v nájmu, nevyplývá ze žádného zákonného ani smluvního ustanovení a nemůže být založeno poukazem na dobré mravy podle §3 ObčZ. Tímto postupem totiž nelze konstituovat neexistující právo stěžovatelky. Nájemní smlouvu uzavřenou dne 25. 8. 2005 mezi žalovanými Ing. K. T. a společností Zelená louka, spol. s r. o., posoudil okresní soud jako platně uzavřenou podle §336 a násl. ObčZ. Kromě toho řízení o určení neplatnosti smlouvy se musí zúčastnit všichni účastníci původní smlouvy, což v daném případě nebylo splněno.
K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek okresního soudu potvrdil. Odkázal na ustanovení §80 písm. c) OSŘ a konstatoval, že podle ustálené judikatury soudů má žaloba na určení preventivní charakter a nemůže být opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. V řízení o určení platnosti či neplatnosti smlouvy může být žalobě vyhověno jen tehdy, jestliže se řízení účastní všichni účastníci, kteří smlouvu uzavřeli. V daném případě Pozemkový fond ČR nebyl účastníkem řízení, ačkoliv byl účastníkem nájemní smlouvy. Proto není dán naléhavý právní zájem stěžovatelky na určení platnosti nájemní smlouvy, neboť určujícím výrokem lze vyřešit pouze sporné otázky ve vztahu mezi účastníky řízení.
Pokud jde o určení neplatnosti nájemní smlouvy, uzavřené mezi žalovanými, Ing. K. T. a společností Zelená louka, spol. s r. o., může se takového určení domáhat i žalobce, který nebyl účastníkem smlouvy, ale pouze v případě, pokud má naléhavý právní zájem na tomto určení. Ten může být dán pouze tehdy, pokud by vyhovění žalobě na určení neplatnosti dané smlouvy mohlo mít na jeho právní postavení příznivý dopad. V posuzované věci by vyhovění žalobě na právní postavení stěžovatelky takový příznivý dopad nemělo, neboť ani v případě úspěchu by neměla vynutitelné právo, aby s ní žalovaný Ing. K. T. uzavřel nájemní smlouvu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka v ní vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů a vytýká jim zejména nesprávné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení věci. Prezentuje svůj vlastní právní názor na možnosti určovací žaloby a zpochybňuje právní závěr krajského soudu, podpořený judikaturou.
Úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základním právům a svobodám, zakotveným zejména v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod. Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s ústavním pořádkem ČR.
Ústavní soud přezkoumal ústavnost postupu v řízení před obecnými soudy a nezjistil žádná porušení základních práv stěžovatelky. V řízení byla plně respektována všechna procesní práva, která právní řád poskytuje účastníkům soudního řízení. Okresní soud provedl dostatek důkazů potřebných pro rozhodnutí ve věci a na základě jejich hodnocení rozhodl rozsudkem, který dostatečně odůvodnil. Právní závěry odvolacího soudu, poukazující na judikaturu, týkající se určovacích žalob, jsou dostatečně přesvědčivě odůvodněné a Ústavní soud je považuje za ústavné konformní. V podrobnostech nelze než odkázat na zmíněná rozhodnutí obecných soudů. V přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu