ECLI:CZ:US:2008:1.US.2257.07.1
sp. zn. I. ÚS 2257/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Scholz Stahlzentrum - Ost GmbH (v likvidaci), se sídlem Spolková republika Německo, Waidhaus, zastoupené Pavlem Pravdou, advokátem společnosti Bnt - pravda, noack & partner, v. o. s., se sídlem Praha 1, Vodičkova 37/707, Praha 1, proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 4 C 279/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Svou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, vydaného v řízení o neúčinnost právního úkonu. Tvrdí, že v uvedeném řízení, zakončeném napadeným usnesením, jí nebylo přiznáno postavení vedlejšího účastníka, nebylo jí umožněno nahlédnout do spisu a usnesení jí bylo doručeno pouze v německém jazyce. Má za to, že v uvedené věci nebyla dána pravomoc českých soudů ani věcná příslušnost obvodního soudu. Došlo tak k zásahu do jejího práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Výše zmíněným rozhodnutím tak bylo zasaženo do jejího práva na soudní ochranu a práva na veřejné projednání věci podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II.
Ústavní soud předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost tvoří, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, tedy i obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, tedy institucionální mechanizmus, jenž nastupuje až po vyčerpání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatelka podala, dne 8. 8. 2008, dovolání. O jejím dovolání dosud nebylo rozhodnuto.
Stěžovatelka tedy podala ústavní stížnost souběžně s dovoláním, na základě kterého dosud probíhá před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany i svých ústavně zaručených práv a svobod. Není tak důvodu pro to, aby Ústavní soud, v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i principem minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů, do doby, než řízení o dovolání bude ukončeno, ve věci souběžně rozhodoval. Ústavní soud by tak mohl nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, v tomto případě Nejvyššího soudu. Není rovněž ani důvod pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí dovolacího soudu, neboť stěžovatelka může eventuálně podat ústavní stížnost i po rozhodnutí o podaném dovolání. Rozhodnutí dovolacího soudu nelze předjímat a ústavní stížnost je za této situace předčasná.
Z důvodů výše uvedených tak soudce zpravodaj ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2008
František Duchoň
soudce Ústavního soudu