ECLI:CZ:US:2008:1.US.2578.07.1
sp. zn. I. ÚS 2578/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Jiráskova 2, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. 8 To 161/2007, a usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 11. 2006, čj. 6 T 92/2005 - 120, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou faxem dne 3. 10. 2007, doplněnou poštou dne 5. 10. 2007, pan V. M. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označených usnesení Krajského soudu v Plzni (dále též "odvolací soud") a Okresního soudu v Sokolově (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel současně navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených usnesení obecných soudů podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zmíněným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, který mu byl jako podmíněný uložen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 6 T 92/2005, se stanovením zkušební doby v trvání čtyř let a vyslovení dohledu. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl stěžovatel zařazen do věznice s dozorem. Důvodem k nařízení výkonu trestu bylo zjištění, že stěžovatel ve zkušební době nevedl řádný život a nevyhověl uloženým podmínkám.
Po prostudování ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Sokolově, sp. zn. 6 T 92/2005, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podána opožděně.
Podle ustanovení §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je stěžovatel povinen pravdivě vylíčit rozhodné skutečnosti, a to i ve vztahu, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě tento požadavek splněn nebyl. Stěžovatel tvrdil, že usnesení odvolacího soudu ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. 8 To 161/2007, které je posledním procesním prostředkem k ochraně jeho práva, mu bylo předáno jeho matkou až dne 10. 8. 2007. Ze spisového materiálu sice vyplývá, že zmíněné usnesení převzala matka stěžovatele dne 4. 6. 2007 (č. l. 139 spisu), avšak stěžovatel již podáním ze dne 22. 6. 2007, které vlastnoručně podepsal, s odkazem na ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů, požádal o odklad výkonu trestu odnětí svobody a jeho zmírnění (č. l. 140 spisu). Tato žádost, osobně doručená soudu prvního stupně dne 26. 6. 2007, byla zamítnuta usnesením téhož soudu ze dne 26. 6. 2007, čj. 6 T 92/2005 - 143, a stěžovatel toto usnesení převzal dne 3. 7. 2007. Následně, dne 16. 7. 2007, byl stěžovatel vyzván k nástupu trestu. Výzvu převzal dne 20. 7. 2007 (č. l. 145 spisu), ale k výkonu trestu nenastoupil. Proto byl dne 5. 9. 2007 vydán příkaz k dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody, jenž byl Policii ČR doručen dne 10. 9. 2007 (č. l. 146 spisu). Teprve poté, dne 19. 9. 2007, stěžovatel zmocnil advokáta JUDr. Václava Krondla, aby jej zastupoval v jeho věci sp. zn. 6 T 92/2005 a dne 3. 10. 2007 podal nyní projednávanou ústavní stížnost s tvrzením, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu převzal od své matky teprve dne 10. 8. 2007, kdy se údajně vrátil ze služební cesty zpět do svého bydliště.
Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel měl již nejpozději dne 22. 6. 2007 znalost o usnesení odvolacího soudu (měl je fyzicky k dispozici), neboť s odkazem na něj žádal o odklad výkonu trestu a zmírnění trestu. Zákonem stanovenou kogentní lhůtu 60 dnů k podání ústavní stížnosti, kterou nemůže Ústavní soud prominout, je nutné počítat od této doby. Jestliže byla ústavní stížnost podána dne 3. 10. 2007, jedná se o podání zjevně opožděné.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i kdyby neodmítl ústavní stížnost jako opožděně podanou, musel by ji odmítnout z důvodu zjevné neopodstatněnosti. V dané věci obecné soudy dospěly k odůvodněnému závěru, že stěžovatel svým jednáním splnil zákonné požadavky pro přeměnu trestu, neboť v rámci zkušební doby nevedl řádný život a nevyhověl uloženým podmínkám. V době od 1. 4. 2006 do 15. 2. 2007 opět neplnil svoji vyživovací povinnost, proto bylo zahájeno jeho další trestní stíhání, které bylo zastaveno, protože pod hrozbou dalšího trestního stíhání a trestu dodatečně dluh uhradil. Přestože byl řádně písemně vyzýván, nepodroboval se nařízenému probačnímu dohledu a ignoroval pozvánky ke konzultacím Probační a mediační služby České republiky viz č. l. 95 - 96, 102 - 106 spisu). Tvrzením stěžovatele, že ačkoli byl v době, kdy se konalo veřejné zasedání u soudu prvního stupně, přítomen před jednací síní, nebyl nikým vyzván ke vstupu do jednací síně a tak soud jednal bez jeho účasti, lze odkázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který se touto skutečností zabýval a vypořádal. Ze spisu toto tvrzení nevyplývá.
Stěžovatel je speciální recidivista, který byl v minulosti třikrát stíhán pro neplnění vyživovací povinnosti. V roce 2004 mu byl uložen podmíněný trest se zkušební dobou do 13. 2. 2007. V tomto zkušebním období opětovně neplnil svoji vyživovací povinnost a byl za to znovu odsouzen shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 6 T 92/2005, k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem se zkušební dobou čtyř let. V jejím trvání opět neplnil svoji vyživovací povinnost a ignoroval výzvy k dohledu. Proto obecné soudy zcela oprávněně rozhodly o vykonání trestu, neboť pouze výjimečně může soud, vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného, ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu (§60 odst. 1 věta druhá trestního zákona). Z konstrukce "obecné pravidlo - výjimka" vyplývá, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat jen v mimořádných případech (vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného). Z uvedeného je patrno, že v projednávané věci nebyl pro popsaný výjimečný postup soudu zákonný prostor.
Pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebyly shledány věcné ani zákonné důvody (§79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Návrh na odklad vykonatelnosti má akcesorickou povahu, tzn. že je možno ho podat pouze ve spojení s ústavní stížností a sdílí i její osud. Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, je odmítnut i návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a nemusí být výslovně zmíněn ve výrokové části usnesení, kterým je ústavní stížnost odmítnuta.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2008
František Duchoň
soudce Ústavního soudu