ECLI:CZ:US:2008:1.US.2289.07.1
sp. zn. I. ÚS 2289/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. R., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem CSc., advokátem, se sídlem Husovo nám. 65/2, 268 01 Hořovice, proti nařízení výkonu trestu odnětí svobody Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 18 T 37/2002, respektive jinému zásahu veřejné moci spočívajícímu v postupu citovaného soudu v souvislosti s tímto nařízením, za účasti Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 9. 2007, stěžovatel napadl nařízení výkonu trestu odnětí svobody Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 4. 2002 (stěžovatel toto datum neuvádí, Ústavní soud jej zjistil z materiálů zaslaných okresním soudem - pozn. ÚS), sp. zn. 18 T 37/2002 (dále jen "nařízení výkonu trestu"), jenž bylo vydáno k výkonu rozsudku okresního soudu ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 18 T 37/2002 (dále jen "rozsudek okresního soudu"). Stěžovatel považuje postup okresního soudu v souvislosti s tímto nařízením alternativně též za jiný zásah veřejné moci.
Jak stěžovatel uvádí, došlo k jeho vydání do České republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu vystaveného dne 3. 10. 2006 Okresním soudem Praha - západ. Ten byl ovšem vydán pouze pro výkon trestu 26 měsíců odnětí svobody ve věznici s ostrahou uloženého mu rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. 2 T 226/98 (správně zřejmě 1 T 226/98 - pozn. ÚS). Pro jiné jím spáchané trestné činy evropský zatýkací rozkaz vydán nebyl. Následně obdržel od věznice Vinařice, kde dosud vykonává trest odnětí svobody, zprávu ze dne 2. 8. 2007 o tom, že ve věznici má vykonat dva tresty. Jako druhý v pořadí má být od 21. 7. 2009 vykonáván trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců uložený mu rozsudkem okresního soudu.
Stěžovatel poukazuje na §406 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"), dle kterého osobu, která byla předána z jiného členského státu, nelze stíhat, omezit její osobní svobodu či ji osobní svobody zbavit pro jiný trestný čin spáchaný před předáním než ten, pro který byla předána. Dané ustanovení sice stanoví z takto zakotvené zásady speciality i některé výjimky, žádná z nich však na stěžovatelovu situaci nedopadá. Okresní soud tedy rozhodl o nařízení výkonu trestu bez zákonné opory a v rozporu s citovanou zásadou.
V uvedeném pochybení stěžovatel spatřuje porušení svého práva na obhajobu vyjádřeného v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 a 2 téhož právního předpisu. Navrhuje, aby Ústavní soud nařízení výkonu trestu odnětí svobody zrušil a aby okresnímu soudu zakázal pokračovat v porušování jeho "práva a svobody".
II.
Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.
Okresní soud uvedl, že odsouzený v současné době vykonává trest uložený mu rozsudkem Okresního soudu Praha - západ sp. zn. 1 T 226/98. Ve věci byl realizován evropský zatýkací rozkaz, kdy 21. 5. 2007 byl stěžovatel dodán do výkonu trestu odnětí svobody. Jeho obhájce přípisem ze dne 1. 8. 2007, který doplnil přípisem ze dne 20. 8. 2007, trval na dodržení zásady speciality, totiž nesouhlasil s tím, aby byl vykonán i trest odnětí svobody ve věci okresního soudu. Vzhledem k uplatněné námitce samosoudce vydal dne 27. 8. 2007 pokyn vyššímu soudnímu úředníkovi k odvolání nařízení výkonu trestu odnětí svobody (č. l. 272), což bylo písemně vyhotoveno dne 28. 8. 2007 (č. l. 283). Věznice tento přípis obdržela dne 12. 9. 2007 a obhájce stěžovatele dne 7. 9. 2007. Lze tedy shrnout, že stěžovatel trest ve věci okresního soudu nevykonával, vykonával trest ve věci Okresního soudu Praha - západ ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. 1 T 226/98, a nařízení výkonu trestu odnětí svobody bylo po uplatnění zásady speciality včas odvoláno. Okresní soud proto ústavní stížnost považuje za nedůvodnou.
Okresní státní zastupitelství se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.
Ústavní soud zaslal obdržené vyjádření stěžovateli k případné replice. Stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost byla podána dne 23. 8. 2007. V době podání ústavní stížnosti platilo nařízení výkonu trestu a toto nařízení bylo zrušeno až po podání ústavní stížnosti, ne dříve. S názorem okresního soudu, že podaná ústavní stížnost je nedůvodná, proto nesouhlasí.
III.
Ústavní soud, po prostudování spisového materiálu, který si vyžádal od okresního soudu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že stěžovatel sice brojí proti rozhodnutí o nařízení výkonu trestu, pochybení orgánů veřejné moci však mělo vzniknout zjevně především neuvedením druhého z předmětných odsouzení v evropském zatýkacím rozkazu. Ústavní soud ústavní stížnost chápe jako směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci a to nečinnosti okresního soudu spočívající v neodvolání (původně bezvadného) nařízení výkonu trestu za situace, kdy byl realizován evropský zatýkací rozkaz pouze pro časově prvé z předmětných odsouzení stěžovatele. V každém případě je ovšem nutno požadavek stěžovatele na intervenci Ústavního soudu považovat za neaktuální.
Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, přičemž blížeji tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí zákon č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dle §82 odst. 3 písm. b) citovaného zákona Ústavní soud, bylo-li vyhověno ústavní stížnosti, "zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením." Z tohoto ustanovení vyplývá, že pojmovým znakem "jiného zásahu" je skutečnost, že tento zásah musí být v době rozhodování o ústavní stížnosti aktuální, trvající, tzn. musí v osobní sféře stěžovatele vyvolávat právní následky.
Jak uvádí okresní soud ve svém vyjádření a jak si Ústavní soud ověřil v jím zaslaném spisovém materiálu, nařízení výkonu trestu odnětí svobody bylo odvoláno dne 28. 8. 2007. Ústavní stížnost však byla, jak je zřejmé z údajů na její obálce, stěžovatelem podána k poštovní přepravě až o den později, t. j. dne 29. 8. 2007 (nikoliv tedy dne 23. 8. 2007, jak uvádí stěžovatel). Ústavní stížnost by ovšem musela být odmítnuta i za situace, kdyby k odvolání nařízení výkonu trestu došlo třebas až několik dní po jejím podání, neboť i v takovém případě by zásah Ústavního soudu mohl mít již nejvýše akademický význam, k čemuž Ústavní soud není povolán.
Na okraj lze i poznamenat, že je otázkou, zda by byla ústavní stížnost posouzena jako přípustná tehdy, kdy by k odvolání nařízení výkonu trestu nedošlo ani do rozhodnutí Ústavního soudu. Stěžovatel by v takovém případě měl začít vykonávat trest vyměřený rozsudkem okresního soudu až poté, co by vykonal 26 měsíců trestu evropským zatýkacím rozkazem pokrytého. Během této doby by si orgány činné v trestním řízení mohly postupem dle §406 odst. 3 trestního řádu vyžádat souhlas irské strany s možností výkonu druhého ze stanovených trestů a k zásahu do sféry stěžovatele by tak nakonec i při neodvolání nařízení výkonu trestu nemuselo dojít. Posuzování této otázky je ovšem za dané situace nadbytečné.
Ústavní soud, aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému předložený návrh odmítnout jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2008
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj