ECLI:CZ:US:2008:1.US.2970.07.1
sp. zn. I. ÚS 2970/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. F., zastoupeného JUDr. Petrem Szabo, advokátem se sídlem Strakonice, Komenského 373, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 2007, čj. 5 Co 1806/2007 - 86, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále též "odvolací soud"), kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ve výroku o nákladech řízení. Podle stěžovatele odvolací soud porušil jeho ústavně zaručená práva, zakotvená v čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod tím, že nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení a jejich výši, jakož i o výši odměny jeho opatrovníka. Aplikoval totiž nesprávně ustanovení §9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, protože za tarifní hodnotu považoval částku 500,-- Kč a přehlédl, že důvodem ustanovení opatrovníka nebyla žádná z okolností zmíněná v §9 odst. 5 této vyhlášky, ale byla jím ochrana jeho zájmů ve smyslu §30 OSŘ. Proto považuje za správné rozhodnutí Okresního soudu ve Strakonicích, který za tarifní hodnotu považoval žalovanou částku 158.450,-- Kč. Opatrovník JUDr. P. S. byl stěžovateli ustanoven k ochraně jeho zájmů, jelikož společnost BESICO Services, s. r. o. (dále jen "žalobkyně"), na stěžovateli vymáhala částku 158.450,-- Kč, která však nebyla jeho dluhem. Proto jeho opatrovník vznesl proti žalobě námitky a žalobkyně poté vzala žalobu zpět.
Z rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 21. 12. 2006, čj. 2 C 103/2006 - 62, přiznal žalovanému stěžovateli osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a ustanovil mu, k ochraně jeho zájmů, opatrovníka - JUDr. P. S., advokáta se sídlem Strakonice, Komenského 373.
Dalším usnesením ze dne 8. 6. 2007, čj. 2 C 103/2006 - 77, týž soud zastavil řízení ve věci, protože žalobkyně vzala žalobu zpět. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit stěžovateli náklady řízení ve výši 41.816,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a opatrovníkovi stěžovatele, JUDr. P. S., přiznal odměnu ve výši 27.703,20 Kč.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích změnil usnesení okresního soudu tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit stěžovateli náklady řízení ve výši 2.142,-- Kč a opatrovníkovi JUDr. P. S. přiznal odměnu ve stejné výši. Žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Zdůraznil, že okresní soud správně vycházel z §146 odst. 2 věty prvé OSŘ, neboť je zřejmé, že žalobkyně vzala žalobu zpět "s ohledem na skutečnosti, které vyšly najevo". Žalobkyně totiž nepostupovala, při podání žaloby, s náležitou pečlivostí. Odvolací soud poté sám určil odměnu opatrovníka podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2.142,-- Kč, jako mimosmluvní odměny v částce 900,-- Kč (za tři úkony po 300,-- Kč) a náhrady hotových výdajů ve stejné částce, podle zákona č. 85/1996 Sb., i s DPH ve výši 19 %. Náklady řízení mezi účastníky určil stejnou částkou, protože vyšel z názoru, že vyhlášku č. 484/2000 Sb., upravující výši advokátní odměny, nelze v daném případě použít.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se ve své předchozí judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces. Přitom na jedné straně vyslovil názor, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (srov. mimo jiné nález ve věci sp. zn. I. ÚS 653/03, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. č. 33, č. 69, str. 189). V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Úkolem obecného soudu proto není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů. Na druhé straně ovšem Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou roveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. č. 27, č. 25, str. 307).
Shora uvedená kritéria Ústavní soud vztáhl i na napadené rozhodnutí a neshledal nic, co by svědčilo o porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Je nutno především poukázat na skutečnost, že Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud tedy není v žádném případě soudem, který by zevrubně přezkoumával každé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. Jak Ústavní soud nedávno rekapituloval svou judikaturu, "je zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby... rozhodovaly o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení jednoduchého práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti" (nález sp. zn. III. ÚS 607/04 ze dne 16. 2. 2006, přístupný na www.judikatura.cz). O takovýto případ se zde ovšem nejedná. Není úkolem Ústavního soudu, jak se patrně domnívá stěžovatel, provádět superrevizi každého soudního rozhodnutí v části, týkající se nákladů řízení.
V konkrétní věci došlo ke zpětvzetí žaloby podané omylem, krátce poté, co žalobkyně své pochybení zjistila. Po zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno, takže ve věci se žádné soudní řízení nekonalo. I když odvolací soud zřejmě přehlédl důsledky skutečnosti, že stěžovateli byl advokát ustanoven opatrovníkem podle §30 odst. l OSŘ, a nikoli podle §29 OSŘ, jeho rozhodnutí je s ohledem na konkrétní okolnosti případu a vynaloženou práci advokáta proporcionální a nedosahuje ústavně právního excesu.
Proto Ústavní soud zmíněnou ústavní stížnost odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu