ECLI:CZ:US:2008:1.US.244.08.2
sp. zn. I. ÚS 244/08
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 19. června 2008 sp. zn. I. ÚS 244/08 ve věci ústavní stížnosti V. M. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2007 č. j. 14 Co 625/2007-98, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byl zamítnut stěžovatelův návrh na svěření nezletilých dcer do jeho výchovy.
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2007 č. j. 14 Co 625/2007-98 se zrušuje.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody:
Návrhem ze dne 11. 7. 2007 se stěžovatel domáhal změny rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 5. 2006 č. j. 18 P 149/2005-57, kterým byly jeho nezletilé dcery T. a L. svěřeny do péče jejich prarodičů, a požadoval, aby byly svěřeny do jeho výchovy, neboť jeho poměry se od doby vydání původního rozsudku podstatně změnily; ačkoliv dříve nebyl schopen zajistit nezletilým dcerám potřebnou péči, nyní toho schopen je. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 29. 8. 2007 č. j. 18 P 149/2005-76 návrhu vyhověl a nezletilé dcery svěřil do výchovy a výživy otce. K odvolání prarodičů Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 11. 2007 č. j. 14 Co 625/2007-98 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na svěření nezletilých dcer do výchovy stěžovatele zamítl. Podle stěžovatele krajský soud opřel svůj závěr jen o konstatování, že z vyjádření nezletilých nelze zjistit, že by si jednoznačně přály změnu výchovy a že ve vztazích mezi nimi a prarodiči nenastaly žádné změny. Tento závěr však prý nemá oporu v provedeném dokazování. Krajský soud napadeným rozsudkem zasáhl do základního práva stěžovatele podle čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a do práva nezletilých dcer podle čl. 3 odst. 1 a čl. 7 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.). Navrhl proto, aby Ústavní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil.
II.
Ústavní soud si vyžádal spis sp. zn. 18 P 149/2005, vedený u Okresního soudu v Chebu. Zjistil, že Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 16. 5. 2006 č. j. 18 P 149/2005-57 svěřil nezletilé dcery stěžovatele T. a L. M. do společné výchovy manželů Z. a H. M., prarodičů nezletilých. Stěžovateli stanovil výživné. Rozsudek odůvodnil tím, že matka nezletilých zemřela a otec nemá vytvořeny podmínky pro řádnou péči o dcery. Stěžovatel s rozsudkem souhlasil a s dětmi se stýká.
Dne 11. 7. 2007 podal stěžovatel soudu návrh na svěření nezletilých dcer do své výchovy. Návrh odůvodnil tvrzením, že v současné době bydlí s partnerkou v bytě o velikosti 3+1 v N., jeho životní poměry jsou uspokojivé a nic nebrání tomu, aby mu dcery byly svěřeny do péče. Je ochoten nadále umožnit styk dětí s prarodiči.
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 29. 8. 2007 č. j. 18 P 149/2005-76 návrhu vyhověl a svěřil nezletilé do výchovy stěžovatele - otce. Rozsudek odůvodnil tím, že otec po celou dobu, kdy byly nezletilé v péči prarodičů, se o ně zajímal a stýkal se s nimi, obě mají k otci blízký citový vztah, vycházejí dobře i s družkou otce a mají rády svého polorodého bratříčka. U otce došlo v rámci Plzně ke změně bydliště, ale v dohledné době tří měsíců očekává, že se bude moci s družkou stěhovat do většího bytu o čtyřech pokojích a kuchyni s příslušenstvím, který má zdědit družka. Otec se již zajímal o umístění nezletilých do školy a školky v místě bydliště. Také příjmy otce se zvýšily; pracuje jako obchodní ředitel firmy se sídlem v Mariánských Lázních. Soud dospěl k závěru, že od doby posledního rozhodnutí o úpravě výchovy a výživy nezletilých došlo k trvalým a podstatným změnám poměrů. I když nezjistil žádné nedostatky v péči prarodičů, je namístě umožnit otci realizaci jeho rodičovské odpovědnosti.
Proti rozsudku podali odvolání prarodiče. Poukazovali na to, že podmínky bydlení u otce jsou stejné jako v době, kdy soud původně o výchově nezletilých rozhodoval, že jeho vztah s družkou není idylický, jak se tvrdí v rozsudku, že měly být pečlivě prozkoumány poměry na straně otce a mělo být zjišťováno, zda výchovné prostředí u otce je zárukou řádné výchovy nezletilých. V tomto směru soud žádné dokazování neučinil a svůj rozsudek řádně neodůvodnil.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 11. 2007 č. j. 14 Co 625/2007-98 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh stěžovatele na změnu výchovy nezletilých zamítl. Rozsudek odůvodnil tím, že otec netvrdil v návrhu žádnou z relevantních skutečností, která by odůvodňovala změnu předchozího rozhodnutí soudu. Ač soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí dovodil, že od doby posledního rozhodnutí o úpravě výchovy a výživy nezletilých došlo k trvalým a podstatným změnám poměrů, nevyplývá z dalšího odůvodnění ani z průběhu řízení, v čem by tato trvalá a podstatná změna poměrů měla konkrétně spočívat. Pouhá skutečnost, že se otec rozhodl realizovat svou rodičovskou odpovědnost tím, že požaduje nezletilé děti do své výchovy, není důvodem změny předchozího soudního rozhodnutí. Protože ani z vyjádření nezletilých nelze zjistit, že by si jednoznačně přály změnu výchovy, a ve vztazích mezi nimi a prarodiči nenastala žádná změna, nelze považovat rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné.
III.
Usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2008 sp. zn. I. ÚS 244/08-14 byl nezletilým dětem T. a L. M. ustanoven opatrovník - Městský úřad Cheb - k zastupování v řízení o této ústavní stížnosti.
IV.
K výzvě Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil Krajský soud v Plzni, který však jen odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Proto Ústavní soud nevzal toto vyjádření za základ svého zjištění a rozhodnutí.
Opatrovník nezletilých - Městský úřad Cheb - ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že nezletilé děti byly svěřeny rozsudkem Okresního soudu v Chebu sp. zn.18 P 149/2005 ze dne 16. 5. 2006 do péče prarodičů ze strany matky. Otec tehdy se svěřením souhlasil, protože neměl vytvořeny vhodné podmínky pro péči o ně. Po celou dobu se s dětmi pravidelně stýkal a hradil stanovené výživné. Již tehdy žil se svou družkou a očekávali narození dítěte. Chtěl, aby změny probíhaly pomaleji, měl zájem, aby si děti na družku zvykly apod. Nezletilé děti při pohovorech opakovaně uváděly, že k "taťkovi" jezdí pravidelně. S tetou S. si rozumí a mají rády i svého brášku, kdy tetě s péčí pomáhají. Dále uváděly, že by se jim po babičce a dědovi stýskalo, rovněž se jim stýská i po otci. Nedokázaly se jednoznačně rozhodnout, kde by chtěly bydlet. Opatrovník proto konstatoval, že nezletilé děti mají velmi kladný vztah k prarodičům, kteří se jim hodně věnují (zejména babička), ale rovněž mají vřelý vztah s otcem a jeho družkou a polorodým bratrem D. Č. Opatrovník se proto domnívá, že je namístě umožnit otci realizaci jeho rodičovské zodpovědnosti včetně příslušné péče v jeho nové rodině.
Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření i prarodičům nezletilých dětí Z. M. a H. M. Prarodiče se však ve stanovené lhůtě ke stížnosti nevyjádřili.
V.
Dle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Krajský soud v Plzni podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 3. 2008 souhlas s upuštěním od ústního jednání vyjádřil. Stěžovatel, vedlejší účastníci (prarodiče) a opatrovník se v tomto směru nevyjádřili, takže Ústavní soud vzhledem k poučení obsaženému v jeho výzvách ze dne 5. 6. 2008 (H. M.), ze dne 11. 6. 2008 (Z. M.), ze dne 4. 6. 2008 (opatrovník) a ze dne 18. 4. 2008 (stěžovatel) tento souhlas presumuje. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.
VI.
Ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do ní je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva a práva svých nezletilých dětí, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud již opakovaně judikoval, že je povinností obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci [nálezy sp. zn. IV. ÚS 563/03 ze dne 12. 5. 2004 (N 71/33 SbNU 209), I. ÚS 301/02 ze dne 1. 8. 2005 (N 146/38 SbNU 159), I. ÚS 593/04 ze dne 20. 12. 2005 (N 230/39 SbNU 443), III. ÚS 521/05 ze dne 23. 3. 2006 (N 70/40 SbNU 691)]. Dalším principem, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 1 Ústavy České republiky) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem zakotveným v ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
V posuzovaném případě se nepochybně jedná o záležitost velmi citlivou a navíc atypickou (jde o spor otce a prarodičů o výchovu nezletilých dětí). Tím spíše se tedy měl soud zabývat všemi okolnostmi, které mohly mít na jeho rozhodnutí vliv. Z rekapitulace spisu Okresního soudu v Chebu však vyplývá, že krajský soud tak neučinil.
Ve spisu jsou založena vyjádření Městského úřadu Cheb - odboru sociálních věcí a zdravotnictví (opatrovníka) ze dne 9. 11. 2007 a Úřadu městského obvodu Plzeň 1 (č. l. 91 a 92); tyto orgány se přiklánějí na stranu otce, navrhují vyhovět jeho žádosti o svěření nezletilých dětí do výchovy a podrobně rozebírají dosavadní styky dětí s otcem a výchovné prostředí u něho. Totéž potvrdily ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 16. 5. 2008. Krajský soud však v odůvodnění napadeného rozsudku pouze konstatoval, že opatrovník navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, aniž by uvedené listiny jako důkazy jakkoli hodnotil. Na druhé straně je ve spise rovněž založena nepodepsaná textová zpráva (od otcovy družky - č. l. 87) ze dne 7. 7. 2007, která otce kritizuje a tvrdí, že ten opustil další partnerku s dítětem; kdyby byla pravdivá, vyplývaly by z ní významné okolnosti, které měl krajský soud zvážit a které by mohly jeho závěr ovlivnit (podepřít). Soud měl ověřit pravdivost tvrzení obsaženého v uvedené textové zprávě (např. výslechem družky stěžovatele) a vzít toto svědectví v úvahu při svém rozhodování. Ani to však neučinil.
Krajský soud tedy nepostupoval způsobem stanoveným platným procesním předpisem, zejména svůj rozsudek způsobem zakotveným v ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. náležitě neodůvodnil. Proto Ústavní soud dovozuje, že napadeným rozsudkem došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Za tohoto stavu Ústavní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2007 č. j. 14 Co 625/2007-98 zrušil.