infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.03.2008, sp. zn. I. ÚS 2680/07 [ usnesení / GÜTTLER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:1.US.2680.07.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2008:1.US.2680.07.1
sp. zn. I. ÚS 2680/07 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele Z. S., zastoupeného JUDr. Janem Bujnochem, advokátem v Ostravě, Polanecká 77, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 5 To 787/2006-602 ze dne 13. března 2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 5 To 787/2006-602 ze dne 13. března 2007, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově č. j. 103 T 83/2006-558 ze dne 10. října 2006. Napadeným rozhodnutím bylo podle jeho názoru porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel zejména v následujících skutečnostech: Stěžovatel především namítá neprofesionální postup Policie ČR při vyšetřování. Dále poukazuje na to, že se obecné soudy nevypořádaly s některými zjištěními a z důkazů, které jsou obsaženy ve spise nelze dovodit na jeho straně (a na straně jeho syna) zištný úmysl. Další tvrzení, obsažená v ústavní stížnosti, poukazují - podle jeho názoru - na nepřesnosti, které se ve spise a zejména v rozhodnutích soudů vyskytují a které zpochybňují závěr obecných soudů o jeho vině. Napadá především svědectví Ing. N. a M. N. a tvrdí, že u svědka B. se "o prokazování naší viny hovořit nedá". Jádrem těchto námitek je tedy nesouhlas stěžovatele s hodnocením zjištěných skutečností a z něho vyvozenými právními závěry. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil. II. Krajský soud v Ostravě ve stručném vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že podle jeho názoru bylo ve věci stěžovatele postupováno podle zákona a jeho právo na spravedlivý proces porušeno nebylo. Rovněž Krajské státní zastupitelství v Ostravě uvedlo, že základní práva stěžovatele v rámci předmětného řízení nebyla žádným způsobem porušena. Vzhledem k tomu, že v těchto vyjádřeních nebyly obsaženy žádné skutečnosti, které by nevyplývaly již z napadených rozhodnutí, Ústavní soud k nim ve svém rozhodnutí nepřihlížel a ani je stěžovateli nezasílal k případné replice. III. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 103 T 83/2006 vedený u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově. Ze spisu zjistil, že rozsudkem č. j. 103 T 83/2006-525 ze dne 21. června 2006 byl nejdříve stěžovatel (spolu s dalším obžalovaným M. S.) zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle ustanovení §250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona. Uvedl, že pochybnosti o vině obžalovaných jsou natolik závažné, že nepřímé důkazy (vedle namítaných pochybností) neobstojí; proto soud rozhodl o zproštění obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalovaní stíháni. Usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 531/2006 ze dne 25. srpna 2006 byl k odvolání státního zástupce uvedený rozsudek zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena soudu prvního stupně, aby učinil rozhodnutí nové. Krajský soud uvedl, že i když soud prvního stupně provedl důkazy v potřebném rozsahu, vyhodnotil je naprosto nesprávně a zprošťující výrok opřel o zcela podružné záležitosti. Pominul tak, co je podstatou skutku, pro který je stěžovatel stíhán. Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově po novém hlavním líčení a přehodnocení důkazního řízení a jeho výsledků v hranicích právního názoru vysloveného odvolacím soudem ve věci znovu rozhodl rozsudkem č. j. 103 T 83/2006-558 ze dne 10. října 2006 tak, že stěžovatele a M. S. uznal vinnými spácháním trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona a odsoudil každého z nich k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odložením na zkušební dobu 2 let. Současně jim uložil společně a nerozdílně zaplatit poškozenému částku 1.260.000,- Kč. Odvolání stěžovatele, M. S. a státního zástupce bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 5 To 787/2006-602 ze dne 13. března 2007 zamítnuto. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele a M. S. usnesením sp. zn. 5 Tdo 859/2007 ze dne 31. července 2007 podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, protože dovolací námitky neodpovídaly uplatněným důvodům dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo ústavní stížností napadeno. IV. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Ústavní soud tedy neposuzuje ani celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Správností hodnocení důkazů obecnými soudy se zabývá pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces. Podle článku 90 Ústavy ČR jen soud, který je součástí soustavy obecných soudů, rozhoduje o otázce viny a trestu, hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestním řádem; zásada volného hodnocení důkazů je výrazem nezávislosti soudu. Pokud soud při svém rozhodnutí respektuje podmínky stanovené v ustanovení §125 trestního řádu a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není zásadně v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení hodnotit, a to ani tehdy, kdyby s ním nesouhlasil. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí soudu (ustanovení §2 odst. 5 trestního řádu). Ten potom rozhoduje o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu a shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (ustanovení §2 odst. 5 trestního řádu). Tyto úvahy následně vyjádří v odůvodnění rozsudku postupem, který stanoví ustanovení §125 trestního řádu. Podle tohoto ustanovení soud v odůvodnění rozsudku stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení řídil. Tyto náležitosti napadené rozhodnutí splňuje, a proto nelze ani v tomto směru porušení zásad spravedlivého procesu vůči stěžovateli úspěšně namítat. Porušení práva na soudní ochranu a v užším smyslu práva spravedlivý proces není možno dovozovat pouze z toho, že obecný soud ve svém rozhodování dospěl k jinému závěru než stěžovatel. Takovou polemiku Ústavní soud, s odkazem na svoji ustálenou judikaturu, odmítá. Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout. Stejně rozhodoval Ústavní soud ve zcela srovnatelné věci stěžovatele M. S. vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2679/07. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. března 2008 Ivana Janů v.r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:1.US.2680.07.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 2680/07
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 19. 3. 2008
Datum vyhlášení  
Datum podání 16. 10. 2007
Datum zpřístupnění 11. 4. 2008
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §2 odst.5, §2 odst.6, §125
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstřík důkaz/volné hodnocení
trestný čin
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-2680-07_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 58273
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-08