ECLI:CZ:US:2008:1.US.2574.08.1
sp. zn. I. ÚS 2574/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. D.N., zastoupené Mgr. Janou Suchou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, T. G. Masaryka 42, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 7. 2007, sp. zn. 6 To 377/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušit výše označené usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta její stížnost proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 5. 2008, čj. 4 T 49/2006 - 861. Tímto usnesením okresní soud rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů stěžovatelky, jako advokátky.
Podle stěžovatelky bylo v uvedeném usnesení nesprávně použito ustanovení §12 odst. 5, namísto §12 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále "advokátní tarif"). Ke spojení věcí podle §23 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, došlo v dané věci sice na základě zákona, ale toto spojení nebylo obligatorní. Krajský soud se vůbec nevypořádal s argumentací stěžovatelky, že okresní soud se omezil pouze na konstatování, že ustanovení §12 odst. 5 advokátního tarifu je vůči §12 odst. 3 téhož tarifu ustanovením speciálním. Bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), čl. 95 odst. 1 Ústavy a v konečném důsledku i právo na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny a čl. 23 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Navrhuje, aby Ústavní soud shora uvedené usnesení zrušil.
II.
Z ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla dne 3. srpna 2007 ustanovena obhájkyní pro řízení u Okresního soudu v Karlových Varech, vedeném pod spisovou značkou 4 T 49/2006. O jejím návrhu na přiznání odměny a náhradu hotových výdajů ve výši 9.103,50 Kč rozhodl okresní soud usnesením ze dne 13. 5. 2008, čj. 4 T 49/2006 - 861, tak, že stěžovatelce přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 5.890,50 Kč (3x úkon právní služby po 1.350,-- Kč, 3x režijní paušál po 300,-- Kč a 19% DPH ve výši 940,50 Kč). Stěžovatelka toto usnesení napadla stížností, kterou Krajský soud v Plzni zamítl usnesením ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 6 To 377/2008.
III.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoli běžné zákonnosti. Proto nemůže provádět dohled nad rozhodovací činností soudů podle standardních kritérií uplatňovaných při přezkumu rozhodnutí v rámci obecného soudnictví. S ohledem na své postavení je Ústavní soud do rozhodovací činnosti obecných soudů oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Podstatou ústavní stížnosti je stěžovatelčin nesouhlas s výkladem ustanovení §12 odst. 3 a 5 advokátního tarifu, podaným okresním a odsouhlaseným odvolacím soudem. V této souvislosti je třeba připomenout, že skutečnost, že stěžovatelka zastává odlišný výklad od výkladu přijatého v dotčeném rozhodnutí, sama o sobě není důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do nezávislosti rozhodování obecných soudů tím, že je instruuje, jakým způsobem je třeba na řešení dané právní otázky nahlížet. Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy ve věci stěžovatelky své závěry nedostatečně a nesrozumitelně odůvodnily. Okresní soud své usnesení odůvodnil zcela přesvědčivě, krajský soud proto na jeho závěry pouze odkázal. Žádné z obou rozhodnutí nevykazuje ústavněprávní deficit. Navíc lze, vzhledem k výši sporné odměny a náhrady hotových výdajů (jde o částku 3.213,-- Kč), věc stěžovatelky v rovině ústavněprávního přezkumu označit jako bagatelní (srov. sp. zn. III. ÚS 405/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 34, str. 421).
V projednávaném případě tak Ústavní soud nemá žádné výhrady proti výkladu dotčených ustanovení advokátního tarifu způsobem, který provedl okresní soud. Považuje jej za ústavně konformní a konstatuje, že ve svém rozhodnutí rozumně a přesvědčivě odůvodnil, proč se přiklonil k výslednému právnímu názoru. Za daného stavu není Ústavní soud oprávněn jeho závěry přehodnocovat.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu